poster

Camino (festivalový název)

  • Španělsko

    Camino

  • Slovensko

    Camino

    (festivalový název)

Drama

Španělsko, 2008, 143 min

Režie:

Javier Fesser

Kamera:

Alex Catalán

Hudba:

Rafael Arnau

Producenti:

Jaume Roures

Kostýmy:

Tatiana Hernández
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Omnibus
    *****

    Kristovy rány! Pardon. Tak dát tomu nebeských 5 hvězd nebo spíš pekelný Odpad!?     Jistě, citové vydírání zafungovalo. Divný pocit v břiše, byl jsem dojatej, slzy v očích a tak. Ale to zrcadlo, nastavované náboženskému fanatismu, mi přišlo až moc přeleštěné. A stejně z něho na mě náboženská propaganda cynicky vystrkovala prdel. Spíš tedy boubelatou prdelku barokního andělíčka. Co teď s tím? Mám na smrt vypláznout jazyk, přimhouřit slastně oči a tu filmařskou hostii, položenou na jazyk, s nadějí spolknout, nebo ji mám vztekle vyflusnout a ucedit, že nehraju? Ostatně, jak stojí v závěrečných titulcích: A la memoria de Alexia González Barros, fallecida en Pamplona en 1985 y actualmente en proceso de beatificación. Blahořečení? Komerční institucionalizace víry? No ještě toho tak trochu... A ano, Nerea Camacho tady byla úžasná a naprosto přesvědčivá. A nádherná. Přímo nadpozemsky krásná. Samozřejmě. Nehezká holčička, například s hrbem a zaječím pyskem, by diváky tak moc citově nerozbourala, a starý estét Bůh by o ni třeba neprojevil (tak předčasně) zájem. Natož jako o potenciální světici. Přesto, i jako satira si to svých pět hvězd zaslouží. Kdyby už jen za ta slova, kterými nešťastného otce poučoval kněz: „Bůh vytváří krásné dílo s touto maličkou. A nepochybuj, že cokoliv, co jí připravil, je pro její dobro.“             Rakovina je KRÁSNÉ DÍLO? Pro její dobro?!       Kristova noho! Pardon podruhé. No, já jsem člověk přející, proto se budu za toho flanďáka modlit. Aby si ho náš Pán vyvolil pro své další krásné dílo a ráčil ho obdarovat, třeba rakovinou varlat. A její matka? Ďábelsky důsledné projevy lásky k Bohu, ve své zrůdnosti čisté a dokonalé. Netuším, co by jí na to řekl Ježíš, ale vím, co já. Té bych za trest denně promítal Život Briana a aby se musela dívat, nasadil bych jí na hlavu jeden šikovný aparátek . Což nezní moc křesťansky, uznávám. Ani důvody, proč nakonec filmu dávám pět hvězd. Příběhu dojemnému i cynickému zároveň, této božsky jedovaté slině, stékající po neposkvrněném rouchu sošky Panenky Marie až k našim nohám. A víte co? Nebojím se. Jestli se můj komentář k této "rakovině - krásnému božímu dílu" Bohu nelíbí (a po mé smrti bude mít tu drzost mi to vyčíst), to je jeho problém, ne můj. Ostatně, jako vševědoucí ví přece všechno. Takže i to, kam si svoje podobná "krásná díla" může strčit...(30.7.2013)

  • agathon

    Jak hodnotit film, který vám jakékoli hodnotící rámce sebere už úvodní scénou, upozorněním "vše je podle skutečné události" a roztomilou velkookou holčičkou (která navíc vážně umí hrát), kterou vidíte umírat? Kdybych tu napsal, že jsem se tak akorát cítil ty dvě hodiny manipulován, psychicky vydírán a týrán, budu za ne-lidumila? Za cynika? Za povýšeného filmového vědce? S filmem mám podobnou obtíž jako třeba s Časem probuzení - dvě hodiny víte, že se stane něco hrozného a... ono to vážně po dvou hodinách přijde. K čemu to ale je, než k tomu ždímat ze sebe slzy? Silný zážitek, u kterého si ale bohužel nemohu říct, že skvělý. Kdybych sledoval dokument, který v závěru odhalí skutečnou rodinu v sepjetí s krajními katolíky (kteří za smrt, nebo lépe snad formu a důvody smrti Camino fakticky mohou), případně vvrcholí jejich veřejným pranýřováním před soudem, byla by to bomba. Takhle zbývá pouze snímek, který odsuzuje bezmála jako fašistu každého, kdo si nepopláče. Silné, ale nízké.(15.7.2009)

  • italka63
    ****

    Tento film rozebere vaše pocity do posledního atomu, možná až do kvarku. Sledovat mladinkou Nereu Camacho v roli jedenáctileté Camino, obyčejné veselé španělské holčičky, které osud přihrál do cesty nemoc, ze které není úniku, to je neskutečné.Jenže ona nevyrůstá v úplně normální rodině, nýbrž takové, kde je maminka velmi silně nábožensky založená a tuto víru holčičce bedlivě a pilně vštěpuje, i když otec je bezesporu zdrženlivější. Caminina sestra dokonce odešla v osmnácti letech sloužit Bohu a její svazky s rodinou její náboženské vychovatelky vcelku velmi důkladně zpřetrhaly.Ale Camina se přesto prvně - a naposledy zamiluje. A tolik touží být obyčejnou dívkou ,ale přesto milovat Ježíše, jen ať je vše pěkně v rovnováze.Úžasný ve své roli byl i představitel jejího otce a nádherné oči Camininy budete vidět ještě dlouho. Možná byl film mírně citově vyděračský....ale o tom život někdy je. S vírou v Boha i bez ní protože nemoc, ta si nevybírá.Skvělé čtyři hvězdy.(28.7.2013)

  • MA.KI
    *

    Nejvíc mě na tomto snímku iritovalo, že funguje na úplně stejných principech jako náboženský fanatismus, který odsuzuje. Vážná hudba mi ve filmech nevadí, naopak, ale závěrečná scéna v nemocnici plus Čajkovskij je jen pro silné povahy. ~ Camino považuji za manipulativní kýč vyznačující se obludnou dořečeností, ale to vlastně všechno už řekl ve svém komentáři Marigold, na který tímto odkazuji. Pro mě jedno z největších filmových zklamání.(14.11.2011)

  • bassator
    *****

    44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Jeden z dalších nezapomenutelných festivalových zážitků... Neuvěřitelný úsměv mladičké hlavní hrdinky a hlavně neuvěřitelně smutný její osud včetně její rodiny :-( Úžasné, úžasné, úžasné... - 95%(8.7.2009)

  • - Díky filmu Camino se Nerea Camacho Ramos ve svých 12 letech stala zatím nejmladší držitelkou prestižní španělské ceny Goya. (Estrecha)

  • - Film Camino byl nominován na sedm cen Goya. Získal jich nakonec šest: za nejlepší film, nejlepší režii (Javier Fesser), nejlepší ženskou hlavní roli (Carme Elías), nejlepší mužskou vedlejší roli (Jordi Dauder), nejlepší herecký objev v ženské kategorii (Nerea Camacho) a za nejlepší původní scénář (Javier Fesser). Neproměnil pouze nominaci na cenu za nejlepší speciální efekty. (Estrecha)

  • - Španielsky výraz pre cestu, Camino je tiež názov knihy o Opus Dei (náboženský inštitút zobrazený vo filme), napísanej v roku 1934 Josemariou Escrivá de Balaguer. (MDesign)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace