I tre volti della paura

Poviedkové horory síce nie sú moja priorita, no Black Sabbath patrí k tomu najlepšiemu, čo som mal v rámci tejto kategórie možnosť vidieť a určite stojí za pozornosť, rovnako ako zvyšok hororovej filmografie Maria Bavu, ktorý dokázal aj so skromným rozpočtom veľké veci a asi by sa neveriacky chytal za hlavu, keby videl, aké negatívne meno urobili talianskemu hororu najmä po roku 1980 niektorí jeho netalentovaní nasledovníci... (27.05.2010)

Tak ako pri asi každom komentári k poviedkovému filmu musím aj tu poznamenať, že ich z hĺbky duše nemám rád, ale Black Sabbath je výnimkou. Jednak sa to naplno prejavuje Bavov cit pre vizuál (neskutočné kulisy, dizajn domov a bytov, nádherné farby, či halogénové nasvietenie), ale aj obsahovo je to na svoj žáner nadštandard. Žiaden z príbehov nestojí na záverečnej pointe, čo ma irituje na takmer všetkých filmových poviedkach, aj ten náznak pointy v záverečnom príbehu je celkom vkusný. Sú to svojbytné filmy akurát osekané do tretinovej stopáže, sú skvelo vystavané a účelom príbehu nie je iba smerovať k záverečnej minúte, ktorý "vyrazí dych" Paráda! (27.11.2020)

Povídkové horrory mám hodně rád a tenhle byl jeden z těch nejlepších, které jsem viděl, beru li v potaz celek. První povídka nadprůměr, znepokojivé, stísňující, ale žánrově tenhle styl co jde spíš do krimi thrilleru po Italsku úplně nevyhledávám, ale dobrý - 3/5. Druhá povídka masakr, takovou atmosféru jsem u horroru hodně dlouho nezažil - to prostředí, námět, kulisy, mlha, zborcenina hradu, Karloff, prostě úžasný a být to samostatný film roztažený do celovečerní stopáže bez hluchých míst, tak jde do mý TOP 50 - 5/5. Poslední povídka krátká, svižná, úderná a děsivá - 4/5. Díky druhé třetině Black Sabbathu bych sem hrozně rád dal 5*, ale jako celek jsou to "pouze" velmi silný čtyři. 8.5/10 (31.12.2013)

na hororu black sabbath je nejzajimavejsi (krome toho, ze neni vubec strasidelny) to, ze se podle nej pojmenovala dnes uz ponekud vycichla, ale ve sve dobe zasadni metalova skupina black sabbath (prekvapive). pro divaky pochazejici ze stredni evropy (tzn. pro nas vsechny) je jeste docela zajimave videt michele mercier zcela vyjimecne v jine roli nez jako markyza angelika, ale to je tak asi vsechno. 3 povidky plne nechtene vtipnych scenek, urcene hlavne pro fanaticke fanousky hororu nebo black sabbath, nejlepe oboji. pro ostatni spis nuda. no i kdyz ta angelika... (04.06.2006)

Ebertův idiot plot (jakýkoli rozvoj zápletky by vůbec nevznikl, kdyby se postavy nechovaly jako idioti) dotažený prakticky k dokonalosti ve všech povídkách. Nicméně z poslední povídky (Drop of Water) nečekaně vytane vskutku strašidelná záležitost, dokonce i s náznaky režijní invence (dům mrtvé ženy posetý kočkami a panenkami), kde za pomoci klasických žánrových propriet (zhasínající světlo, kapající voda, houpající se křeslo a jedna dost hnusná mrtvola) se daří vyvolat ten nejklasičtější pocit strachu, za který jsem Bavovi vděčný. Jo a sebeshazující poslední záběr též dost potěšil (26.10.2012)