Souboj Titánů

Dodnes asi obsahově nejdokonalejší bájeslovný příběh z antického Řecka. Film, který není ani pitomě dobodružný na způsob Herkula či Xeny, ani naivně poučný jako většina jeho současných obdob, ale stále si zachoval mnoho ze své přitažlivosti, což je dáno především důstojným hereckým obsazením - zvláště Laurence Olivier v roli Dia je k nezapomenutí. To, že se film trikově propadl někam úplně jinam, je jistě pravda, ale mně osobně se v něm použité "animační" postupy zamlouvají mnohem, mnohem více než současná, zoufale nadužívaná, plastická, chladná a neosobní digitální technologie. (28.02.2005)

Ještě mám v živé paměti filmové plakáty zvoucí na tento film. Když jsem v dětských letech četl antické báje a pověsti, příběhy bohů, tolik připomínajících lidi, a lidí, do nichž antičtí lidé vložili tolik božského, vždy jsem toužil po tom, aby to, co slova mohou jenom naznačit, bylo převedeno na stříbrné plátno. Aby zázraky ožily, zpozemštily se, aby antická vize nabyla na předmětnosti a jsoucnosti. Stejně tak si vybavuji pochyby, které mnou procházely, protože řadě filmových tvůrců se zdá, že tyto látky snesou všechno a nejsou dostatečně imunní vůči prvoplánovým komerčním kasovním úspěchům. O to sladší byl rezultující pocit ulehčení, neboť v tomto případě se tvůrci opravdu snažili dodržet půdorys antické báje, tragédii i povznesení protagonistů a někde v pozadí skutečná jádra těchto plnokrevných předchůdců fantastiky. Vykopal-li posléze Schliemann Tróju, protože důsledně, stíhán posměchem tehdejší badatelské komunity, respektoval Homéra a jeho dílo, vykopali jeho nástupci postupně hradiska a města mykénského věku. Doby, která předchází vpádu drsných Dórů, posledního grechického kmene antické doby. Základy Evropy, první krůčky evropského lidstva, chetitské Acchijavy, jsou v každém případě jedinečné. A naivita triků tvůrců filmu, který dokázal tak důsledně přiblížit jednu z klíčových bájí tohoto pozoruhodného kulturního dědictví, tuto fasnicinující krásu obohacuje o další nezapomenutelný rozměr. Skutečná kvalita nestárne. (28.03.2011)

Scéna súboja Persea s Medúzou v starom temnom chráme je stále pekelne napínavá a privádza ma po trikovej stránke do väčšieho úžasu než všetky Jurské parky, Hviezdne pechoty a Pánovia prsteňov dohromady. Ako niekto môže povedať, že tie triky dnes už pôsobia smiešne? Ani náhodou - sú stále nádherné. Vo svojej kategórii sú tým najlepším, čo kedy prišlo na filmové plátna. Ray Harryhausen s jeho 20-centimetrovými plastelínovými "pandrlákmi" a fintami, ako ich skombinovať so živými hercami je väčší umelec a "koumák" ako kompletné osadenstvo ILM a Wety. (11.07.2007)

Tenhle film mě jako malého vždycky donutil zalézt do postele, schovat se pod peřinu a ještě dlouho uklidňovat bouchající srdíčko... Vidět pohromadě tolik bájných monster, o kterých jsem četl v knížkách, bylo něco neskutečného a hlavně hrůzunahánějícího: oceánem krauloval obrovský Kraken, v bažinách sídlil ohavný Kalibos, v horách se překřikovali Stygijské čarodějnice a kamenící cukrbliky posílala svým ctitelům příšera Medusa. Líbil se mi převozník Cháron, který se vždycky tajemně vynořil z mlhy uprostřed řeky Styx, a samozřejmě pípající průvodce Bubo. Dnes, kdy je za dveřmi remake s rozpočtem 125 miliónů dolarů, působí efekty směšně, avšak tehdy to bylo naprosto výborné a moje Titány poznamenané podvědomí nakazuje dát 4 nostalgické hvězdičky... 21,5 miliónů dolarů(rozpočet)/68 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (05.04.2010)

Film ako taký je síce ilúziou, nie však zrkadlom (reality alebo predstavy). Triky v Súboji titanov, ktoré ako triky vyzerajú sú mi preto stokrát milšie než mnohé súčasné ťažkokalibrové "digitálky", efektné, ale neosobné - špecificky štylizovaná ilúzia dokáže byť viac cool než ilúzia dokonalá. Ak je divák vtiahnutý do sveta, ktorý čiastočne vyzerá ako bábkové divadlo, okamžite si uvedomuje, že je vo svete neskutočnom, čo je fascinujúce. Na druhej strane prekvapuje, že niektoré zvláštne efekty spred štvrťstoročia sú presvedčivé rovnako ako tie súčasné. Tvorcovia Súboja mali k dispozícii prebohatý zdroj inšpirácie v gréckych bájach, ktoré svojou fantáziou tromfnú akúkoľvek modernú fantasy (ak hovorím akúkoľvek, tak mám na mysli Akúkoľvek - áno, aj Pána prsteňov, veru tak, pane) a vytvorili preciózne vybudovanú klasiku, kde žiadna scéna nie je navyše a takmer každá je emocionálne strhujúca. Čo sa týka hercov, rád by som sa pristavil pri Sian Phillipsovej. Poznám ju z troch filmov (Ja, Claudius, Súboj titanov a Vek nevinnosti) a vo všetkých prezentuje jedinú hereckú polohu - aristokratickú blazeovanosť dovedenú k úplnej dokonalosti. Nemám rád manieristické herectvo, ale na margo tejto Velšanky si trúfam poznamenať, že ide o národný poklad (Zeta-Jonesová možno neskôr). (17.11.2004)