Nechápu zdejší hodnocení. Vlastně chápu, ona na csfd tolerance není zrovna nejčastější věc. Takže za mě je to příjemné, milé povídání. To, že Barrandov kopíruje řadu pořadů od jiných televizí a vytahuje pozapomenutné "hvězdy", je pravda, ale pořad je určen por starší diváky a ti jistě přivítají, když se někde objeví ti, které měli ráda a teď už k vidění nejsou. Sejdeme se na Cibulce ale kopírka není a když chce člověk pohodu a klid, může s jistotu zapnout tentopořead, to je taky pravda. Takže za mě zcela regulérně 3 hvězdy.(5.3.2016)
Aleš Cibulka je takovým příjemným televizním společníkem pro staromilské důchodkyně. Disponuje jemným humorem, nedělá mu problém tlachat o ničem, aniž by jej opouštěl výraz, že ho i ty největší banality zajímají, občas udělá fórek, který nikoho neurazí. V podstatě jej nejedna taková babička vidí jako ideální partii pro svou vnučku. Takový zeť by jistě vyslechl všechny babičkovské historky, třeba tu, jak sousedka zavařuje okurky. Pravda, jiný člověk se na takovou seanci klidu, pohody a archaické veselosti dívá s otevřenými ústy a nestačí se divit, koho že to může zajímat. Na druhou stranu, je třeba uznat, že pro svou výše zmíněnou cílovou skupinu umí Aleš Cibulka udělat maximum, byť do Tomáše Slámy, Petra Jančaříka nebo Marka Ebena má dost daleko.(8.12.2013)
Nesejdeme. Párkrát jsem totiž šel kolem, odvážně jsem nakouknul dovnitř a ... nepochopil jsem to. Nějací lehce povědomí lidé tam totiž vykládali historky, které mi nedávaly smysl ani po zderivování, neměly začátek ani konec a bujarý smích moderátora mi dával jasně na srozuměnou, že jsem tady špatně. Tento způsob zabíjení televizního času se mi prostě jeví dost nehumánní.(15.12.2016)
(nádech)...."To já jsem jednou zažil v divadle...." asi takto většinou začínají zaručeně humorná vyprávění našich herců. Co kde točili, v jakém divadle hráli a jak dlouho, co tam hráli, na koho si tam pamatují, co tam "humorného" zažili... jako kdyby to někoho zajímalo. Všímám si toho už odmalička, protože podobné herecké historky byly vždycky součástí skoro každého "zábavného" pořadu možná už od socialismu a stal se z toho takový nepochopitelný český folklór. Říkám si, koho může zajímat a bavit tlachání nějaké uzavřené skupiny lidí. Je jasné, že podobné vyprávění by znělo trochu jinak z úst nějaké významné star, ale tady se jedná o naše provinční hvězdy, z velké části už i vyhaslé, které spousta lidí ani nezná, takže tyhle historky by pasovaly tak nanejvýš na nějaký jejich soukromý divadelní dýchánek. Jak je ale vidět, divný slizoun Cibulka z toho má pořád džob, zvlášť když se evidentně najde pár lidí, kteří se na to vydržej dívat.(2.1.2016)
Tak já si Cibulku pamatuju už z 90. let, kdy moderoval na rádiu Diana, co jsme ve Varech poslouchali na intru, to byl ještě fajn kluk. Pak asi dvakrát uváděl s Jiráskovou Týtý a začal bejt dost protivnej, jak všude zdůrazňoval kamarádství s paní Jiřinkou. Mezitím jsem mu nepěkně začal závidět úspěch s knižními paskvily o prvorepublikových herečkách, páč to bych uměl napsat taky. A Sejdeme se na Cibulce je zatím dokonalým vyvrcholením jeho vývoje. Mě by možná až tak neurážel formát toho pořadu, mě jenom sere Cibulka.(26.5.2016)
Jonatána
Nechápu zdejší hodnocení. Vlastně chápu, ona na csfd tolerance není zrovna nejčastější věc. Takže za mě je to příjemné, milé povídání. To, že Barrandov kopíruje řadu pořadů od jiných televizí a vytahuje pozapomenutné "hvězdy", je pravda, ale pořad je určen por starší diváky a ti jistě přivítají, když se někde objeví ti, které měli ráda a teď už k vidění nejsou. Sejdeme se na Cibulce ale kopírka není a když chce člověk pohodu a klid, může s jistotu zapnout tentopořead, to je taky pravda. Takže za mě zcela regulérně 3 hvězdy.(5.3.2016)
topi80
Aleš Cibulka je takovým příjemným televizním společníkem pro staromilské důchodkyně. Disponuje jemným humorem, nedělá mu problém tlachat o ničem, aniž by jej opouštěl výraz, že ho i ty největší banality zajímají, občas udělá fórek, který nikoho neurazí. V podstatě jej nejedna taková babička vidí jako ideální partii pro svou vnučku. Takový zeť by jistě vyslechl všechny babičkovské historky, třeba tu, jak sousedka zavařuje okurky. Pravda, jiný člověk se na takovou seanci klidu, pohody a archaické veselosti dívá s otevřenými ústy a nestačí se divit, koho že to může zajímat. Na druhou stranu, je třeba uznat, že pro svou výše zmíněnou cílovou skupinu umí Aleš Cibulka udělat maximum, byť do Tomáše Slámy, Petra Jančaříka nebo Marka Ebena má dost daleko.(8.12.2013)
Jara.Cimrman.jr
Nesejdeme. Párkrát jsem totiž šel kolem, odvážně jsem nakouknul dovnitř a ... nepochopil jsem to. Nějací lehce povědomí lidé tam totiž vykládali historky, které mi nedávaly smysl ani po zderivování, neměly začátek ani konec a bujarý smích moderátora mi dával jasně na srozuměnou, že jsem tady špatně. Tento způsob zabíjení televizního času se mi prostě jeví dost nehumánní.(15.12.2016)
Opferlamm
odpad!(nádech)...."To já jsem jednou zažil v divadle...." asi takto většinou začínají zaručeně humorná vyprávění našich herců. Co kde točili, v jakém divadle hráli a jak dlouho, co tam hráli, na koho si tam pamatují, co tam "humorného" zažili... jako kdyby to někoho zajímalo. Všímám si toho už odmalička, protože podobné herecké historky byly vždycky součástí skoro každého "zábavného" pořadu možná už od socialismu a stal se z toho takový nepochopitelný český folklór. Říkám si, koho může zajímat a bavit tlachání nějaké uzavřené skupiny lidí. Je jasné, že podobné vyprávění by znělo trochu jinak z úst nějaké významné star, ale tady se jedná o naše provinční hvězdy, z velké části už i vyhaslé, které spousta lidí ani nezná, takže tyhle historky by pasovaly tak nanejvýš na nějaký jejich soukromý divadelní dýchánek. Jak je ale vidět, divný slizoun Cibulka z toho má pořád džob, zvlášť když se evidentně najde pár lidí, kteří se na to vydržej dívat.(2.1.2016)
argenson
odpad!Tak já si Cibulku pamatuju už z 90. let, kdy moderoval na rádiu Diana, co jsme ve Varech poslouchali na intru, to byl ještě fajn kluk. Pak asi dvakrát uváděl s Jiráskovou Týtý a začal bejt dost protivnej, jak všude zdůrazňoval kamarádství s paní Jiřinkou. Mezitím jsem mu nepěkně začal závidět úspěch s knižními paskvily o prvorepublikových herečkách, páč to bych uměl napsat taky. A Sejdeme se na Cibulce je zatím dokonalým vyvrcholením jeho vývoje. Mě by možná až tak neurážel formát toho pořadu, mě jenom sere Cibulka.(26.5.2016)