Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrají:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(více)Recenze (84)
Televízna kamera a jednoduchosť Ju-onu vo mne spočiatku vyvolávala zdržanlivý pocit naznačujúci, že je predo mnou ďalší z rady nudných amatérskych bubu hovadín. O rýchle odbúranie tohto dojmu sa zaslúžili tradičné (v zmysle kategorizácie), husté japonské obrazy, ktoré nezostali iba pri precízne budovanej atmosfére, ale často skĺzli (za to veľká chvála) aj k hnusnejším prejavom – viď napr. postava Kanny. Proste horor za málo peňazí, ale veľa muziky. PS – Pred prahom japonského domu pre istotu povinne obrátiť fľašu saké dole hrdlom :o ()
Americký remake mě tehdy totálně unudil, ale stejně mě cukalo dát šanci japonskému originálu, tomu úplně nejpůvodnějšímu. Obával jsem se, že i ten mi totálně nesedne, jelikož to nejspíš je něco ve stylu televizního film - jenže ten v japonském podání vypadá jak nějaké home video. Takže jsem se tak nějak čekal, kdy přesně se z toho stane porno, ale kupodivu to nebylo vůbec špatné. Sice to vypadá jak to vypadá, ale i přesto to má pár solidně udělaných scén a nějaký um v té kameře stejně vidět je. A ačkoli je retrospektivně roztříštěné do kapitol, sem tam to vůbec nemá špatnou atmosféru. Tudíž něco do sebe to má, jednou jsem se dokonce i trochu lekl a ani ten příběh nebyl úplně nejslabší (i když minimálně v současnosti už je to jen nejklasičtější mustr), ale stejně to i na 70 minut působí zbytečně rozvlekle, nijak zvlášť mě to nepohltilo a hlavně je to ten nejklasičtější z japonských hororů, ve kterém straší bubák a la Samara a děcka s hodně bílou pletí... 3* ()
I když film měl pouze 70 minut, tak se solidně táhnul a to je největší slabina jinak skvělého hororu. Scény, kdy se objeví malý kluk jsou stejně jako v předcházejicích dílech naprosto šílené a málem jsem se strachy posral a o to u duchařin jde. Bohužel můj zažitek kazilo to, že jsem viděl asi přechozích sto dílu, které byli přetáčené, remakované a bůh ví co ještě. ()
Takmer prapôvodná ( ešte tu máme kraťasy z roku 1998 ) studňa fenoménu JU-ON, z ktorého čerpali svoju genialitu jak japonské kinoverzie, tak následne americký remake so svojími vlastnými pokračovaniami. A čerpali tak mohutne, že mnohonásobne zatienili tento celkom pôsobivý originál. Suma sumárom ostala z polovice nudná, z polovice bezútešná studnica ( tú studňu naozaj nespomínam len tak, veď vieme z akého zdroja sa všetok ten ázijský hororový kult vytvoril ), pri ktorej sledovaní nevadí ak ste v miestnosti sám ( čo pri nasledujúcich snímkach rozhodne nebolo dobré pre psychiku diváka ) a ktorá nepôsobí ktovieako okázalo ( beriem, že je to videofilm ). Avšak strašidelne trhaný zostup nasratého ducha Kayako po schodoch, je v každej verzii okázalý. Aj v tejto. ()
Na JU-ON jsem byl dost zvědavý - ódy na originalitu, parádní lekačky atd. se pěly široko, daleko. A jak jsem s JU-ON dopadl? Mé pocity? 1. Zážitek z filmu mi nepokazilo nadměrné očekávání. 2. Bez ohledu na bod 1 se dostavilo mírné zklamání. JU-ON není špatný film - je zajímavě natočený, má hlavu a patu... ale když já se u něho taaakhle nudil. Byl táhlý a nudný; a bohužel to nezachránilo ani těch pár lekaček, které navíc a bohužel taky nepatřily k těm infarktovým. Shrnuto a podtrženo: Není to špatný film, ale imho nevýrazný, chvílemi táhlý a bez pořádných lekaček. Výsledný ortel: 70%. ()
Galerie (9)
Photo © Toei Video Company
Zajímavosti (13)
- Dům použitý v tomto filmu nebyl postavenou kulisou, ale skutečnou lokací, kterou bylo nutné pronajmout pro účely natáčení. Po popularitě franšízy se stal turistickou atrakcí. V roce 2019 byl dům zbourán. (LUKICKK)
- Kayako, Toshio a Takeo Saeki, patří mezi tradiční japonské mýtické postavy zvané onryō, což jsou pomstychtiví duchové, kteří zůstávají ve světě živých, aby napravili křivdy, které se jim staly za života. (Keisuke)
- Niektoré postavy vo filme telefonujú z neznámeho čísla, ktoré je 4444444444. Číslo 4 sa v japonskej kultúre často považuje za znak smoly. (Pat.Ko)
Reklama