Případy 1. oddělení

1.série_Po zhlédnutí celé série můžu konstatovat,že takto má vypadat výborná detektivka.Kriminálka Anděl je udělaná ve stylu amerických kriminálních seriálů,a proto se mi nelíbí.Postavy kriminalistů jsem si hodně za celých čtrnáct dílů oblíbil a nejvíce asi Korejse a jeho jablko.Ten co řekl,bylo vždy nějak vtipné.Případy byly až na jeden,což byl shodou okolností poslední díl,udělány tak,jak se staly,což mě zaujalo.Výborně natočené a celkově mistrně zvládnuté.Prostě série je výborná až na pár maličkostí,což byly třeba chyby policistů,když nakládali podezřelého.Doufám,že si tvůrci filmu všimnou,že série měla na český seriál skvělý úspěch a rozhodnou se pro druhou řadu.Když jo,tak tam snad budou i stejní herci.No uvidíme.Hodnocení:90%_2.série_Tak dlouho jsem čekal na druhou sérii,až jsem se konečně po dvou letech dočkal.Seriálu se opět ujal víceméně stejný tým,což je dobře.Herecké obsazení zůstalo stejné až na Igora Chmelu,který coby kriminalista vnesl do seriálu perfekcionismus.Nejlépe zahrál v druhé řadě nejspíš Miroslav Hanuš coby major Korejs,který hýřil skvělými hláškami.Jednotlivé případy byly zase dobře vybrány.Poslední tři díly byly asi nejlepší,neboť se v nich druhotně řešil jeden případ.Asi nemůžu čekat,že bude třetí série,ale doufám v ní.Takový komerčně úspěšný seriál Češi ještě dlouho nevymyslí.Za mě opět 90% (08.04.2014)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Konečně! Český seriál, který není horší kopií zahraničního formátu. Případy jsou autentické a tvůrci jsou dostatečně sebevědomí, aby se nebáli zvratů a leckdy vás donutili politovat i toho kriminálníka. Jestli bych na něčem doporučila zapracovat, tak to je představovat postavy detektivů častěji jako něco víc než jejich profese. A nějakou důležitější ženskou postavu bych prosila. (30.03.2015)

Tak se pan policejní rada Vacátko přece jen dočkal. V našem domácím prostředí konečně vznikl původní seriál z kriminalistického prostředí, který mě mocně bavil, a i když mě tu a tam něčím naštval, nešlo o nic natolik výrazného, abych po tvůrcích plival jedovatou slinu. No, asi to nebude jen pouhá náhoda, že se na režisérské sesli kromě jiných vyskytl i Peter Bebjak, který to má u mě opravdu dobré. Jedním z velkých kladů seriálu bylo pro mě obsazení rolí kriminalistů (to byla radost), dalším byl scénář, který vycházel z reality takovým způsobem, že jsem neměl potíže rozpoznat jednotlivé známé kauzy, přestože se tvůrci snažili lehce mlžit pozměněním jmen hlavních aktérů. Nedostatkem bylo obsazení sprostých podezřelých; pokud byl do takové role obsazen "profláklý" obličej, měl divák o pachateli rázem jasno, když ale tvůrci vybrali neznámou tvář, hořelo to po stránce hereckých výkonů. Já ale chápu, že je to těžké, proto jsem se touto situací nedal příliš rozhodit. Víc mi vadilo to, že se sice podařilo skvěle prokreslit jednotlivé mužské charaktery, ty ženské se scénáristické dvojici až tak přiblížit nepodařilo a například vcelku zajímavá postava kapitána Adély Čulíkové uvízla v obvyklém dilematu práce nebo dítě, a to se mi zdálo přece jen příliš chabé. Ale teď už zase jen rýpu, a byl bych přitom nerad, aby zapadl fakt, že jsem byl vlastně velmi spokojen a jsem rád, že se u nás přece jen občas zadaří. / Poučení: Nabyl jsem dojmu, že je práce kriminalisty oddělení vražd náročnou záležitostí. A ne vždy to způsobují pachatelé. (24.02.2023)

Seriál ma príjemne prekvapil svojou autenticitou, absenciou krkolomných zápletiek a choreograficky dokonalých bitiek. Sústredil sa viac na trpezlivé, praxou overené pátranie po zločincoch a na kvalite mu pridali aj neúspechy a ľudské zlyhania, ktoré sa pri takejto práci nutne vyskytujú. Po zhliadnutí troch sérií upravujem hodnotenie na silné tri hviezdičky. Seriál si udržal vyrovnanú úroveň všetkých dielov. Kriminalistická práca sa nenásilne prelínala so vzťahovými otázkami, ktoré boli neraz výbušnejšie než pekelné stroje. O pozitívach píše väčšina nadšených užívateľov, ja spomeniem aj negatíva, ktorými boli postavy stvárnené Vladykom, Štěpánkovou a Remundovou. Nepochybujem, že neschopáci typu Sršňa existujú, ale skôr prežívajú vo väčších kolektívoch, kde sa stratia. Pri postave Drápovej tlačenie na pílu viedlo k jej nereálnemu skarikovaniu. A Remundová demonštrovala, že herecké vlohy sa dedia iba výnimočne. Skončil seriál, na ktorý sa bude spomínať. Prinajmenšom do doby, keď sa stane zázrak a niekto nakrúti seriál porovnateľných kvalít. (20.05.2016)