Nenávist

I když mám pocit, že je to všechno na jedno brdo, tak se mi Nenávist velice líbila. V ději jsem se poněkud ztrácel, v tomhle je Kruh daleko zajímavější, ale práce se zvukem mě přesvědčila, že zvuk může v některých případech dát víc, než obraz. Pokud nemáte dobrou aparaturu, strhněte si z mého hodnocení 1 hvězdičku. Byl to fakt husí kůži nahánějící nářez. PS: The Grudge made in USA není tak dobrý, i když obsahuje na první pohled stejné scény. (27.09.2006)

Za napětí a hororovost bych dal 5 hvězdiček, ale mé hodnocení snížila zbytečná nelogičnost tohoto díla. Míchání postav a časové posloupnosti je natolik složité, že na poprvé se to nedá pobrat. Docela znatelně to kazí celkový dojem a člověk nad přemýšlením, o koho to vůbec nyní jde a zda-li to bylo předtím nebo až potom, ztrácí sounáležitost s dějem a nemůže si v takové míře užít jinak skvěle vykreslenou hororovou atmosféru. 75% (02.10.2008)

Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale  tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž  jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu.  Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. (11.07.2023)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)

No neviem, čo si mám myslieť. Veľmi som sa na to tešil, podvedome som cítil reálne 4 hviezdičkové ambície, podobné filmy na túto tému mám fakt rád, ale som mierne sklamaný. Chýbala chronologická dejová postupnosť, lakačky nefungovali, postavy medzi sebou slabota, psychologické mystérium zabralo iba z časti. Na 2 to ale zas nebolo, keď si uvedomím, že aj Poltergeistu som dal 3. Aspoň, že ku koncu pribúdal stiesňujúci pocit (vyvolaný napríklad aj obludnými očami a líčeniu japonských duchov ako i paranoidné stavy) v miestnostiach vo veľkosti pár metrov štvorcových. (20.06.2013)