poster

Camino (festivalový název)

  • Španělsko

    Camino

  • Slovensko

    Camino

    (festivalový název)

Drama

Španělsko, 2008, 143 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sandiego
    *****

    Může to vypadat kacířsky, ale Camino je dle mého názoru geniální film, který však klamat tělem. Na místě je slovo manipulace, která je automaticky brána jako negativum. Ale nelze v určitých případech hovořit spíše o umění manipulace? Poté co jsem shlédl film My Sister´s Keeper, jež je příkladem přehnaného a únavného citového vydírání, měl jsem obavy, že Camino bude ze stejného těsta a raději jsem na film pozapomněl. Pak však přišlo nečekané doporučení a vyznání tomuto filmu a já jsem riskl mu věnovat něco přes dvě hodiny života. Ze začátku jsem měl sto nutkání film vypnout, jelikož tak prvních dvacet minut na mě všechno působilo jako naprosto scestná a přeslazená náboženská agitace, hlavně přemístěný závěru na samý úvod mě přesvědčovalo stále o tom, že ve filmu žádný vnitřní vývoj nebude. Jenže pokud mě až dosud přišel tento přístup zaslepeně manipulativní, ucházelo mi, že režisér si pomalu a pečlivě připravuje půdu pro jiný typ manipulace - celý film totiž svádí diváka tam, kde ho chce mít, aby ho vzápětí mohl vyvést ze slepé uličky a zažít neobvyklé útoky na city, které nelze označit za prvoplánové - za prvé staví na dvojznačnosti vzniklé situace vnímané oběma stranami, což je velmi inteligentní a podnětný přístup k tématu umírání, za druhé jsem si alespoň já skutečně nebyl po chvíli jistý, jak dál vlastně bude film směřovat a jak se do té rozpoutané bouře naroubuje čím dál nelogičtěji působící závěr (navíc například postava dívčiny sestry skutečně nabourává emocionální doslovnost). Film rovněž vytváří silné napětí mezi záměrně přeslazovanou atmosférou a barvotiskovou fantazii, která si nezadá s disneyovskou poetikou, jež mimochodem hraje ve filmu silnou dramaturgickou roli, a občasnými naturalistickými výboji i potlačovanými mezilidskými vztahy v dívčině okolí. Právě ty postupně pod svrchní slupkou vytváří dost krutý obraz i nelítostnou obžalobu celého hodnotového systému, který je však vystavěn na nepochopení své skutečné podstaty. A když se na konec promíchá očistné vyvrcholení s tíživými pocity nepochopení a humornou scénkou s gestem rušícím jakoukoliv transcendentnost okamžiku, převládne komplexnost okamžiku a rozpolcenost pocitů nad jakoukoliv přímočarostí. Manipulací je zde vlastně chytrá hra s divákem, s jeho očekáváním a vírou, ta sice svádí postupně diváka k jasné tezi, ale copak velcí filmaři jako Bergman či Bresson nevkládali do svých děl vlastní přístup ke světu a divák neměl na výběr nic jiného než se s ním ztotožnit? Poté, co jsem se po první třetině konečně dostal na kloub pohnutkám tvůrců, přestal jsem se bránit a nastoupil na netradiční "cestu", která ve mě po všech zákrutách dokázala vzbudit takovou víru v to, že i kdyby se v závěru filmu stal zázrak i teřba oproti logice děje, sežral bych ho i s navijákem jen pro ten chvilkový pocit naplnění. Nakonec jsem se dočkal zakončení, které dokázalo uspokojit obě touhy - citovou i racionální touhu po zachování střízlivosti - lepší konec si vlastně ani představit nedokážu, snímek bez újmy dorazil k cíli své cesty a já rozcupován pouhými dvěma hodinami za svoji "oběť" vyfasoval trvalý zážitek a záruku vrátit se v nejhorších depkách k čirému optimismu tohoto paradoxně velmi krutého filmu. Nestojí náhodou paradoxy takového druhu u děl opravdových géniů?(3.12.2010)

  • bassator
    *****

    44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Jeden z dalších nezapomenutelných festivalových zážitků... Neuvěřitelný úsměv mladičké hlavní hrdinky a hlavně neuvěřitelně smutný její osud včetně její rodiny :-( Úžasné, úžasné, úžasné... - 95%(8.7.2009)

  • kleopatra
    ****

    Sledovat mladinkou Nereu Camacho, jak umí spontánně odehrát radost ze života i ze smrti, byl zážitek, ale mé 4* jsou tentokrát hodně na hraně, protože posledních 20 minut bylo bezostyšné natahování diváka na skřipec a potlesk v pokoji umírající hřebíčkem do rakve mého do té doby převládajícího dojetí. Z popela to pak vytáhly Camininy finální haluzky - jako bezelstně vztyčený prostředníček směrem k nebesům.(27.12.2009)

  • /Pablo
    ***

    Původně jsem chtěl být přísnější, ale tak nějak jsem si to v hlavě promyslel a zvážil alespoň klady tohoto filmu. Těmy pro mě jsou malá hlavní představitelka a její sympatický výkon (její dětský svět je tu vykreslen věrohodně), jedna povedená píseň, bohatá fantazie ve snových scénách (Mr. Meebles) nebo humorné scény v divadle, čímž ovšem výčet pozitiv končí. Za negativa považuju všeprostupující patos, který mě místy vyloženě iritoval, jednotvárná a příšerně vlezlá hudba a natahovaný závěr. Finálním potleskem v nemocnici jako by chtěl režisér sám sobě pogratulovat: "Hleďte, jaký jsem složil opus magnum!" Ovšem, já teda tleskat nemůžu. Očekávání bylo veliké, možná proto se spíše dostavilo zklamání.(22.2.2010)

  • Maemi
    ****

    Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Kvůli délce jsem mylně předpokládala, že bude film plný zbytečných scén, u kterých budu umírat nudou. To se však naštěstí nesplnilo. Camino je slečna, kterou má každý rád a její matka je chválena za to, že z ní vychovala dobrou křesťanku. Pak se ale ukáže, že má zhoubný nádor a nemá naději na přežití. Camino, která vždy všechno brala s optimismem, se ptá, proč jí to Bůh dělá, na což jí matka odpoví, že to dělá proto, že ji miluje a že jí závidí návrat do nebe. Vštěpuje jí do hlavy, že má milovat Ježíše, ať se děje co se děje, Camino slibuje a před sebou vidí svého Ježíše. Realita je prokládána sny a prorockými slovy Camino, v nichž je občas těžké se zorientovat, ale dobře tam zapadají. Očekávala jsem sice něco jiného, ale i přesto se mi ze sálu vůbec nechtělo odcházet.(9.7.2009)

  • - Španielsky výraz pre cestu, Camino je tiež názov knihy o Opus Dei (náboženský inštitút zobrazený vo filme), napísanej v roku 1934 Josemariou Escrivá de Balaguer. (MDesign)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 25. září 2008 na filmovém festivalu San Sebastian. (Stoka)

  • - Film Camino byl nominován na sedm cen Goya. Získal jich nakonec šest: za nejlepší film, nejlepší režii (Javier Fesser), nejlepší ženskou hlavní roli (Carme Elías), nejlepší mužskou vedlejší roli (Jordi Dauder), nejlepší herecký objev v ženské kategorii (Nerea Camacho) a za nejlepší původní scénář (Javier Fesser). Neproměnil pouze nominaci na cenu za nejlepší speciální efekty. (Estrecha)