Jak se budí princezny

Ještě si pamatuju, jak jsem na tom byl v kině za dob mého mládí - dnes se na to dívají moje děti. Moc pěkná pohádka! ■ Úvaha: Napadá mě, že na počátku legendy o Šípkové Růžence byla princezna trpící chorobou srážlivosti krve (pravděpodobně ne hemofílií, protože tou ženy netrpí téměř nikdy), která musela být držena mimo dosah všeho, co by ji mohlo zranit :). (01.09.2013)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění. (24.12.2014)

Klasická česká pohádka od známého českého režiséra Václava Vorlíčka. Každý ji určitě viděl "nespočetněkrát" stejně jako já (stačí si počkat na Vánoce, určitě na nějakém kanále bude:-]) Jediné co bych ale vytkl, je princ v podání Jana Hrušinského - není to zrovna nějaký sexy princ, mohli vybrat lepšího... (10.01.2009)

Možná je to tím, že jsem jako šestiletý viděl tento film v kině, proto ho asi řadím mezi nejoblíbenějšími pohádkami před Tři oříšky pro Popelku. Sluha Matěj v podání Vladimíra Menšíka a princ Jaroslav v podání Jana Hrušínského se skvěle doplňují – skvělá je scéna, kdy sluha (neplavec) učí prince plavat nasuchu, nebo souboj princů o Růženčin polibek. Prostě pohádka (08.07.2008)