84. Annual Academy Awards

Ačkoliv jsem další den šel do práce, poprvé jsem se dočkal živého přenosu Oskarů. Show to byla nádherná, i když vím, že už byly daleko lepší. Bylo vidět, že nechtějí nic zkazit a tak se snažili být solidní a pořádní. Něco překvapilo, něco nudilo, to, co mě ale opravdu štvalo, byli samotní komentátoři. Ti, rádoby zvaní odborníci, do komentování tahali kupu svých názorů s tím, že by to přáli tomu a tomu, což mě v žádném případě nezajímá a to by také měli respektovat. Nejvíc mě šokovalo, když nedokázali dobře říct jméno Zacha Galifianakise a nebo pletli postavy některých hereček ve filmech. Tak když už nevím, tak ať radši mlčím. Ale když už jsem odborník, tak ať to dělám pořádně. Pánové, Zach skutečně není Zač. Vrcholem pak bylo, když se bůhví jak dlouho bavili o bradavce Jennifer Lopez, která údajně měla být vidět. Koho to kurva zajímá? Nicméně byla radost sledovat celou tu řadu herců civilněji než ve filmech. Je to jiné a člověk si trošku udělá obrázek. Když ale příště budu mít možnost, podívám se na záznam a v originále. Za prvé mi dojem nezkazí komentátoři a za druhé nebudu hodinu a půl čumět na reklamy. To se opravdu nedalo. (27.02.2012)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)

Nemůžu si pomoct, ale nejpovedenější "Oscary" za uplynulých 5 let uváděl Hugh Jackman. Měli spád, měli vtip a "diamantové" jeviště (v kombinaci s pěveckým vystoupením pana Jackmana) hladilo po duši. Jediné, co pohladilo po duši letos, bylo vystoupení Cirque de Soleil, které bylo opět famózní. Billy Crystalovi se to nepodařilo. Jako moderátor je sice fajn (navíc ostřílený), ale poslední dobou začíná být lehce monotónní, takže není divu, že ho hvězdy jako Robert Downey Jr. a Gwyneth Paltrow, popřípadě Chris Rock, Will Farrel nebo Ben Stiller lehce převálcovali... Spokojená jsem letos nebyla ani s vítězi, neboť reklamou nafouknutý "Hugo" a (pro mě) průměrný "The Artist" bodovali de facto ve všech hlavních i vedlejších kategoriích, zatímco skvělé kousky jako "Černobílý svět" nebo "Jeden musí z kola ven" zůstaly zapomenuty.:-( (27.02.2012)

Letošní nominace se nesly v duchu tradice, vzpomínání a určité usedlosti. A stejně tak působil i ceremoniál. Billy Crystal tentokrát příliš neperlil a spokojil se se střídmým a konzervativně laděným uváděním. Vody tak rozvířil především Chris Rock se svou hláškou o černoších a oslech nebo promluva Colina Firtha směrem k Železné lady Meryl Streepové. Vítězové byli právě až na Streepovou nebo střih (palec nahoru pro ocěnění Mužů, kteří nenávidí ženy) celkem očekávatelní, takže v tomhle směru k mnoha překvapením nedošlo. Oproti rozpačitě uváděnému loňskému předávání pokrok, příště ale tu kultivovanou mrtvolnost stranou a pozvěte na pódium člověka s energií a vyhraněnějším smyslem pro humor, jinak se z toho stane přehlídka pro sedmdesátníky. (27.02.2012)

O něco málo lepší než loni. A to hlavně díky Billymu Crystalovi, kterému se občas povedl nějaký ten vtípek. Nicméně jinak opět klasická sterilní nuda včetně jedné z nejnudnějších úvodních scén a sestřihu zesnulých. Z předávajících stojí za zmínku snad jen dvojice Ferrel s Galifianakisem a Robert Downey Jr. Nejlepší scénka se paradoxně odehrála už na červeném koberci, kdy Sacha Baron Cohen v kostýmu Diktátora posypal Ryana Seacresta popelem Kim Čong-Ila. (28.02.2012)