Vyznání Anny Elliotové

Co bývá na knihách Austenové nejzajímavější je její schopnost zachytit mikrosvět vztahů a prostředí, kterým jsou její hrdinové obklopeni. Tato verze románu se ale soustředí výhradně na svět hrdinky, všemi opomíjené a tiše nešťastné Anny. K tomu napomáhají dlouhé pohledy do kamer, měkká tlumená světla vykreslující náladu atd. atd. Není to špatný nápad, ale vyznění filmu to hodně ochuzuje. Proto ve srovnání dávám přednost verzi z roku 1995. (22.05.2009)

Ačkoliv jsem posmrtně vydanou knihu Jane Austen ještě nečetla, měla jsem dle pozitivních čtenářských ohlasů větší očekávání než např. u Pýchy a předsudku (četla), přeci jenom je toto dílo považováno z její pozdní tvorby za nejvážnější. A velká očekávání následují adekvátní zklamání. Film je jako jednotné kontinuální dílo natočen poutavě, hudba vytváří atmosféru jakou má a herecké obsazení neurážející. V potaz beru také to, že u takové tematiky všichni dopředu ví, kam děj bude směřovat a jak bude končit. Ale neubráním se pocitu, že ta Anna, která má být tahounem příběhu a nehynoucí láskou kapitána Wentwortha by měla i na plátně přeci jenom vykazovat více známek života? Jinak nechápu kam námořník oči dal, spíš mi většinu filmu připadala jako chudinka, co v podstatě celou dobu ani nehlesla. A její konečná maratonová scéna mi připadala až směšná (vážně takhle v knize celé poledne sprintuje?:-), nehledě na ten minutu přibližující se polibek na veřejnosti! I přes to přese všechno se Jane rozhodně nemusí otáčet v hrobě a Sally Hawkins mě přesvědčila, že není jenom holka na zabití (Happy go Lucky). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kniha přečtena. Film je dramatizován až běda, pobíhající scéna je skutečně jen dílem scénáře, stejně jako jiné nepochopitelné lahůdky (nemocná, do té doby nehybná přítelkyně najednou vstane Annu honit po ulici s klíčovým vysvětlením na 3 s), které mi tam neseděly už při shlédnutí prvém. 3* (10.05.2010)

Nejsem znalec Jane Austenové, takže mi tenhle její příběh dlouho unikal. A je to škoda. Anna v podání rozkošné Sally Hawkins má před sebou coby stará panna (je jí už 27 let!) nevalné vyhlídky na dobré manželství a řada postav ji tak kvůli tomu přehlíží a občas ji i trochu využívá. Zpětně si uvědomuje, že před lety udělala chybu, když odmítla nabídku kapitána Wentwortha, ale ve chvíli, kdy se její bývalý nápadník vrátí do Anglie, neví, co si počít. Víme, jak tohle skončí, a je fajn to sledovat. Film má ale několik nedostatků, které ho u mě srážejí dolů: některé záběry jsou skoro až amatérsky nepříjemné (extrémní detaily obličejů), hlavní pár spolu moc málo komunikuje a film je moc krátký, takže děj ubíhá mílovými kroky. Jako příjemnou starosvětskou romanťárku ale doporučuji. 70 % (27.02.2018)

Jeden z románov Jane Austenovej, kde okrem hlavnej myšlienky (nápadu) dejovej línie sa toho veľa nedeje, čo sa odrazilo pochopiteľne aj na scenári filmu. Nestotožnila som sa s réžiou ani ponurou atmosférou. Herci však boli sympatickí a bolo príjemne ho vidieť, najmä keďže poznám knižnú predlohu. Ako film ale podľa mňa nestojí za veľmi veľa. (03.08.2017)

Opět zbytečně vášnivá scéna na konci. Tenkrát se na ulici na veřejnosti fakt nelíbali! Chudák Anna tam uběhla skoro maraton, (předlohu jsem nečetla, ale asi si ji opravdu přečtu). Obsazení v pohodě, Anna je hezká, akorát měla účes, který to tolik neukazoval, ale muži v Austenové asi hledí na jiné hodnoty. :-) Film byl příjemný, ale chybělo tu něco navíc. Narozdíl od jiných austenovských adaptací jsem se tolik nezasmála. (29.07.2009)