Bídníci

Jednak jsem viděl muzikál a druhak jsem přesně věděl, do čeho jdu, takže se žádné zděšení nekonalo. Naopak mi Hooperovo experimentální zpracování docela imponovalo, jen se těmi pár písničkami "na ksicht" zbytečně připravil o filmové hrátky, které mohly ony scény katapultovat do památných výšin. Když pak totiž nastoupí třeba koláž s One Day More, je to přesně taková nádhera, jaká by slušela i zbytku slavných melodií. (7/10) (10.01.2013)

Buzikálům se obvykle vyhýbám jako příjice antibiotikům. Vikiho mám ale celkem rád a žádná dosavadní vizualizace, co jsem viděl, mi až do včerejška, cca. desíti hodin večer, nezpůsobila anafylaktický šok. Já bláhový!! Podle fotek jsem věřil ve velkovýpravný spektákl, narvaný až po titulky snad každou profláklou držkou z Cesmínového lesa, kde všichni ti herci a neherci sem tam zaskřehotají nějakou tu Marsejézu nebo jinou žabožroutskou odrhovačku, a jinak to bude běžná dramatizace v novém kabátě. Když však v páté minutě přiletěl pan Vranae a zcela neheterosexuálním kontraaltem zarapoval Wolverinovi do xichtu "Přinééééééés vlajkůůůů, vězni dvacetčtyřišetsetjednááááááááá", přičemž byl ke všemu falešný jako Dollar s prezidentem Kennedym, polil mě studený pot, pocit trapnosti mi sevřel průdušnici a s hrůzou mi došlo, že tyhle arašídy jen tak nevybliju. A tak začalo téměř tříhodinové martýrium studu a žaludeční nevolnosti, které posléze umocnilo dokonalé obludárium, co přepilovalo mříže v Museu genetických kuriozit. Anička Hetevejová bez mejkapu (fujtajxl), Márius se šprckou přes hlavu, jehož ohyzdná a nesympatická držka by vyvolala paniku i na schůzi nebojácných flegmatiků pod sedativy a v neposlední řadě Kozeta, co dostala roli jen proto, že má kozy, ale jinak by mohla s úspěchem plašit špačky ve Višňovém sadu, aniž by otevřela hubu. Připadal jsem si, jako kdybych seděl na Lišce Bystroušce, příšerné to homopeře hluchého mistra disharmonie, kde lesní šelmu hraje Věra Bílá, sekunduje jí Sagvan Tofi a asi tak z metru mi do ucha ječí své panflety Gazdina roba, aby byl zážitek dokonalý. Takže, nejste li milovník kakaových očí, dobře vám radím, nenechte se zmanipulovat veřejnou masturbací zdejších bukvic nebo grafomanským blábolem jedné nejmenované uživatelky, co čvachtala na barikádách a potřebuje sdělit světu, že čte francouzské klasiky, za což by zasloužila chrchel do šouletu, protože skončíte jako já a pomažete v deset večer do pohotovostní lékárny pro kortikoidy! Je to opravdové Bídné svinstvo a upřímně doufám, že se chudák Ígo nějak vydrápe ze své hrobky a bude celé osazenstvo, co tohle spáchalo, nadosmrti strašit falešnými nočními přednesy "árií" z Její pastorkyně. Ve francouštině. (11.03.2013)

Po rozpačitém přijetí Hooperových Bídníků jak americkou, tak českou kritikou jsem byl přesvědčený, že ten film budu upřímně a z celého srdce nenávidět. Do kina jsem šel v podstatě jen tak z povinnosti. Ale dobře jsem udělal, že jsem šel, protože mě Bídníci nakonec úplně odzbrojili a emočně odrovnali. Na začátku jsem se ještě úspěšně vzpíral, ale trvalo to asi jen tři písničky, než jsem se do děje pořádně ponořil. Zbytek stopáže už jsem si to upřímně užíval. Celkově toto muzikálové pojetí považuju za velmi zajímavý experiment - na jednu stranu špinavost, realističnost, na druhou stranu exponované muzikálové herectví, zpěv ... opravdu zajímavý zážitek. Osobně to aktuálně považuju za zajímavější a odvážnější film než přehypovanou Královu řeč, takže si na Toma Hoopera nemůžu vůbec stěžovat (a to jsem před premiérou o Bídnících uvažoval jako o zbabělé sázce na jistotu). 9/10 (15.01.2013)

Muzikál je jediný filmový žáner, ktorý plynie mimo mňa (výnimkou je iba Moulin Rouge!), takže moje hodnotenie je veľmi subjektívne. Spievané pasáže vždy pretrpím ako nutné zlo medzi dialógovými. Našťastie tvoria väčšinou menšinu stopáže. V tomto filme však tvoria 99% stošesťdesiatminútovej stopáže, a nie vždy v nich spievajú herci, ktorí by vedeli spievať (Crowe). Pre mňa boľavý zážitok, predýchaný iba vďaka perfektnej výprave a famóznej kamere, ktorá robí film priestorovo trojrozmernejším, než je vačšina 3D filmov. (13.01.2013)

Hooperovi Bídníci mají jeden problém (pro mne dost zásadní).a to, že se v nich zpívá. Inu, to tak v muzikálech bývá a jelikož jsem jich už pár viděl, tak mě to zase tolik nepřekvapilo, ovšem průšvih je, že zrovna v tomhle muzikálu se zpívá příšerně .. a hlavně pořád. Tedy, ne všichni jsou na odpis, třeba Anne Hathaway si mohla plíce strhat až ji to stálo život a mě si tím získala, ale to co z hrdel (či odkud) vycházelo představitelům Valjeana a Javerta, tedy Jackmanovi a Croweovi, mi trhalo uši .. a nebyli v tom bohužel sami. Časem ještě z malé Cosette vyrostla ta příšerná panenka s nafukovacíma očima jménem Amanda Seyfried a to už na mě šly mrákoty, ovšem ten příběh je naštěstí natolik silný, že jsem to celé (s tampóny v uších) ve zdaru přežil. [OSCAR 2013] .. a sedm nominací na sošku. Pozlacený plešoun za film to určitě nebude, protože tohle je spíše než pocta knize dost prostříhaná úlitba muzikálové předloze, ale o jedné proměněné nominaci jsem docela přesvědčený a to pro Anne Hathaway, která pro roli Fantine obětovala nejen vlasy a kila dolů. Ta scéna, kde v jednom střihu zpívá i Dreamed A Dream je prostě úžasná .. (19.02.2013)