Sunshine

Co na tom, že dle odborného tisku je ´Sunshine´ sci-fi s největším počtem vědeckých a technických nesmyslů za poslední roky. Nesmírně sugestivní režie Dannyho Boylea přebije každý dějový lapsus. Ať jde o scénu nastavování slunečního filtru, opravu ochranných panelů, či působivý přelet siluety Merkuru na pozadí rozžhaveného slunečního kotouče, Boyleovi se ve mě podařilo probudit to, co jem naposledy zažil u Zemeckisova ´Kontaktu´ - okouzlení a fascinace vesmírem. A překvapivě ani ten zabijácký "zombík" v závěru, jehož existenci ve filmu tady většina tak kritizuje, mi vůbec nevadil. Naopak se svojí "rolí" samozvaného boha filmu dodal dráždivý mysteriózní rozměr. Nutno vidět pokud možno v kině, tohle je audiovizuální žranice určená pro velké plátno. (05.09.2007)

Na první Pohled jevící se jako nezáživné, nudné Scifíčko, ale pravda je jiná ! Je to napínavá Scifi Jízda,která nám nabízí výtečný vizuál,skvělé mrazivé scény,dojemný Soundtrack + skvělé herecké výkony Áčkových Herců! Jsem mile překvapen, že se mi zalíbilo Scifi bez příšer a všelijakých různých Kreatur! Jsem opět vzděláán, co se týče Scifi žánru ! (26.01.2013)

Strhující sci-fi se chopila samotného základu žánru, tedy fascinace technikou a kosmem, a využívá ho k co největšímu emocionálnímu zatížení diváka. K udržení neustálého přívalu emocí souží přechody mezi žánry a kombinace subržánrových motivů, zatímco působivost scén maximalizuje důmyslné využívání výrazových prostředků klasického filmu, speciálních efektů i technik experimentální kinematografie. Vznikla tak odzbrojující emocionální masáž, jež dá doopravdy pocítit, jak je člověk ve vesmíru malý. (18.08.2008)

Nová loď, jediný úkol: zažehnout hvězdu uvnitř hvězdy...Vítá vás ICARUS 2 !... Film se tváří jako horor - myslím, že zbytečně. Jsou zde dobré věci, ne vše se ale podařilo. Třeba ,,obrazy" slunce - vyznívají spíš kýčovitě, než abych se ,,kochal". Herci toho moc nepředvedou. Jednak nemají prostor a jednak hrají ,,béčkové" věci. Zklamání ! Čekal jsem větší podívanou. Kdyby to bylo tajemné sci-fi, asi bych byl spokojenější. (16.09.2007)

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)