Chobotnice

Boj osamelého hrdinu proti rozvetveným chápadlám mafie v politickom a mocenskom prostredí, ktoré si už mafia stihla upraviť do užívateľsky príjemnej podoby, dokáže zaujať. Veď je to ako boj rozprávkového hrdinu so sedemhlavým drakom. Keď tým osamelým hrdinom je charizmatický Michele Placido, šance na úspech sú, minimálne u ženskej časti publika, omnoho vyššie. A keď tú úžasnú hudbu k seriálu zloží Ennio Morricone, šanca na úspech je, minimálne u počujúcej časti publika, ešte vyššia. Takže jediné, čím si môže seriál, akým je Chobotnica ublížiť, je jeho naťahovanie do neprijateľnej dĺžky. A tomuto nebezpečenstvu sa bohužiaľ ani tento seriál neubránil. (27.06.2009)

Řekne-li se italský seriál, tak mi v mysli automaticky naskočí první Chobotnice. To snad ani jinak nejde. Chudičký až nedůstojný vzhled, ani poněkud těžkopádný rozjezd na tom nic moc nemění. Však to znáte. Než se rozjede lokomotiva, tak to také chvíli prostě trvá, ale zastavujte jí jakmile je v ráži. Navíc takřka veškeré zápory jsou vykompenzovány tím "osudovým" hudebním motivem, osmdesátkovou nekompromisností scénáře a výtečně napsanými dialogy. (20.04.2008)

Skvělý rozjezd, který charakterizuje nezapomenutelný - naštěstí neberlusconiovský - italský seriál, jej přiřazuje především v jeho první řadě ke skvostům italského neorealismu (srv. např. opět Damianiho DEN SOVY). Zdá se ovšem, že zadání první řady a její divácký úspěch si vynutily prodlužovaná pokračování. Zprvu byla nesena původním záměrem, od zhruba čtvrté řady se ovšem syžet i scénář viditelně začínají drolit. Mnohé asi naznačil Placido, když se pro jistotu scénáristicky nechal zavraždit ve 24. díle CHOBOTNICE. Bez ohledu na to však v trvalé paměti zůstávají jak skvostné herecké výkony Michele Placida, Patricie Millardetové nebo Barbary de Rossi, tak hloubka a procítěnost popisů prostředí italské "nóbl" i "méně nóbl" společnosti včetně podsvětí. A cesta seriálu směrem k dnes již také historické akci italské justice MANIPULITE (Čisté ruce) dodatečně oslabuje mnoho z mých výhrad. A tak se loučím ve znamení znělky, která je víc než evergreen. Je totiž tento seriál sám. (01.03.2008)

Minuly tyzden som mal vzacnu moznost pozriet si prvu seriu tohto vynikajuceho napinaveho serialu mojho detstva na nemeckej platenej televizii Premiere Krimi. Pamätam si, ze este viac sa mi pacila druha seria a najviac tretia. Hudba v tejto prvej serii este nebola tak kvalitna, ako ked od druhej serii zacal hudbu skladat slavny genialny oscarovy skladatel Ennio Morricone. Som stastny, ze po 18-tich rokoch som mal opät moznost si pozriet tento serial, na ktory som nikdy nezabudol a ani nikdy nezabudnem. O to väcsie bolo aj moje prekvapenie, ked som zistil, ze Barbara De Rossi, ktora tu hrala drogovo zavislu priatelku Corrada Cattaniho si o 2 roky neskor zahrala v Jakubiskovom seriali TETA a v roku 1987 v dalsom Jakubiskovom filme PEHAVY MAX A STRASIDLA. 10.12.2007 (10.12.2007)

Dílo, které oplývá skvělými výkony hlavních herců, ale taky neobyčejně propracovaným scénářem. A nemluvě o tom, že snad ani lépe nemohl být ztvárněn marný boj proti podsvětí a organizovanému zločinu mafie. Hlavní postava zosobněná Michelem Placidem je nezapomenutelná. Všimněme si, že u nás měl tento výborný seriál premiéru v čase reálného socialismu. Dost možná aby soudruzi ukázali, jak se žije za kopečky? No nic k seriálu, To ovšem nic nemění na faktu, že první dvě části skutečně odsýpaly. Poté sice už to postrádalo gradaci, ale přesto se dá jistě říct, že to bylo nadprůměrné. (11.08.2007)