poster

Camino (festivalový název)

  • Španělsko

    Camino

  • Slovensko

    Camino

    (festivalový název)

Drama

Španělsko, 2008, 143 min

Režie:

Javier Fesser

Kamera:

Alex Catalán

Hudba:

Rafael Arnau

Producenti:

Jaume Roures

Kostýmy:

Tatiana Hernández
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ****

    Zážitek číslo 1) Kreténsky zfanatizované ženské osazenstvo příběhu v čele s velekreténsky zfanatizovanou matkou, kterou bych nejradši nakopal do jejího svatého zadku. Zážitek číslo 2) Bravurně hrající Nerea Camacho, která je (a abych nemohl být označen za pedofila, nyní na konci roku 2012 je Neree už 16 let) a především pak zřejmě bude nádherná ženská. Zážitek číslo 3) Dlouhý a hodně náročný film, který tak umě přibližuje neuvěřitelně krutý osud, kterým si celá rodina musela projít. 7/10(27.12.2012)

  • Handle
    **

    Důkaz toho, že né všechny dramata o bolestech života mě dostanou. Ten náboženský fanatismus, melodramatická hudba a celkový patos mě někdy vážně dováděl k šílenství. Přesně v místech, kde se tvářil snímek smutně a dojemně, mi přišel spíše otravný. Emoce se u mě prostě nedostavily vůbec. A zbytek filmu mi přišel nudný. Vlastně jako jediný plus vidím herecké výkony, které jsou opravdu dobré, zvlášť hlavní představitelka se mi líbila. A pak možná ještě ty snové scény, které mi ale paradoxně do filmu jako celku příliš nepasovaly. Čekal jsem emoce jako u Je to i můj život (nesrovnatelné), ale jsem opravdu zklamán, protože tohle pro mě bylo už místy vyloženě kýčovité.(4.1.2013)

  • Chrysopras
    *****

    Jasně, je to DOJÁK. Ale nádhernej po všech možných stránkách. V první řadě Nerea Camacho a její kukadla, který snad rozněžní i kámen :-) A herecky neni vůbec špatná, k čemuž se přidávají v podstatě všichni ostatní v čele s matkou, otcem atd. Ta vypočítaná dojímavost řady scén je tak tak na hraně a být to jediná úroven filmu, snadno by se mohl přehoupnout třeba až k odpadu ( což se asi některým stalo a stane ). Film ale řeší i velmi zajímavou otázku fanatismu, víry, lásky, rodinných vazeb a léčby. Proto určitě stojí zato Camino vidět. Navíc je to podtrhnutý tim " based on true story ". Pro mě osobně je to silný téma a otázku hranice mezi vírou a fanatizmem si musí klást každej věřící člověk. P.S. Nejspíš se po shlédnutí tohohle kousku nikdo do katolickýho semináře nepožene :-) a to je dobře! Protože ty bludy, co učí o Boží vůli a andělíčcích - to je snad největší lživá urážka Boha, co lze vymyslet! Ještěže je to úplně jinak... ( na rozbor tu neni místo a asi by vás to nezajímalo :-)). DOPORUČUJU!!! ( 44. KVIFF )(16.7.2009)

  • pevico
    *****

    Snímek plný bolesti, fanatismu, utrpení a slz, ale také naděje, víry, lásky a krásných úsměvů, podložený skutečnými událostmi a doprovázen často až démonickou hudbou, při které mrazí v zádech...ano, místy mmožná až trochu kýčovité, ale to nemění nic na tom, že jsem přestal na dvě hodiny dýchat..!!! Nejde o žádnou propagandu náboženství, organizace Opus Dei, jejíž součástí byla i rodina v tomto filmu, byla později obviněna z náboženského fanatismu. Javier Fesser byl za tento snímek poctěn hned třemi cenami Goya - za nejlepší film, scénář a také režii - a tuto cenu získali i herci Carme Elias, Nerea Camacho a Jordi Dauder. Camino má už na účtě 18 vítězství na různých filmových festivalech.(4.11.2009)

  • Sandiego
    *****

    Může to vypadat kacířsky, ale Camino je dle mého názoru geniální film, který však klamat tělem. Na místě je slovo manipulace, která je automaticky brána jako negativum. Ale nelze v určitých případech hovořit spíše o umění manipulace? Poté co jsem shlédl film My Sister´s Keeper, jež je příkladem přehnaného a únavného citového vydírání, měl jsem obavy, že Camino bude ze stejného těsta a raději jsem na film pozapomněl. Pak však přišlo nečekané doporučení a vyznání tomuto filmu a já jsem riskl mu věnovat něco přes dvě hodiny života. Ze začátku jsem měl sto nutkání film vypnout, jelikož tak prvních dvacet minut na mě všechno působilo jako naprosto scestná a přeslazená náboženská agitace, hlavně přemístěný závěru na samý úvod mě přesvědčovalo stále o tom, že ve filmu žádný vnitřní vývoj nebude. Jenže pokud mě až dosud přišel tento přístup zaslepeně manipulativní, ucházelo mi, že režisér si pomalu a pečlivě připravuje půdu pro jiný typ manipulace - celý film totiž svádí diváka tam, kde ho chce mít, aby ho vzápětí mohl vyvést ze slepé uličky a zažít neobvyklé útoky na city, které nelze označit za prvoplánové - za prvé staví na dvojznačnosti vzniklé situace vnímané oběma stranami, což je velmi inteligentní a podnětný přístup k tématu umírání, za druhé jsem si alespoň já skutečně nebyl po chvíli jistý, jak dál vlastně bude film směřovat a jak se do té rozpoutané bouře naroubuje čím dál nelogičtěji působící závěr (navíc například postava dívčiny sestry skutečně nabourává emocionální doslovnost). Film rovněž vytváří silné napětí mezi záměrně přeslazovanou atmosférou a barvotiskovou fantazii, která si nezadá s disneyovskou poetikou, jež mimochodem hraje ve filmu silnou dramaturgickou roli, a občasnými naturalistickými výboji i potlačovanými mezilidskými vztahy v dívčině okolí. Právě ty postupně pod svrchní slupkou vytváří dost krutý obraz i nelítostnou obžalobu celého hodnotového systému, který je však vystavěn na nepochopení své skutečné podstaty. A když se na konec promíchá očistné vyvrcholení s tíživými pocity nepochopení a humornou scénkou s gestem rušícím jakoukoliv transcendentnost okamžiku, převládne komplexnost okamžiku a rozpolcenost pocitů nad jakoukoliv přímočarostí. Manipulací je zde vlastně chytrá hra s divákem, s jeho očekáváním a vírou, ta sice svádí postupně diváka k jasné tezi, ale copak velcí filmaři jako Bergman či Bresson nevkládali do svých děl vlastní přístup ke světu a divák neměl na výběr nic jiného než se s ním ztotožnit? Poté, co jsem se po první třetině konečně dostal na kloub pohnutkám tvůrců, přestal jsem se bránit a nastoupil na netradiční "cestu", která ve mě po všech zákrutách dokázala vzbudit takovou víru v to, že i kdyby se v závěru filmu stal zázrak i teřba oproti logice děje, sežral bych ho i s navijákem jen pro ten chvilkový pocit naplnění. Nakonec jsem se dočkal zakončení, které dokázalo uspokojit obě touhy - citovou i racionální touhu po zachování střízlivosti - lepší konec si vlastně ani představit nedokážu, snímek bez újmy dorazil k cíli své cesty a já rozcupován pouhými dvěma hodinami za svoji "oběť" vyfasoval trvalý zážitek a záruku vrátit se v nejhorších depkách k čirému optimismu tohoto paradoxně velmi krutého filmu. Nestojí náhodou paradoxy takového druhu u děl opravdových géniů?(3.12.2010)

  • - Díky filmu Camino se Nerea Camacho Ramos ve svých 12 letech stala zatím nejmladší držitelkou prestižní španělské ceny Goya. (Estrecha)

  • - Film Camino byl nominován na sedm cen Goya. Získal jich nakonec šest: za nejlepší film, nejlepší režii (Javier Fesser), nejlepší ženskou hlavní roli (Carme Elías), nejlepší mužskou vedlejší roli (Jordi Dauder), nejlepší herecký objev v ženské kategorii (Nerea Camacho) a za nejlepší původní scénář (Javier Fesser). Neproměnil pouze nominaci na cenu za nejlepší speciální efekty. (Estrecha)

  • - Španielsky výraz pre cestu, Camino je tiež názov knihy o Opus Dei (náboženský inštitút zobrazený vo filme), napísanej v roku 1934 Josemariou Escrivá de Balaguer. (MDesign)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace