Wallander

Mám rada postavu Wallandera, jeho smutné oči a vervu, s akou ide do prípadov. Čo diel, to nový prípad a viac vrások. Ostatné postavy sú v celom seriálovom kontexte vlastne nepodstatné. Ide o jedného "hrdinu" a jeho vnútorný svet. Preto aj krimi prípadom odpúšťam občasnú nelogickosť či náhodilosť. Podstatný je príjemný efekt, aký na mňa z toho celého dolieha. Určite vďaka geniálnej kamere, nádherným obrázkom a priam umeleckým záberom. Kamera dáva celému seriálu extra efektnosť, hudba správnu dávku melanchólie a kvalita celého seriálu lavíruje na vyváženosti prvkov - psychológia postavy, zaujímavosť prípadu a zápletka. Niečo sa vydarí viac, niečo menej. Je veľká škoda, že celková kvalita ide každým dielom nižšie. (02.10.2012)

Wallander je kriminalista z jižního Švédska. Nespí, trpí přepracováním, má vaky pod očima, že by se do nich vešel celý skautský oddíl, na tváři mu raší několikadenní strniště, osobní život stojí za hovno, zná jen svou práci a té se věnuje na 120 %. Oběti, které zachrání ho posílají permanentně do hajzlu, pozůstalí ho rovnou fackují a kopou. Jeho práce ho deptá, každý den vidí jen marast společnosti a zničené lidské životy. Na druhou stranu je si vědom, že nikdo jiný tu práci za něj neudělá. Takže ať už se potýká s pedofily, kyberteroristy nebo sériovými vrahy, máte pocit, že se co nevidět nervově zhroutí. Doplním, že Wallandera hraje Kenneth Branagh a hraje ho natolik famózně, že redefinuje pojem seriálové herectví. Spolu s bravurní severskou atmosférou tak dává zapomenout i na krapet překombinované zápletky. Wallander jakožto celek by se dal popsat jako sociologický detektivní thriller. Nezvyklé, ale velmi silné dílo, kór, když by se dal každý druhý kamerový celek screenovat a zarámovat jako umělecká fotografie. Nemluvě o atypické hudbě, který podmalovává většinu scén. (a ano, třikrát sláva dokonalé seriálové propagaci ČT, která to vysílala někdy ve všední den v noci) (02.01.2011)

S Wallanderem jsem se dlouho míjela, ale nakonec se mi přeci jen dostal do hledáčku - a musím říct, že nelituji. Výborně vystavěné příběhy, včetně vkusně a citlivě zakomponovaného soukromí. Zaujala mě hlavně ta jeho všudepřítomná nechuť vůbec být detektivem. On tu práci v podstatě nenávidí, každý den s ní chce seknout, jak moc ho ničí a drtí, ale vždy se jako na potvoru:) objeví nový případ a on do toho zase spadne - a samozřejmě to excelentně vyřeší. Také je zajímavé, že ač vlastně není žádný drsňák, do nebezpečných situací se vrhá po hlavě, jako by mu zcela chyběl pud sebezáchovy. Ale kdybych si přeci jen musela vybrat - a měla možnost vidět nové díly buď Wallandera, nebo Detektiva Varga Veuma, zvolila bych pro mě osobně daleko víc charismatičtějšího a živočišnějšího Varga Veuma. (25.07.2015)

Strašlivá otrava. Jako kriminálka průhledné, trochu chaotické, trochu nelogické a bez drivu. Jako osobní příběh prací zničeného detektiva naprosto fádní a tisíckrát okopírované. Tuctová kriminálka s přecitlivělým hlavním hrdinou, kterému má člověk většinu stopáže chuť jednu lísknout. Wallander není ani alkoholik, ani zajímavý. Natož kompetentní dělat svou práci. (24.05.2016)

1. série: Epizody Sidetracked a One Step Behind jsou výstavní. Žánr detektivky je tu jakýmsi tmelem psychologického dramatu o vnitřně se rozkládajícím detektivovi, zpřetrhaných osobních vazbách mezi policisty a sociálních nešvarech soudobého Švédska. Lze tu klidně hovořit o paralele s nekonečně nadhodnoceným Larssonovým Miléniem, rámec, atmosféra i přístup podobný. Režie Philipa Martina brilantně inkorporuje prvky severských dramat, odosobnělé umístěním postav v krajině, odskody k náladotvorným lyrickým záběrům i časté situování diváka za sklo, do izolace od postavy. Chladná a přitom promyšlená práce, která dodává téhle sérii zcela svébytnou atmosféru. Brannagh je dechberoucí a v pohodě uhraje všechny rozdílné polohy smutku a zmaru, kterými si Wallander projde. Prostřední díl Firewall je trochu mimo koncept, klasičtější, zápletka nadsazená, vyhrocené do lehce jalového konspiračního thrilleru s prvky tuctového melodramatu o femme fatale. Určitě ne cesta, kterou by se měl Wallander ubírat. Celkově: seriál 100% stylově kompatibilní s mým vkusem. Existenciální krimi thriller pro fajnšmerky ulítlé na sever. 2. série Tady nenacházím slabého místa, jen musím vyzdvihnout, jak Wallander jde proti laciné politické korektnosti, ať už v díle The Faceless Killers (téma přistěhovalectví a rasismus) nebo v naprosto famózní epizodě The Man Who Smiled (vykořisťovatelský soucit se zeměmi třetího světa). Wallanderův psychický rozkol se prohlubuje až do naprosté vykloubenosti ze světa - Fifth Woman je pak elegantním uzavřením dramatického oblouku a jistou dílčí katarzí depresemi rozervaného "Joba z Ystadu". Další série nutná - vedle Sherlocka nejlepší detektivní seriál, co jsem viděl. (21.01.2011)