Barbaři

Bratři David a Peter Paulovi byli před obsazením do filmových rolí známí jako profesionální wrestleři. Vystupovali pod pseudonymem "bratři barbaři" (jak jinak :-)) Ten film je béčko nebo céčko? To je vlastně jedno... Pamatuji se na jednu scénu, kdy jeden z barbarů krčním svalstvem přetrhl oprátku z lana. Borec... (11.04.2006)

Lacinější a brakovější klon Conana. Dvojnásobné porce svaloviny značí v tomto případě dvojnásobnou porci demence. Ale musím říct, že příjemně koukatelné. Pokaždé, když byli oba bratři na scéně jsem se musel pochechtávat jejich mizernému herectví, šíleným dialogům, umělým drakům nebo naprosto tragickým vlkodlakům (nebo co to bylo za ksindla). A bratři Paulovic, kteří v kožešině vypadaj skoro jako teplí bratři v tangách, zatímající svaly připadně se jinak prsící, téměř při každé možné situaci prostě nemají chybu. (03.07.2010)

Škoda, že se podobných barbarských fantasy nenatočilo více, protože zrovna tyhle mě z fantasy žánru baví jako jediné a nejvíce. Barbaři jsou sice dost nechtěně humorní, příběhově dost odfláklí a hlavní hrdinové dost dementní (zastydlá puberta?), ale přesto je to zábavnější, zajímavější a pro mě přijatelnější než většina současných fantasy slátanin pro malé děti.. (13.10.2011)

Ztřeštěná kopírka "Barbara Conana", kde místo jednoho kulturisty v hlavní roli, jsou zde hned dva, navíc dvojčata, a dokonce ještě dřevěnější a humpoláčtější než Arnold. Místo nietzcheovského étosu zde máme jalovou rozjařenost, místo epického příběhu o zrození legendy dostaneme báchorku o jaunerácké mystice a opulentní krvavé bitvy nahradily specer-hillovské peckovačky. Naštěstí "Barbaři", stejně jako všechny cannoňácké italské koprodukce, ale ostatně i větší část osmdesátkových italských brakovek oplývají nespočtem WTF momentů, vyšinutých peripetií a grotskně monstrózních prvků (od strašlivých mechanických efektů po opulentní výpravu - viz trůn hlavního záporáka). Výsledkem je báječný camp od Ruggera Deodata, který přesně zapadá do barono-prášilovské linie italské žánrové kinematografie, založené na přístupu, že žánrové mantinely, logika a soudnost jsou pro nudaře. (29.03.2015)

Jedna z posledních vln zájmu o fantasy filmy, vzedmutých na počátku 80.let úspěchem Barbara Conana a Excalibru, vyplavila i tyhle dva bratry s obrovskými svaly a malým nebo spíš žádným mozkem. To, co v režii Ruggera Deodata předvedli, je nefalšovaným defilé nepředstírané nablblosti. Jako by se ochotnický spolek kulturistů, kteří o filmovém umění slyšeli jen jednou v životě, a stejně netušili která bije, rozhodl po zhlédnutí Conana, že když může Schwarzenegger, tak oni přece taky. Vypadá to přesně jak to zní, a hůř už nelze. Obskurní freak show. Pouze pro otrlé. (29.08.2007)