Nine
Nine
Nine
Nine
Nine
Režie:
Rob MarshallKamera:
Dion BeebeHudba:
Andrea GuerraHrají:
Daniel Day-Lewis, Marion Cotillard, Penélope Cruz, Sophia Loren, Nicole Kidman, Judi Dench, Kate Hudson, Fergie, Ricky Tognazzi, Elio Germano (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sebestředný a poněkud arogantně vystupující režisér Guido Contini se pokouší v prostředí krásných Benátek dokončit svůj nový film. Čerstvému čtyřicátníkovi jeho natáčení kazí jak nastupující krize středního věku, tak nedostatek potřebné tvůrčí inspirace. Nemá hotový scénář a vlastně neví o čem přesně psát, i když celý štáb přesvědčuje o pravém opaku. Bohužel při tom všem podléhá vlivu mnoha žen, které ho dvacet čtyři hodin denně obklopují. A každá má svoji vlastní vizi, přání a touhy, ať je to matka, manželka, milenka, celoživotní múza, kostýmní výtvarnice či módní redaktorka... (Česká televize)
(více)Recenze (345)
Notoricky ulhaný záletný režisér Guido Contini však nemá nejmenší tušení, o čem bude jeho nový bombastický film Italia a Rob Marshall mi se svým kouskem Nine připadal podobně připravený. Natočil několik nevýrazných, umělecky natočených hudebních čísel, zpívaných polonahými celebritami, a propojil je trampotami režiséra Guida, jehož chtíč bloudí meži manželskou postelí, temperamentní milenkou a barovými náhodami. Ač mi svůdné děvy stále ještě způsobují neplánované napínání kalhot, tak v tomto provedení bez obtíží zvítězil spánek. ()
Čekal jsem od toho víc, ale jen nezáživný muzikál s krásnými ženskými na plátně... 4/10 = 45% ()
Tenhle film asi taky neměl scénář předtím než se začalo natáčet ne? Pro mě velké zklamání, takhle jsem se v kině u filmu snad nenudila (dokonce ani při Lítám v tom). Hlavní hrdina byl neskutečně nesympatický, písně nebyli záživné, pořád stejné a ani hudební vystoupení nebyli nic moc. Jediná písnička, která stála za to - Fergie - Be Italian + scéna, která se nejvíc přiblížila daleko lepšímu Chicagu. 2* ()
Poměrně negativní přijetí Nine může mít na svědomí jeho komplikovaná forma, která je nepřijatelná pro „běžného diváka“, ale zároveň je komplikovaná jiným způsobem než 8 ½ a tím si zavírá cestu i u cinefilních vyznavačů Felliniho. Nine se dá považovat za jednu z interpretací 8 ½, která ovšem zase vytváří nové významy a ukazuje různé postupy. V popředí je muž, okolo kterého se rozehrává několik muzikálových výstupů, které pracují zcela samostatně, odlišené jsou jak herečkami, tak i žánrově. Jejich propojení v rámci děje je spíše volné a fungují spíše jako konkrétní hudební výstupy. Marshall zde naplno využívá divadelní prostor, který ale zároveň obohacuje filmovými postupy. Glamour, erotika, konstruovanost, cirkusovost. Pokud chceme srovnávat, tak je užitečnější se odprostit od Felliniho a místo toho se obracet spíše k jednotlivým verzím z Broadwaye (1982 a 2003) nebo k jiným muzikálům. Berlinale 2010 ()
Rob Marshall je největší muzikálobijec co znám. Ještě nudnější než Chicago a nebýt Daniela Day-Lewise, tak opravdu zachrápu. ()
Keby bolo treba na matrike prideliť prázdnote nejaké meno, tak by sa určite volala Nine. Takmer dve hodiny o ničom a o totálnej zbytočnosti. Len veľká kopa kompostu, z ktorej trčia pekné nohy P. Cruz. 10/100 ()
Režisér Rob Marshall nás ve svém hudebním filmu přenese do italského Říma šedesátých let za slavným filmovým režisérem Guidem Continim, který se po dvou propadácích ocitá na prahu tvůrčí a osobní krize. K návratu na vrchol potřebuje nutně dobrý scénář, který v podstatě neexistuje a být neustále obklopen krásnými herečkami s kterými soustavně podvádí svoji neštastnou ženu. Začne se odvíjet příběh, jež je sledem režisérových představ a vzpomínek na zářivou minulost a hořkou přítomnost převedených do podoby pěveckých a tanečních čísel, které interpretují Fergie, Nicole Kidman, Penélope Cruz, Marion Cotillard, Kate Hudson a další. Film se inspiroval stejnojmenným brodwayským muzikálem a v titulkách je věnován zesnulému Anthony Minghellovi, který se podílel na scénáři. Zklamalo mě, že na to, že se jedná o hudební film, tak jsem v něm neobjevil žádnou dostatečně chytlavou písničku nebo melodii, a snad kromě perfektně dráždivého vystoupení Fergie, byla všechna čísla, včetně choreografie, víceméně průměrná, ale po vizuální stránce Marshall opět nezklamal. Pak navíc ztratil soudnost, když nechal zazpívat Daniela Day-Lewise (a to hned dvakrát) prezentujícího se vzhledem vysloužilého italského "donchuána". Vlastně nebýt lascivních vystoupení krasavic na prknech, která znamenají svět, určitě bych nehodnotil tak vysoko, ale stalo se a do svých performencí daly herečky maximum. A současných 56% mně připadá poměrně hodně málo na to, jak se film tváří ambiciozně. Mé hodnocení: 60% ()
Jelikož miluju muzikály, byl tenhle film pro mě jasnou volbou, bohužel ale nesplnil moje očekávání. Rozhodně musim pochválit choreografii, půvab všech hereček, zpěv i hudbu, na tom nebylo nic špatného. Ale jako celek film ničím nezaujal, hrozně se vlekl a k hlavnímu hrdinovi jsem si nemohla vytvořit pozitivní pohled. Některé části celkem nudily, nebo byly zbytečně dlouhé, taky jsem si myslela, že příběh bude tvořit pak ten jeho film, ale celé se to změnilo a tudíž jen jeho vzpomínky nebo představy, mi bohužel jako hudební film nestačily. Nějak jsem tam postrádala pointu, konec byl sice tak nějak pozitivní a zakončoval celý film, jenže to je jen tečka mezi scénami, které byly nemastné, neslané a které nezvýšila ani Nicole Kidman, ani Judi Dench. Tohle se podle mě moc nepovedlo. ()
Felliniovská pocta ma bavila, celé ma to bavilo, akurát Nine postihol asi ten najhorší problém, ktorý môže muzikál stretnúť: o ničom pesničky. Presne jak píše KlárkaS; Jediný poriadny song mala, ehm, Fergie. Ale vidieť sa to oplatí ()
Škoda, že film o skvělém režisérovi, který kdysi točil úžasné filmy, ale teď už zvládá jen nudné propadáky, se víc podová těm Guidovým propadákům - diváků se moc nedotkne. Máme tu krásná pěvecká čísla plná citu a energie: sváděcí s Penelope (hot, hot, hot!), nostalgická s Marion, hravá s Kate a smutná s Nicole, u kterých dámy více méně dobře zpívají a skvěle hrají (Marion a Nicole - ta na velmi omezené ploše - u mě vedou). Ale pár hezkých čísel nedělá zajímavý film. Necítímm tu jiskru, zapálení, emocionální napětí... tenhle film je prostě vyhaslý jako jeho hlavní hrdina. ()
Tak slabý muzikál jsem snad ještě neviděla. S takovým množstvím slavných hereček by šlo v jednom filmu dělat divy, většina však nedostala šanci se moc projevit, jako například Nicole Kidman. Jediná, kdo měla možnost trochu zazářit, byla Marion Cotillard. Ostatní už skoro nestojí za řeč - pár ucházejících tanečních čísel a tím to všechno vyprchalo. Příběh o profesní a životní krizi jednoho muže mi přišel slabý a nicneříkající. Nic pro mě. ~(2,1★)~ ()
Tomuto filmu by určite viac slušalo hodnotenie 8 a pol, ako 5 a pol (9 už nie, to by bolo príliš). Veľa ľudí asi bude mať problém s tým, že Nine nie je ani zďaleka tak filozofickým dielom, ako Felliniho majstrštyk. Lenže jedná sa o jeho poctu (a Felliniho tvorbe a talianskej kinematografii obecne) a nie o jeho remake, takže zvolený "ľahší" muzikálový štýl je podľa mňa legitímny. No a nezabúdajme, že 8 a pol určite plynul omnoho pomalšie aj jeho obdivovateľom. Asi mám slabosť pre Roba Marshalla, asi mám rád krásne herečky v tých správnych rokoch a možno mi pri muzikále už iba stačí, že sa neodohráva na strednej. Alebo sa mi film jednoducho páčil so všetkým, čo ponúkal. Nebude sa určite postupne uležiavať spoločne s myšlienkami a podtextami v hlave ďalšie hodiny, ako terče jeho pocty, ale toto som od tohoto žánru ani nikdy neočakával. Komu je Nine primárne určený ako film, natočený v roku 2009, nechápem, priaznivci Felliniho už do kina asi masovo nechodia a mládež tie odkazy nepochopí. ()
Chápem Marshalla, že nenechal muzikál stranou... veď, ktorý chlap by sa dobrovoľne vzdal toľkých žien po kope... po tejto stránke "brillantemente". D.D.Levis taktiež nad mieru charizmatický, myšlienku som myslím postrehol... prácu vôkol toho obdivujem, veľkoleposť oceňujem... avšak neviem či som ten právy na hodnotenie tohto žánru, z môjho uhlu pohľadu 6-7/10 ()
Nine spolehlivě splnilo moje očekávání. Ačkoli nemám muzikály dvakrát v lásce, tady mě většina muzikálních čísel bavila. Ta silnější byla chytlavá a měla šmrnc, slabší jen poněkud zaplňovala místo. To samé platí o herečkách(Cotillard vyborná; Kidman mdlá). Daniel Day-Lewis jako vždy podal velmi sympatický výkon. V podstatě ale film funguje dobře a jeho dvě hodiny uběhnou jako voda. ()
Herečky jsou krásné a sexy, taneční čísla jsou vybroušená, ale film je jinak prázdný. Snad jen Marion Cotillard tu má co hrát, a hned je její postava o třídu zajímavější. Daniel Day-Lewis poprvé natočil film, který nemám zájem vidět znovu. Muzikál o Fellinim v umělecké krizi je nakonec takový nijaký (50%). ()
Vizuálně fantastické, a to nemyslím ani tak kameru, jako práci světla a stínu, filtry, využití B&W, efekty (kouř, pára), celkovou kompozici (především ve scénách s lešením, tedy na "place"). Hudebně napůl, některé písničky absolutně mimo, jiné ale byly oživením a ze soundtracku se dá čerpat. Už jsem si skoro (až na výjimky) zvykl, že u muzikálů je děj až na posledním místě, takže ani tady jsem neměl problém. Day-Lewis je tu typologicky trochu podobný Billymu Bobu Thorntonovi (vůbec jsem Daniela nepoznal), ale naštěstí pro mě je mi jako herec sympatičtější. Mimochodem, toho Boba si tu taky umím představit, Daniel je ale určitě vhodnější. Z dámského zastoupením nejvíc potěšil "návrat" Nicole Kidman, která takto připomněla své geniální účinkování v Moulin Rouge, stále zpívá s přehledem nejlíp ze všech. ()
Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... ()
3,5*/5...Nine nie je svojim vyznením tak pútavým pre masy, možno aj v tom je problém s jeho chladnejším prijatím verejnosťou. Pocta a pripomenutie Felliniho je tu viac ako zrejmé, čo mi prišlo ako veľmi oživujúci prvok. Úprimne vravím, že Nine ma potešil, na druhej strane objektívne mi je jasné, že s takým Moulin Rouge ani Chicagom sa merať nemôže, čo do kvality muzikálových čísel, prepracovanosti a príbehu. Hereckému tímu u mňa dominuje jednoznačne Marion Cotillard (jej boli po všetkých stránkach určite najlepšie), aj keď ostatné slečny, keď nič iné, tak aspoň "potešili mužské oko":) Nine je dobrým muzikálom/filmom, ktorý však s najväčšou pravdepodobnosťou nevojde do dejín kinamatografie a rýchlejšie zapadne prachom... ()
Režisér ( Daniel Day-Lewis ) nemá pripravený scenár k očakávanému filmu. Chýba mu inšpirácia. Aj jeho život je bez inšpirácie, klame, podvádza, schováva sa do svojej ulity a je večne zaneprázdnený vymýšľaním vlastného života. Tento netradičný muzikál je koncipovaný do dvoch rovín : jedna rozpráva príbeh spomínaného režiséra tesne pred natáčaním a druhá sú muzikálové čísla jednotlivých žien z jeho života. V tomto nevidím zásadný problém. Čo mi tu chýbalo je poetika talianskeho prostredia, felliniovský spôsob práce z menšími postavami, ktoré dotvárajú želaný kolorit. Predpokladám, že taliansky režisér v talianskej produkcii by to dokázal. ()
Související novinky
Rob Marshall novým kapitánem pirátů
Na režisérské židli čtvrtého dílu slavné pirátské série vystřídal Gore Verbinskeho Rob Marshall. Mamutí natáčení snímku Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, které trvalo 107 dní, zavedlo Marshalla a… (více)
Penélope, Tom a čtyřky
Kdysi spolu randili. Teď budou soupeřit. Cenou pro vítěze bude přízeň diváků. Kupodivu v obou případech půjde o čtvrté díly úspěšných filmových sérií. U Cruise to není těžká hádanka – o Mission:… (více)
Mezinárodní filmový festival Cinema Mundi
Město Brno a Jihomoravský kraj budou mít konečně velký filmový festival. Cinema Mundi 2010 se uskuteční 24. 2. – 3. 3. 2010 v Palace Cinemas Velký Špalíček. Přichází nejen s unikátní dramaturgií, ale… (více)
Režisér pro čtvrté Piráty?
Studio Walt Disney Pictures a Jerry Bruckheimer chtějí odplout do Karibiku už na jaře příštího roku (první klapka by měla padnout v dubnu, nejpozději v květnu) a Gore Verbinski všude, kudy chodí,… (více)
Nine je muzikálovým pastišem Felliniho legendárního filmu 8 ½, což naznačuje už samotný název. V 8 ½ hlavní hrdina, režisér Guido Anselmi, zažívá osobní i tvůrčí krizi, bojí se, že nenaplní nemalá očekávání vkládaná do jeho nadcházejícího filmu. V Nine je hlavním hrdinou taktéž Guido, tentokráte Contini, který se nachází v podobné situaci – blíží se natáčení jeho nového filmu, ke kterému ale ještě nezačal psát scénář a jediné, čím si je jistý, je jeho název – Italia. Guido, který se stejně jako ten od Felliniho odebere na zotavenou do lázní, je v neustálém obklopení ženami, ať už se jedná o jeho manželku, milenku, kostymérku, herečku – múzu, matku, či ženu, která pro něho byla v dětství symbolem smyslnosti. Poslední dvě ženy do jeho života zasahují již jen ve formě vzpomínek, přičemž jeho matku hraje jedna z nejslavnějších italských div – Sophia Loren, která ani v pokročilém neztratila nic ze svého šarmu a její obsazení považuji za jeden z nejlepších a nejlogičtějších castingových tahů, neboť ženské role v Nine jasně odkazují na italské divy, přestože jsou hrány herečkami jiných národností. Sophia Loren je symbolem toho, k čemu ostatní herečky směřují, nejblíže k ní má Stacy Ferguson a při sledování její scény, která je mimochodem zase odkazem na Felliniho Amarcord, jsem si nemohl nevzpomenout na Anitu Ekberg brodící se fontánou ve Sladkém životě. Penelope Cruz jakožto milenka je zde duševně vyprázdněnou atrakcí a objektem sexuální touhy, která je předurčena k selhání ve snaze žít plnohodnotný vztah po boku Guida. S ní je spojena přímá citace jedné scény z 8 ½, a to ta, kdy ji Guido v hotelovém pokoji extravagantně nalíčí a vypustí na chodbu. Postava Kate Hudson je ve filmu sice nejméně důležitou, zato se jí ale dostalo bezesporu nejlepšího muzikálového čísla, jehož píseň Cinema Italiano je neskutečně chytlavá, doslova agresivně nasnímaná a živelně sestříhaná, čímž vybočuje z ostatních poněkud statičtějších čísel. Právě ta statičnost spolu s celkovým divadelním „lookem“ hudebních scén bude filmu asi nejvíce vyčítána. ______ Vizuální stránka je zde velmi umírněná, což mi ale přijde logické, neboť film navazuje na Felliniho dílo, které spadá do neorealismu, žádný Moulin Rouge či stylizovaného Sweeney Todda tedy nečekejte. Tento muzikál je velmi umírněný, z vypravěčského hlediska pomalý, někomu se může zdát až vyprázdněný a místo divokého vizuálu a pompézní choreografie sází spíše na kouzlo černobílého materiálu a choreograficky se téměř vždy zaměřuje na jedinou postavu. Hudební čísla se odehrávají téměř vždy paralelně s příběhovým děním a jejich prostřednictvím jsou osvětleny pohnutky a rozpoložení postav, přičemž již zmíněný černobílý materiál se neustále střídá s tím barevným…a na první pohled se zdá, že se tak děje bez většího smyslu. Tyto černobílé záběry jsou buď Guidovými vzpomínkami, což není neobvyklé, neboť se už ve spoustě filmů užívalo černobílého filmu pro oddělení retrospektivní linie od zbytku. Zároveň se ale tyto záběry nahodile vyskytují i při samotných číslech a jsou jakýmsi roztěkaným dokumentárním pohledem na právě probíhající číslo, čímž je divák vytrháván z diegetického světa a dění sleduje jakoby optikou někoho, kdo se připletl k natáčení samotného snímku Nine. Neotřelé? Ovšem. Samozřejmě se tu vyskytují i scény, které jsou celé natočené černobíle, přičemž pro ně neplatí ani jedna z uvedených možností – například druhé číslo postavy Marion Cotillard. Právě Marion hraje tu nejzajímavější a nejlépe profilovanou postavu – Guidovu trpící manželku, které si sebestředný režisér váží nejméně ze všech a s tím, že ji už „vlastní“ (skrze manželský svazek a manželskou postel), si ani neuvědomuje, že on je ze všech žen, které se kolem něho točí, tou, kterou je nejtěžší získat…a její ztráta je o to tragičtější. Postava Marion Cotillard mi více připomíná postavy z filmů Michelangela Antonioniho, a musím přiznat, že jako herečka v tomto filmu nejvíce exceluje – jak herecky, tak i pěvecky. Herečka – múza v podaní Nicole Kidman je zase klasickou „felliniovskou“ postavou. A Daniel Day-Lewis jako Guido? Jasný odkaz na Marcella Mastroianniho, role se zhostil s bravurou sobě vlastní, mluví a zpívá výrazným italským přízvukem, čímž mě dokázal bavit po celý film, v hudebních číslech je sice znát, že není rodilým zpěvákem, to ale vynahrazuje teatrální artikulací a celkově divadelním přístupem, který je v kontrastu s „marcellovským“ klidem v nezpívaných pasážích. ____Jako muzikál je Nine zajímavou a pro mě potěšující alternativou k dnešním divokým muzikálům, jakožto oslava italské kinematografie ale nejde moc do hloubky, což platí i ve funkci jakéhosi pomníku (či pocty) Felliniho tvorby, neboť toho dosahuje pouze prostřednictvím napodobování, citací (dokonce je zmíněn i cirkus, což je motiv, ke kterému Fellini tíhl) a odkazů, ale do samotné formy Nine se mistrova tvorba nestačila otisknout. Ve výsledku to vypadá, jakoby se tvůrci podívali na jeho nejslavnější filmy, zapamatovali si příběhovou kostru 8 ½, dospívání z Amarcordu, k tomu si poznamenali některé z charakteristických znaků tvorby (ale musím uznat, že rozhovor o tom, že nejde o scénář, ale o to, co v těch filmech diváci vidí, mě velmi potěšil) a tím vším zaplnili scénář a texty písní a nakonec si to natočili po svém.____ Jako Felliniho odkaz je Nine tedy filmem povrchním, jako pocta Itálii taktéž, ale jako muzikál mě potěšil a odhlédnutím od snahy navázat na italského filmového klasika místy dokonce i nadchl. Samostatně ten film funguje dobře, lidem bez silnějšího pouta k filmové tvorbě asi moc neosloví, ale v porovnání s průměrným Chicagem se pro režiséra Marshalla rozhodně jedná o nemalý krok vpřed. P.S.: Budu doufat, že někdo udělá muzikál i na základě Antonioniho tvorby…někdo zodpovědný a pečlivý. P.S.S.: Vlažné přijetí filmu chápu – cinefilové jsou co do očekávání náročnější a s přihlédnutím k Fellinimu prostě nemohou být plně uspokojeni a běžní diváci zase touží po něčem klasičtějším a líbivějším. Já si jsem vědom nedostatků, ale i tak jsem si Nine dokázal užít. 70% () (méně) (více)