Barbaři

Populárny film z dôb pirátskych VHS. Už ako dieťa som tušil, že The Barbarians sú strašný brak a projekcia po takmer 30 rokoch tento môj dojem iba umocnila. Bezostyšné vykrádanie Conana (scenár pravdepodobne pod zámienkou víťazstva v školskej súťaži v tvorbe fantasy prózy napísal žiak prvého stupňa ZŠ), slaboduché dialógy, aj v rámci svojej doby komické triky a to všetko umocnené dementne sa škľabiacimi bratmi Paulovci. Slovné spojenie "zlý herecký výkon" v ich podaní nadobúda úplne nový, obludný rozmer. Jeden z bratov, evidentne majúci problém so súvislými dialógmi, ktoré sú dlhšie než jedna veta teda namiesto rozprávania radšej celú dobu hlasno híka ako páriaci sa osol... fakt neskutočná sračka. (13.06.2016)

Film, vedle něhož vypadá Barbar Conan jako hluboké filosofické drama, s obsazením, vedle něhož vypadá Arnold Schwarzenegger jako charakterní herec. Zvlášť dvojčata Petr Paul a David Paul mnoho talentu nepobrala. Dalo by se říci, že čím více mají svalů, tím méně mají talentu - a oni mají opravdu hodně svalů. Je to škoda, protože na produkci se evidentně nešetřilo, a na výpravě to jde vidět. Prvních pár mlčenlivých minut je přímo vynikajících. Soundtrack nedosahuje kvalit díla Basila Poledourise, ale dobře se poslouchá a dává ději lehounký nádech epiky. Z narychlo natočených klonů Barbara Conana je to jeden z těch lepších filmů, přesto slabý podprůměr. Ale kde jinde je ke slyšení věta "Rychle, přiveďte všechny panny"? (06.01.2022)

Od úspěchu snímku 'Barbar Conan’ vzniklo mnoho napodobenin, které dnes všechny do jednoho spadly do světa zapomnění. Týká se to i snímku 'Barbaři’, který je námětem Conanovi hodně podobný. Jsou tu pro změnu dvojčata mající doslova stejný osud jako Conan. A kdo jiný by si je mohl zahrát než skutečná kulturistická dvojčata Peter a David Paulovi. A protože se jedná o ryze nízkorozpočtový videosnímek, celé to podle toho také vypadá. Levné kulisy, levné rekvizity, jednoduchý předvídatelný příběh, dějová zkratkovitost, herecké dovednosti aby divák pohledal. Jasně, psala se stále 80. léta, ale o to víc snímek zestárnul. To se týká i zmíněného Barbara Conana, ale přesto se stále jeví lépe než tento. A tak tu máme Fantasy příběh bez bázně a hany, na který by se mělo dívat oken shovívavým. (09.06.2018)

Ztřeštěná kopírka "Barbara Conana", kde místo jednoho kulturisty v hlavní roli, jsou zde hned dva, navíc dvojčata, a dokonce ještě dřevěnější a humpoláčtější než Arnold. Místo nietzcheovského étosu zde máme jalovou rozjařenost, místo epického příběhu o zrození legendy dostaneme báchorku o jaunerácké mystice a opulentní krvavé bitvy nahradily specer-hillovské peckovačky. Naštěstí "Barbaři", stejně jako všechny cannoňácké italské koprodukce, ale ostatně i větší část osmdesátkových italských brakovek oplývají nespočtem WTF momentů, vyšinutých peripetií a grotskně monstrózních prvků (od strašlivých mechanických efektů po opulentní výpravu - viz trůn hlavního záporáka). Výsledkem je báječný camp od Ruggera Deodata, který přesně zapadá do barono-prášilovské linie italské žánrové kinematografie, založené na přístupu, že žánrové mantinely, logika a soudnost jsou pro nudaře. (29.03.2015)

Tady se tvůrce slovutných (mám je rád) Kanibalů zrovna dvakrát nepředvedl. V inspiračním koši lovil tradiční italské fantasy a dal tomu trochu akčnější ráz. To vše dost pokleslým způsobem a s pekelnou dvojicí léta vězněných barbarů v čele, co jdou doslova a do písmene vybouchat zajatou královnu ze spárů zlotřilých zlodějů rubínu. Ano, je to kapku překonbinované a leckdy zbytečně, samotný vypravěč v úvodu pusu nezavře, pořád má k příběhu co říct. Kdyby to dělal aspoň vtipně, jenže humor a především nadhled zcela chybí a zůstanou oblbující macho pózy a hlášky na úrovni školky. První půlka je tedy značně nudná a nezajímavá, ta druhá to o něco vyvažuje, svoje dělají mimořádně trapné triky, které jsou hodně zábavné. Konec ovšem zase řádně naštve, díky překonbinovanosti děje se uzavírá několik okruhů najednou, což není zábavné ani za mák. Deodato se nepustil do ničeho ostřejšího, překvapivě to odmával velice krotkým způsobem (asi tak dvě scény byly násilnější). Musím uznat, že když to člověk vidí ve VHS kvalitě a duní mu v tom to nefalšované italo disco, tak to jisté kouzlo má. Ne však takové, aby se to dalo označit za dobrý film. (15.09.2010)