Neklid

"Excuse me. Can I help you? - No, we're just browsing. Thanks." Film mě překvapil, svým tématem i jeho pojetím - bylo to všechno rozhodně netradiční, jiné. Ústřední dvojice byla moc sympatická, Hiroshiho dopis nejdojemnější slova slyšená v posledních letech. Přesto to celé mohlo být víc dojemné (vzhledem k tématu), ale jak jsem již psal, film byl pojat trochu odlišně. 4* (09.09.2012)

Příběh, který proplouvá mořem zmaru - a nehroutí se z toho. Ale taky nic nerozdává zadarmo ... vám ani nikomu jinému - ústřední dvojici nevyjímaje. Můžete ho zpochybňovat, protože Annabel je bytost až příliš dokonalá ... a takřka nekonečně moudrá - jakoby ani nebyla z našeho světa, ale ... čím by byl bez ní ? Kde by byla jeho maličko posmutnělá, a všemu navzdory pozitivní poetika ... kde by byl jeho lehce morbidní humor - a jeho sugestivní atmosféra, která navozuje něco jako stav beztíže ? Berte ho, jaký je - a jaký CHCE být, nic víc pro něj (ani pro sebe) udělat nemůžete. (12.09.2015)

Namet je zaujimavy a za inych okolnosti z toho mohol byt prijemny indie film. Lenze uz obsadenie mi nesadlo. Hlavny hrdina je neskutocne nezaujimavy a Mia Wasikowska mi definitivne potvrdila, ze ju neznasam. A cele to zaklincovala Van Santova neskutocne pomala rezia, ktora je pre mna esenciou artovej nudy. 4/10. (26.12.2011)

Gus Van Sant rozhodně není moc dobrý filmař, ale jednou za čas omylem natočí dobrý film, aby vám, když ho slyšíte o něm mluvit, došlo, jak strašně moc velká náhoda to byla. Neklid bohužel není z těch filmů, je to jen rutinní indie, které se labužnicky vyžívá v narušených postavách, samozřejmě veskrze samoúčelně a nudně. Až mě překvapilo, jak trapně a nedůstojně vlezlý a nekonfliktní film natočil někdo, kdo se vnímá jako velký umělec. Nízké hodnocení dát nejde, protože ten film je tak otravně v pořádku, že mi nedopřeje ani to. Zkrátka šedivý průměr. 50 % (15.11.2014)

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)