Bídníci

Tento film-muzikál není rozhodně pro každého. Rozhodně pro koho je jsou muzikáloví fanoušci a fanoušci "Bídníků". Muzikálům jsem dlouhou dobou nemohl přijít na chuť, ale jak stárnu/zraju :-), tak i tento žánr pro mě již není cizí. Těžko bych tento snímek doma zvládl na jeden zátah, či vůbec dokoukat, avšak na velkém plátně v přítmí kina je to milostná-dobrodružná-a až kýčovitá podívaná. Dlouhé pasáže, kdy je zabírán pouze detailní obličej zpívajícího herce je chvílemi až nudný, ale zase fakt, že herci v mnoha scénách zpívají naživo je vidět (ehm, hlavně i slyšet) je inovativní a autentické. Takže pokud máte rádi muzikál a Bídníky, tak vyražte do kina! Těm, kterým se tento žánr nelíbí, se vůbec nedivím, že dají dvě hvězdy. (03.01.2013)

Film, který je výborný v jednotlivých částech, ale už ne tak v jeho celku. Pustit si někdy třeba na youtube jednotlivé úseky, tak jsem unešená a sahám po spoustě kapesníků, ale už dlouho jsem neviděla tak osekanou a zkratkovitou adaptaci. Chápu, že se tomu nedalo vyhnout a už vůbec ne u muzikálu, ale když se dva lidé zamilují pouhým pohledem a jejich jediný společný rozhovor je o tom, jak se jmenují a pak je nám to předkládáno tak, že jsme právě byli svědky velkého osudového milostného příběhu, kdy je schopen jeden pro druhého položit život, to jsem prostě nepřekousla. Ve filmu mi pak chyběl jakýkoliv vývoj postav a nějaký uvěřitelný přerod. To jsou mé výhrady vzhledem k adaptaci díla, nicméně film obsahuje silné a krásné momenty. Za první polovinu bych jednoznačně dala o hvězdu navíc, Anne Hathaway hraje, jako by to byla její poslední role v životě a její I Dreamed A Dream je jasný vrchol filmu, měla jsem pocit, že se mnou nedýchá celé kino. Po vypuknutí revoluce se však pro mě film stal ubíjející, postavy brečí, ale já s nimi vůbec nesoucítila, vůbec jsem si k žádné nevybudovala vztah, a když jedna z hlavních umírajících postav zpívá o tom, jak brzy zavře oči a já se začnu modlit, aby už skutečně ty oči zavřela, je asi něco špatně. Pokud máte rádi muzikály, do kina určitě jděte, toto je ten film, u kterého ani nemá cenu číst cizí komentáře, protože hodně záleží na individuálním přístupu k filmu. Za mě 3,5* (04.01.2013)

Nové tisíciletí vyplivlo tři kvalitní muzikály – Moulin Rouge, Tanec v temnotách a Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jako čtvrtí do party se teď můžou směle hlásit Bídníci. Nabídnou hned několik vrcholů, výborné kostýmy, výpravu, kameru a pochopitelně hudbu a herecké výkony. Svár galejníka Jeana Valjeana, který pyká za krádež chleba a prefekta Javerta, který až slepě dodržuje zákon, se klene přes několik dekád, postavy kolem umírají, setkávají se, zamilovávají, bojují za změny. Tuhle filmovou trvalku holt každý zná, nutno podotknout, že odvážné rozhodnutí Toma Hoopera dokonale rozdělilo diváckou obec. Bídníci totiž spolknou divákových 157 minut a prakticky permanentně se v nich zpívá (jen tu a tam někdo něco špitne bokem). Zpívá se tehdy, když si otec čte vyznání určené dceři, zpívá se, když hlavní postava stojí proti svému soku, zpívají revolucionáři na vrcholu barikády, zpívá manželský pár věčných lapků. Hooper se prostě nadobro oddal divadelní verzi, hodil do kouta drive a střihovou nápaditost muzikálů á la Moulin Rouge, přesto jsou Bídníci smutnou a drsnou výpovědí, ve které se nezapomíná na emoce. Tvůrci navíc dodají vymazlené průlety napříč Paříží, bojovou vřavou nebo úvodní nájezd na galejníky. I když jsem se i já občas modlil za pár minut mluveného slova a nutno uznat, že muzikálovým číslům chybí invence, na nabídnutou látku jsem si velmi rychle zvykl (i když ukrojit ve střižně minimálně dvacet minut, nic by se nedělo). Kamera tu postává v bezprostřední blízkosti ušlechtilých hrdinů, vše se poddává hereckému projevu a inscenačním potřebám. Hooper se navíc rozhodl zaznamenávat veškerý zpěv přímo na place!! Když pak při slavném hitu I Dreamed a Dream kamera v dlouhém záběru neuhne z utrápeného obličeje (směle si jdoucí pro Oscara) Anne Hathaway, která klesá do nejhlubšího životního bahna, její nalomený hlas musí nalomit i samotného diváka. (02.02.2013)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Nebudu chodit kolem horké kaše, na Les Misérables jsem se hodně dlouho těšil a proto mě zklamaly první (české) ohlasy na tento film. Nicméně ani ty mě neodradily jít do kina a rozhodně nelituju. Někomu může vadit, že se v podstatě celý film zpívá (opravdu je tam minimum normálních mluvených dialogů) ale to mě na tom bavilo, i když někdy to vypadalo zvláštně. Někomu tady vadí množství close-upů (kamera blízko u tváře) u většiny herců, to mi taky přišlo skvělé, speciálně v hudebních scénách. A stopáž 157 minut mi taky nevadila, speciálně napodruhé to uteklo hodně rychle. Tenhle film totiž má o čem vyprávět, má parádní casting a hlavně každá postava dostane svůj prostor, který využije beze zbytku. Vrcholem filmu byla pro mě píseň "One Day More", kdy prakticky všichni dostanou v této jediné písni své místo a vy si připadáte jako na tom nejlepším kolotoči. Nesmím zapomenout pochválit i kameru, speciálně ty nájezdy (hned ze začátku, například) byly parádní. Je škoda, že na letošních Oscarech to vypadá na rok, kdy bude vládnout film Lincoln, speciálně když Hugh by si toho plešounka opravdu zasloužil (o Anne ani nemluvím, prakticky tam měla nejméně prostoru, ale na její vystoupení jen tak nezapomenete). Na závěr by se slušelo nějaké doporučení, takže - tohle je pouze druhý film, na kterém jsem byl dvakrát za sebou v kině, protože mě opravdu dostal. A taky se mi poprvé a podruhé v mém životě stalo, že kino na konci tleskalo. Byť na pár vteřin a ne celé (někteří se očividně styděli anebo byli zaměstnáni brečením :-)) ale tleskalo. Za mě jednoznačných 100 % s tím, že já byl taky jedním z těch, co tleskal napoprvé i napodruhé. (20.01.2013)