Zuřící býk

Scorsese je o dvě třídy lepší režisér než Avildsen a totéž je možné napsat o Robertu De Nirovi ve vztahu k Sylvesteru Stallonovi, nicméně víc jak 3* nedám ani v tomto případě, protože box je mi sympatický asi jako střetnutí s rozvášněným sršním rojem a testosteronem nabitý Jake LaMotta není týpek, se kterým bych chtěl sdílet dvojdomek. Jako studie chlapáctví a nezvladatelné žárlivosti celkem slušné, ale přesto mě film v žádném ohledu nestrhl. Celkový dojem: 55 %. (19.11.2010)

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)

Mám být k tomuto bezpochyby kvalitnímu snímku přehnaně shovívavý anebo zbytečně kritický? Ani jedna možnost metamorfovaná do podoby hvězdiček ale zdaleka přesně nevyjádří můj zážitek z filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Možná to bude tím, že poslední dobou sleduji filmy s více procenty a jsem tak zmlsán, ale ačkoliv mě film bavil, zaujal a k La Mottovi jsem si vytvořil upřímnou sympatii, nakonec mi vychází počin, po jehož skončení jsem měl prázdno v ústech. Ne ale proto, že bych měl nadšením otevřenou pusu a všechno mi postupně vykapalo do klína. Čekal jsem nějakou pointu, vrchol, něco. Jasně, že je to podle skutečnosti a tvůrci si nemohou jen tak cokoliv vycucat z prstu. O důvod víc, proč být k filmům s nálepkou: "Podle skutečné události" rezervovaný. K samotným zápasům a tréninku mám také svůj názor. Místy mi přišly parádně reálné a bezvadně nahrané a zahrané, často z toho však byl podfuk hodně cítit (klasické uhýbání těsně před ránou). Jinak to byl ale opravdu dobrý film, přesně na 70 procent s několika velmi dobrými záběry (především v ringu) a hereckými výkony (mimo Roberta byla hodně dobrá i Moriarty), ale jak jsme se s rodinnou shodli, podobně kvalitních životopisných filmů je hodně. (05.01.2007)

De Niro je riadny psychopat, neviete, či zaujať voči La Mottovi kladný, či negatívny postoj. Či v ringu, kde každý úder priam cítiť, kde kamera zohrala skvelú úlohu, či doma, kde to priam vrie a o dramatické okamžiky absolútne nie je núdza. Proste vála a dáva najavo, kto je pánom pľacu. A Pesci mu neskutočne sekunduje. Všetko rýchlo ubieha, nenudí a rozprúdi vám krv. 90%. (29.12.2006)

[imdb: 8.4/10] | me: Nie je to z ďaleka len životopisný boxerský film plný skvelých záberov z ringu ... je to hlavne sonda do hĺbky súkromia Jakea LaMottu - pohľad na jeho komplikovanú povahu, pohľad na jeho rodinný život plný nervozity a žiarlovosti a pohľad na jeho výnimočné boxerské schopnosti. Film vo všetkých spomínaných smeroch vyniká vďaka neuveriteľnej hereckej oddanosti a obetám Roberta De Nira ako aj skvelej Scorseseho réžii a výborným "vedľajším" hereckým výkonom Joe-a Pesciho ... Tento film predstavuje dokonalú súhru všetkého čo je potrebné pre vznik kultu a to sa aj stalo. If you win, you win. If you lose, you still win. (18.07.2012)