Bídníci

Buzikálům se obvykle vyhýbám jako příjice antibiotikům. Vikiho mám ale celkem rád a žádná dosavadní vizualizace, co jsem viděl, mi až do včerejška, cca. desíti hodin večer, nezpůsobila anafylaktický šok. Já bláhový!! Podle fotek jsem věřil ve velkovýpravný spektákl, narvaný až po titulky snad každou profláklou držkou z Cesmínového lesa, kde všichni ti herci a neherci sem tam zaskřehotají nějakou tu Marsejézu nebo jinou žabožroutskou odrhovačku, a jinak to bude běžná dramatizace v novém kabátě. Když však v páté minutě přiletěl pan Vranae a zcela neheterosexuálním kontraaltem zarapoval Wolverinovi do xichtu "Přinééééééés vlajkůůůů, vězni dvacetčtyřišetsetjednááááááááá", přičemž byl ke všemu falešný jako Dollar s prezidentem Kennedym, polil mě studený pot, pocit trapnosti mi sevřel průdušnici a s hrůzou mi došlo, že tyhle arašídy jen tak nevybliju. A tak začalo téměř tříhodinové martýrium studu a žaludeční nevolnosti, které posléze umocnilo dokonalé obludárium, co přepilovalo mříže v Museu genetických kuriozit. Anička Hetevejová bez mejkapu (fujtajxl), Márius se šprckou přes hlavu, jehož ohyzdná a nesympatická držka by vyvolala paniku i na schůzi nebojácných flegmatiků pod sedativy a v neposlední řadě Kozeta, co dostala roli jen proto, že má kozy, ale jinak by mohla s úspěchem plašit špačky ve Višňovém sadu, aniž by otevřela hubu. Připadal jsem si, jako kdybych seděl na Lišce Bystroušce, příšerné to homopeře hluchého mistra disharmonie, kde lesní šelmu hraje Věra Bílá, sekunduje jí Sagvan Tofi a asi tak z metru mi do ucha ječí své panflety Gazdina roba, aby byl zážitek dokonalý. Takže, nejste li milovník kakaových očí, dobře vám radím, nenechte se zmanipulovat veřejnou masturbací zdejších bukvic nebo grafomanským blábolem jedné nejmenované uživatelky, co čvachtala na barikádách a potřebuje sdělit světu, že čte francouzské klasiky, za což by zasloužila chrchel do šouletu, protože skončíte jako já a pomažete v deset večer do pohotovostní lékárny pro kortikoidy! Je to opravdové Bídné svinstvo a upřímně doufám, že se chudák Ígo nějak vydrápe ze své hrobky a bude celé osazenstvo, co tohle spáchalo, nadosmrti strašit falešnými nočními přednesy "árií" z Její pastorkyně. Ve francouštině. (11.03.2013)

Ať mi pánové Crowe s Jackmanem prominou, oba mám rád, ale sípavý baryton jednoho ani mečivý tenor druhého nejsou tím, pro co bych na Bídníky vzpomínal. Jestli něco zaslouží uznání, tak všechny vedlejší role, i ty nejdrobnější, a hromadná cirkusová čísla, při nichž šel místy až mráz po zádech. Tohle byla velkolepá muzikálová show, která definitivně zazdila moji titěrnou touhu vidět Brabčákovu Carmen. (22.01.2013)

Francouzská revoluce hledá Superstar. Pořád se tam zpívá (fakt 99% stopáže, asi tři mluvené dialogy!), je to kašírované a strašně moc by to chtělo být osudovým spektáklem a ultimativním dojákem letošních Vánoc. Asi i kvůli této zoufalé "chtěnosti" je to však přepjaté, patetické, neživotné, odosobnělé. Vrcholem je finále, u kterého jsem nesmrkal do kapesníčku, ale zadržoval smích. Tak teatrální to bylo. Od Hoopera bych navíc čekal větší režijní finesu - tohle je fakt jen slavný muzikál na plátně, přičemž Paříž evidentně tvoří jen pár bloků, protože Javert se schovává za každou kulisou, pardon rohem. Díky hudbě a hercům to nenudí, Hathawayová je na Oscara za vedlejší roli, Jackman do toho dává všechno a ani napůl odepsaný Crowe neurazí, v tom kině jsem ale subjektivně dřepěl tak dlouho, jako Peake na obraně. A tím nemyslím, že krátce. 70% (20.12.2012)

Protahovaná mizérie divákova. Ztrápené postavy opřené o futra, dům nebo zhroucené na zemi zpívající o svých pocitech, citech a plánech jsou člověku kupodivu ukradené. Hooper je pedant, ohlídal si vynikající kostýmy, masky, rekvizity i herecké výkony, respektive zpěv, který je u většiny herců nečekaně dobrý, i když Hathaway zpívala už v Zakleté Elle, Cohen ve Sweeneym Toddovi a Jackman na Oscarech. Croweův medový baryton je příjemný na poslech a scény s jeho postavou (Javert) jsou tím nejlepším hned po zábavném zlodějském duu Thénardierů. Ovšem aby mě po pár desítkách minut otrávil téměř jakýkoliv recitativ nebo árie případně duet a v duchu jsem prosila o dialogy, to jsem vskutku nečekala. Na konci jsem se cítila, jako kdyby mě Hooper protáhl sračkami jako chudáka Jackmana. Oproti jevištní realizaci nabízí film kromě snahy o osudové záběry, kdy kamera letí od postavy na střeše vzhůru k nebi nebo naopak shora dolů, snad jen déšť, bahno a ty zmíněné exkrementy... Režisérský vklad minimální, byť se cení odvaha staticky zabrat protagonisty v detailu a nechat je odzpívat celou píseň, a to v pravé části obrazu, nikoliv uprostřed. 50 %. [Kino] (27.12.2012)

Určitě stárnu, ale tenhle film (čti muzikál) si mě získal. Oblíbení herci a jejich hlasivky podpořené věhlasnou klasikou s několika velmi silnými melodiemi a výpravnými záběry. Především dvojice Jackman-Crowe pro mě táhne příběh a jejich společné scény jsou trochu jinde než zbytek, v kterém se jinak dobře vyjímají jak něžná Annie, tak Amanda (samá áčka, jako Abba:)). Režisér Tom Hooper dávkuje působivé záběry od galejí až po kroky "na okraji" s precizností a často připomíná své oscarové dílo Králova řeč, i když bohužel přidal i více digitálních záběrů (Crowe velmi často před bluescreenem v nahrazující exteriér). Jedničky a nuly občas ubírají některým scénám na syrové reálnosti (žádný pocit fyzické přítomnosti např. Notre-Dame). Přesto formální stránka a sledování "vždy v dokonalé uniformě a se slepými ideály o perfektním právu" Javerta a zničeného Jackamana bere dech. V tomto pojetí mi nevadilo ani kompletní (!!) muzikální pojetí bez klasických monologů, které pro mě teoreticky hraničí s parodií, ale v tomto podání dokáže okouzlit a jednoznačně trumfnout všechny ostatní "adaptace". Těším se na nějaký dokument o tom, jak moc jsou ty hlasy prohnané moderním softwarem:)). PS: kdo říká, že nebylo vůči muzikálu co zkazit, ať si nějaký pustí:-) Javert jako černoch...? PPS: konečně jsou pryč dokonale bílé zuby hollywoodských hvězd:) (02.01.2013)