poster

Hunger Games: Vražedná pomsta

  • USA

    The Hunger Games: Catching Fire

  • Slovensko

    Hry o život: Skúška ohňom

  • Velká Británie

    The Hunger Games: Catching Fire

  • Kanada

    The Hunger Games: Catching Fire

Akční / Dobrodružný / Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller

USA, 2013, 146 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Spiker01
    ****

    Překvapivě lepší než první díl. Předlohu jsem samozřejmě nečetl, ale argument, že knížka je lepší, mi přijde dosti neopodstatněný. Zaprvé, ještě jsem neslyšel o filmu, o kterém by někdo řekl, že je lepší (Ať už si pod tímto pojmem představíte zábavnost či kvalitu) než předloha. A zadruhé, kniha je prostě jiné médium než film a asi prostě není možné film převést na plátno tak, aby to uspokojilo fandy předlohy, takový film by mě vážně zajímal. Každopádně, do centra dění Hunger Games se vrací Jennifer Lawrence se svým parťákem Joshem Hutchersonem. O kvalitách Jennifer po Silver Linings Playbook netřeba pochybovat, i tentokrát se zhostila role Katniss Everdeen s grácií sobě vlastní a kompletně zastínila zbytek obsazení, snad s výjimkou Stanleyho Tucciho. Děj navazuje události prvního dílu, kdy Katniss vyhrála Hunger Games a jakožto vítězka musí "motivovat" jednotlivé správní okrsky. Co se ale nestane, je zrazena a donucena podstoupit 75. a zároveň třetí 3/4 ročník (ročník, kdy jsou účastníci vybírání z řad vítězů HG) Hladových her. Aréna podstoupila řadu změn a vylepšení, které hráče postaví např proti jedovaté mlze nebo skupině mandrillů. Bojové scény bych řekl, že se povedly lépe než v jedničce a totéž se dá říci také o CGI efektech, které doceníte zejména ve velkoleposti kapitolů. Film je tedy dost dlouhý (2,5 hodiny bych od toho nečekal) a navíc končí velice otevřeně, takže na samotnou revoluci z řad nespokojených občanů si musíme počkat až do dvou zbývajících dílů...80%...[23.11.2013_Cinestar_Černý most](23.11.2013)

  • novoten
    *****

    Větší emocionální bohatost, překvapivá tvůrčí odvaha a zdravé sebevědomí za kamerou i před ní. Ve většině aspektů se totiž jedná o stejně absolutní nálož jako v případě předlohy (v tomto případě pak dokonce mého nejoblíbenějšího dílu). Z první poloviny se ve špatných rukách klidně mohl stát jen uplakaný prolog, ale naštěstí se tak nestalo, jiskra pomaličku přechází v plamen a když je i z Peety jasný tahoun a Johanna si na minimálním prostoru krade všechny scény pro sebe, má Vražedná pomsta vyhráno. I když se do extra svižné půltřetí hodinky nevešlo větší množství zmínek o historii Čtvrtoher nebo jednotlivých veteránů, jde díky ještě ucelenějšímu obrázku téměř o nejlepší filmový díl. Na ten ale byl tehdy ještě čas.(15.12.2013)

  • Ainy
    ***

    Tak nějak jsem si myslela, že jednou stačilo a již nikdy víc. Nicméně se ve mně probudila zvědavost a ta občas zahlodala, až jsem se teda na tu dvojku mrkla. Z odpadové jedničky se ejhle vyklubala pěkná troječka. Z masakrování dětí se pokročilo k masakrování důchodců! Musím uznat, že se na to tentokrát dívat dalo. Nejde jen o to, kdo koho tentokrát zapichoval, ale tak nějak celkově. Každopádně když si to tak v hlavě přebírám, říkám si, že je to sice natočeno dobře, ale ničím zvlášť mě to nezaujalo. Je to taková akční červená knihovna. Jako by Suzannu někdo pořádně naštval a ta si pak dala před každým psaním dva, tři panáky a jala se ve svých příbězích pomstít jak dětem, tak manželovi a v druhé části hlavně své tchýni.(28.6.2017)

  • Beckett51
    *****

    Mnohem lepší, než první díl. Temnější, drsnější, režijně lépe zvládnuté a stejně tak i herecky (Jennifer neskutečně potěšila). Zajímavá je v tomto případě jedna věc, že druhá část knižní série byla dle mně ta nejslabší, ale v případě filmového zpracování dvojka jednoznačně kraluje. Už se těším na Mockingay.(25.1.2014)

  • Traffic
    ***

    Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi.(10.9.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace