Železná maska

Lehce omšelá kostýmní podívaná, která si mě však získala tím, že se absolutně nebere vážně. D’Artagnan je v podání Jeana Maraise přesně tak lehkovážný a hravý, jak jsem si ho vždy představovala, a to přestože Marais už tady není žádný zajíček. Jeho snaha konečně se spojit (dejme tomu) s paní svého srdce, je pořád roztomile dychtivá a opravdu jsem mu přála úspěch. Leč, když Francie zavolá, přehluší i volání lásky…..   Svižně oddychová záležitost, u které mi ani nevadí nepříliš nosný či inteligentní děj. SHRNUTÍ: Když se ti dějiny motají do milostného života. (25.08.2021)

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)

Troška zbytočná paródia na muža so železnou maskou, hlavne keď každou minutou stráca na deji lebo nemá to skoro žiadny spád a tých pár šermiarskych súbojov skoro nič nepovie a ani nepobaví čo by v prvom rade malo. Strašne prázdny dej to má, žiadne záchytné body a Jean Marais mal omnoho lepšie chvíľky. (17.02.2008)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)

Ze začátku jsme si s filmem příliš netykali, ale ke konci už jsme byli kámošu největší. Příběh plný humoru, romantiky, intrik a šermířských soubojů, ty teda mohli být klidně i ve větší míře. Z herců bych vypíchnul Jean Rocheforta, bylo vidět jak si užívá svou roli a já si díky tomu mohl užívat jeho herecký výkon. Na závěr ještě musím zmínit ženskou stránku filmu, protože holky jsou tady fakt nádherný, nevím jestli to dělali ty kostýmy nebo jejich odvaha, ale fakt byly k sezřání, jóóó, hold bejt chlapem se při sledování filmů docela často těžce vyplácí. (10.01.2010)