Casino

Scorsese je velký vypravěč, který dokáže bez problémů udržet divákovu pozornost na celé tři hodiny. Film stojí na zajímavém, neotřelém ději a hercích. Zatímco De Niro je standartně dobrý, Joe Pesci je fenomenální. Jeho postava je ztělesněním zla. Ač malý postavou, vyzařuje suverenitu, neomalenost, krutost, vzbuzuje respekt. Ale kdo opravdu září, je Sharon Stone, která by si za svou náročnou roli zasloužila Oscara (páni akademici opět spali). Ona je hlavní hvězdou filmu. (13.04.2003)

Další precizní Scorseseho drama. Pořád to jsou ty stejné báchorky z podsvětí, pořád jsou brilantně natočené a pořád by se mohly o půl hodiny zkrátit. Ale teď, při čtvrtém shlédnutí mi ta délka už vůbec nevadila, takže neznám důvod proč nedat plný počet hvězdiček. S odstupem času opravdu mistrovská epopej, která lavíruje mezi mafiánskou freskou a strhujícím osobním dramatem. (30.03.2003)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)

Další Scorseseho promyšlený exkurz do určitého uzavřeného světa. Spolu se scénáristou a romanopiscem Nicholasem Pileggim vyprávějí o lidech, kteří jsou ke konci svého honu za prachama a požitky už jen směšní. Dost mi to připomnělo Vlka z Wall Street. Tři hodiny opravdu nejsou skoro nic, paradoxně je snímek často tolik nabit dějem, že divák nestíhá sledovat vše. S tou psychologickou propracovaností bych si nebyl tak jist, tvůrci se moc nevěnovali tomu, jak události působily na Rothsteinovu dceru, což by mě dost zajímalo. (23.10.2017)

„Nakonec jsme mu skřípli hlavu do svěráku.“ Nečekaný vzestup a explozivní pád posledního ne-tak-docela-mafiána ze staré školy dokáže být Scorseseho perspektivou brutální, komický i nostalgický v jednom momentě. Režisérův přístup je ještě víc reportážní a méně příběhový než v případě Mafiánů, na něž Casino navazuje. Třebaže jsou nyní ve hře vyšší částky a postavy nosí mnohem extravagantnější šaty (nevím, nevím, co by módní policie z nějakého bulvárního plátku poznamenala na adresu akvamarínových mokasínů), dojem, že jsme na tuhle exkurzi do rodinného podniku vřele vítání, přetrvává. Mimo jiné zásluhou opětovného obsazení Scorseseho matky. Psychopatický Pesci, sjetá Stoneová, suverénní De Niro, rychlé slovní výměny, dlouhé kamerové jízdy, dobové šlágry. Všechno je, jak má být. Jen by to nemuselo být celé tři hodiny, neboť film spíše rozšiřuje do epických proporcí, čím se Scorsese zabýval již dříve, než aby nabízel něco fungl nového. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Satan, StarsFan, Mahalik, 6thSun (05.09.2008)