Being Human
Série(5) / Epizody(37)
Obsahy(3)
Russel Tovey, Lenora Crichlowová a Aidan Turner jsou hereckými představiteli trojice spolubydlících, kteří se snaží žít jako ostatní lidé, až na to, že lidé nejsou. Pilotní díl tohoto zábavného a vzrušujícího šestidílného dramatického seriálu, v němž sledujeme tajný dvojí život vlkodlaka, upíra a ducha, byl poprvé uveden v únoru 2008 jako šedesátiminutový speciál. Sledovalo ho skoro 450 000 diváků a získal si i sympatie kritiků. Russell Tovey si v něm zopakoval roli sympatického George, který bojuje se svou dvojí identitou jako uhlazený portýr v nemocnici, a jednou za měsíc za úplňku se proměňuje v děsivého vlkodlaka, lačnícího po mase. Aidan Turner hraje pohledného, výřečného Mitchella, který to na rozdíl od George umí se ženami, ale ve skutečnosti je to upír toužící po lidské krvi. A poslední z trojice je Annie, kterou ztělesnila Lenora Crichlowová, upovídaný duch, jemuž chybí sebedůvěra a zoufale potřebuje společnost. Annie se stále stýská po snoubenci, jehož si před osudovou nehodou, která ji proměnila v ducha, měla vzít, a který se náhodou stane majitelem jejich bytu. Všichni tři se snaží žít jako ostatní lidé a utajit před okolním světem svá temná tajemství, ale jediní, na koho se mohou spolehnout, jsou oni sami. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (67)
Zajímavě pojaté upírské/vlkodlačí/duchařské téma. Ze začátku spíše vtipné, s postupem času (a dílů) přibývá napětí i drsnost. Zatím 2 sezóny a myslím, že to už stačilo.Ve druhé už je tu klasické seriálové protahování a pokles kvality. Jinak ale velmi zajímavý seriál, i když je tu pár dalších neduhů, které bych Being Human vytkl. Především je to asi dost netradiční pojetí nadpřirozených bytostí - upír, který jí lupínky s mlékem a proti slunci mu stačí brýle? Duch, který může dělat téměř všechno, chodit téměř všude a skoro každý ho vidí...jen se nemůže převléknout? To už je podle mě trochu moc velké úzpůsobení tradice potřebám seriálu. Když ale tvůrcům na tuhle hru přistoupíte, dostane se vám dobrého seriálového zážitku. A koukám, opět příšerné počeštění názvu... (1. sezóna - 75%, 2. sezóna - 60%) ()
Duch, upír a vlkodlak snažící se žít jako normální lidé v dnešním Bristolu. Téma dobré (ačkoliv přiznejme si, zní to trochu jako další připitomělá urban fantasy), ale to zpracování je (pod)průměrné. Duch je tam jen občas a na okrasu, nebo dělání čaje, George je uřvaný blbec bez charismatu a Mitchell je sice sympatický, ale to je tak všechno. Vizuálně je to neskutečně béčkové a od britského seriálu jsem tedy měla daleko vyšší očekávání, než jen nikam nesměřující příběh a všednost děje. Jakoby si tvůrci načrtli jen jednoduchý náčrt, nijak ho nerozvinuli a přemýšleli co dál až za chodu. Už pilot mi dal zabrat dva dny. Vzdávám to. ()
V poslední době jsem měl tu možnost zkouknout kopu seriálů s tématikou nadpřirozena. Being Human je jiný v tom, že nesází na akčnost a plyne tak nějak reálně pomalu v dějových liniích hlavních postav, jež jsou nenuceně propleteny. Už prvotní zápletka seriálu - socializace dvou spolubydlících - upíra a vlkodlaka, jejich boj se zvířecí částí svojí osoby a setkání s duchem, jenž se nedostal na „druhou stranu“ k tomu dala perfektní odrazový můstek. Takhle fajn to šlape pouze v první sérii a dál už seriál jede trochu rychlejším tempem a razí si cestu k mainstreamovějšímu pojetí trochu provařenými zvraty v ději, přestává působit tak svěže, ale stále se pohybuje ve vodách vysokého nadprůměru. Co je svěží stále - hlavní trio: upír Mitch, duch Annie a vlkodlak George, tři úžasné postavy, které to snad i nadále budou držet takhle vysoko. Hlavně můj oblíbenec George, jehož charakter je propracován asi nejlépe a jehož potenciál je v ději využit beze zbytku. Předpokládám, že třetí série nebude zklamáním, našlápnuto strhujícím zakončením té druhé má velice dobře. 80% ()
Můsím říct, že po pilotu jsem myslel, že mě čeká opravdová lahůdka. Sympatičtí hrdinové (všichni tři - to se často nestává), tajemná atmosféra nenucené hlášky. Pak přišla první epizoda a nastalo nemilé překvapení - dva ze tří hlavních herců byli nahrazeni. Navíc o třídu méně sympatickými lidmi. Co se dá dělat... Naštěstí si to alespoň tu atmosféru snažilo uchovat. Nepovedlo se to úplně 100%, ale zároveň to nebyl o tolik velký pokles. Už jen kvůli tomu perfektnímu pilotu to stálo za to. Dalších šest dílů pokračovalo typickým britským způsobem. Za jednu epizodu je sděleno tolik, co v americkém seriálu za pět. Postavy přichází, odchází, přitom málokterá se stihne zarýt do paměti. Vzhledem k tomu, že o to ale tvůrcům zřejmě nešlo, je to jedno. ()
Galerie (166)
Zajímavosti (2)
- Titul každé epizody je odkazem na konkrétní skladbu. (filmsim)
1. série - 90% - V nadpřirozeném žánru bylo za poslední roky řečeno téměř všechno a každý nově příchozí musí zkusit přístup, jaký se bude alespoň trochu odlišovat. A Toby Whithouse si napsal svůj seriál ze světa tmy a krve a zkusil to - naprosto obyčejně, lidsky a civilně. Chvílemi se opravdu zdá, že Mitchell, George a Annie mají své příběhy odehrát čistě pomocí dialogů, drobných vtípků a mezilidské interakce se sousedy, známými, přáteli či milenci. Jenže to by tu nesměla být parta kolem slizouna Harricka, která jejich snažení rámcuje soubojem s partou (jak jinak než zcela elegantně) působících krvesajů. Protože jsem od tohoto strašidelného domu čekal převážně odlehčenou zábavu, zůstávám šokován, jak moc se zadařilo i ve vážnějších rovinách. Jedinečný počin, který překvapuje každou další linkou. 2. série - 90% - Vážnější, krvavější, větší. A setsakra depresivnější. BBC mi v úvodní epizodě přivodilo pěkných pár vrásek, protože z původního pojetí toho zbylo hrozně málo, snad jen hlavní hrdinové. Zápletka působila jako pořádně krvavý horror, motivace vedlejších postav pak zbytečně překotně. Šlo ale jen o zvyk a o přijmutí skutečnosti, že životní cesta, na které se nachází upír, vlkodlak a duch(na), nabrala podstatně temnější směr. Směr, ve kterém se pro slzy či skutečně hodně dusné emocionální ovzduší nejde daleko, ale divácká odměna je o to vydatnější. Na konci jsem zůstal jen vyčerpaně sedět a pokýval hlavou nad rozmanitostí žánrů, které se dají do osmi dílů nacpat. Těžko říct, jak dlouho se dá v takhle specifické podívané pokračovat, ale v tuto chvíli (částečně i za tu neskutečnou odvahu hodit do prime timu tohle) přistává Lidskosti nejvyšší hodnocení. 3. série - 100% - Od úvodního výletu na onen svět až do zničujícího závěru možná to nejsugestivnější, co mi britský seriálový svět kdy nabídl. Způsob, jakým ústřední parta i s epizodickými nahrávači herecky vyspěla a k jakým hranicím je nutí nekompromisní scénář chodit, mě každou chvíli nutil strnule sedět na kraji křesla a jen občas setřít kapky potu. Ona ústřední cena za lidskost je totiž občas nedosažitelně vysoká a mindráky, zločiny a vůbec veškeré špatné věci z minulosti mají tendenci se objevovat právě ve chvíli, kdy je upír, duch či vlkodlaci nejméně potřebují. Na samém konci jsem jen němě obdivoval dokonalou gradaci a bál se, že teď už může celé nadpřirozené soužití jít už jenom dolů. Překvapením ale neměl být konec. 4. série - 100% - O co složitější situace stála před Tobym Whithousem jakožto hlavním tvůrcem, o to obdivuhodněji se s ní vypořádal. Chybělo totiž opravdu málo, aby se mu v kritické chvíli nenávratných změn celý koncept rozsypal pod rukama, ale on ho udržel, oživil a dovedl do zcela strhující kapitoly. S Halem totiž do party přichází hrubá a těžko zkrotitelná síla, která se díky kontrastu s jistou elegancí Damiena Molonyho stává překvapivým tahákem celé osmičky epizod. A zatímco obyčejně od seriálu nevyžaduji naturalistické chvíle, do souboje s dávným osudovým proroctvím padnou dokonale. V jistém smyslu je právě tahle sezóna koncem jedné éry. A já se jen třásl, aby kvalita zůstala takhle vysoko i v sezóně oficiálně poslední. 5. série - 85% - Hodnocení má sice slabší než předchozí roky, ale to z pětky v žádném případě nedělá chudého příbuzného. Naopak právě fakt, že tahle coda se svou překvapivě nadstřelenou dějovou premisou postavenou na souboji s absolutním zlem dotáhla celou snahu do poctivého a náladou přesně trefeného konce, zacementoval Humanisty na pozici nezapomenutelného počinu, který je nakonec i jedním z mých nejoblíbenějších seriálových nadpřirozených světů. Poslední vysílání je sice naplněné snad až příliš bolestivě nabytými zkušenostmi či smutnými nezdary, ale zase snad ještě patrněji než kdy dřív z něj čiší snaha být bytostmi lidštějšími než sami lidé. Zatímco v prvních sériích šlo spíše o snahu jen tak si žít a vyřešit si vlastní kostlivce ve skříni, poslední dvě řady jsou o palčivé touze něco změnit. A to je obdivuhodné, poutavé, ve své podstatě úžasně dojemné - ale hlavně hrozně těžké. () (méně) (více)