Sejdeme se na Cibulce

Aleše znám tady od nás ze Sokolova a přeju mu ten úspěch v televizi, to zase jo (i když tenkrát na mě strašně pičoval na tanečních, že místo tancování s těmi strašilkami z gymplu dělám pičoviny s klukama od nás ze zvláštní učňovský), ale druhým dechem dodávám, že by bylo fajn, kdyby se na tenhle pořad dalo aspoň koukat, aniž bych se u toho musel tlouct do hlavy okovaným šidítkem pro trochu toho nevšedního vzruchu. (29.05.2013)

Zas až tak moc mi tento pořad nevadil. Rozhodně jeden z těch trošku lepších (ne úplně tragických), ve kterých se Cibulka objevil a které moderoval. Hodně záleželo, koho si zrovna k sobě pozval, ale člověk se u toho i občas zasmál. Neviděl bych to tak úplně katastrofálně jak většina zdejších uživatelů. (12.11.2020)

Nechápu zdejší hodnocení. Vlastně chápu, ona na csfd tolerance není zrovna nejčastější věc. Takže za mě je to příjemné, milé povídání. To, že Barrandov kopíruje řadu pořadů od jiných televizí a vytahuje pozapomenutné "hvězdy", je pravda, ale pořad je určen por starší diváky a ti jistě přivítají, když se někde objeví ti, které měli ráda a teď už k vidění nejsou. Sejdeme se na Cibulce ale kopírka není a když chce člověk pohodu a klid, může s jistotu zapnout tentopořead, to je taky pravda. Takže za mě zcela regulérně 3 hvězdy. (05.03.2016)

Nesejdeme. Párkrát jsem totiž šel kolem, odvážně jsem nakouknul dovnitř a ... nepochopil jsem to. Nějací lehce povědomí lidé tam totiž vykládali historky, které mi nedávaly smysl ani po zderivování, neměly začátek ani konec a bujarý smích moderátora mi dával jasně na srozuměnou, že jsem tady špatně. Tento způsob zabíjení televizního času se mi prostě jeví dost nehumánní. (15.12.2016)

Aleš Cibulka je takovým příjemným televizním společníkem pro staromilské důchodkyně. Disponuje jemným humorem, nedělá mu problém tlachat o ničem, aniž by jej opouštěl výraz, že ho i ty největší banality zajímají, občas udělá fórek, který nikoho neurazí. V podstatě jej nejedna taková babička vidí jako ideální partii pro svou vnučku. Takový zeť by jistě vyslechl všechny babičkovské historky, třeba tu, jak sousedka zavařuje okurky. Pravda, jiný člověk se na takovou seanci klidu, pohody a archaické veselosti dívá s otevřenými ústy a nestačí se divit, koho že to může zajímat. Na druhou stranu, je třeba uznat, že pro svou výše zmíněnou cílovou skupinu umí Aleš Cibulka udělat maximum, byť do Tomáše Slámy, Petra Jančaříka nebo Marka Ebena má dost daleko. (08.12.2013)