Bídníci

Možná jsem sentimentální člověk, který hodně dá na hudbu (ano, tady jako v muzikálu hrála od začátku až do konce hudba hlavní roli), ale myslím, že jsem po delší době zhlédla něco skutečně inspirativního a emotivního, co si mě získalo. O dokonalosti sice nelze mluvit (i ta hudebnost byla možná na druhou stranu místy na obtíž - běžnou konverzaci mezi postavami bych například nechala pouze jako normální mluvu, ne zpěv), ale za mě to je ve výsledku na pomezí 4/5 hvězdiček... A Anna Hathaway dokázala vážně dojmout. ~(4,5★)~ (05.01.2013)

Epická ilustrace slavného muzikálu... která i jako "pouhá" ilustrace dokonale obstojí. Protože hudebně jde nepopiratelně o jeden z nejlepších muzikálů všech dob a po chvilce "rozposlouchávání" jsou všichni zpívající herci ve staronových aranžích vynikající... a nezapomínají u toho ani hrát. V pompézních kulisách perfektně rozvádí osobní příběh v soukolí neosobních dějin. Od Moulin Rouge tak zajímavý muzikál nikdo nenatočil. 9/10 (07.11.2013)

Buzikálům se obvykle vyhýbám jako příjice antibiotikům. Vikiho mám ale celkem rád a žádná dosavadní vizualizace, co jsem viděl, mi až do včerejška, cca. desíti hodin večer, nezpůsobila anafylaktický šok. Já bláhový!! Podle fotek jsem věřil ve velkovýpravný spektákl, narvaný až po titulky snad každou profláklou držkou z Cesmínového lesa, kde všichni ti herci a neherci sem tam zaskřehotají nějakou tu Marsejézu nebo jinou žabožroutskou odrhovačku, a jinak to bude běžná dramatizace v novém kabátě. Když však v páté minutě přiletěl pan Vranae a zcela neheterosexuálním kontraaltem zarapoval Wolverinovi do xichtu "Přinééééééés vlajkůůůů, vězni dvacetčtyřišetsetjednááááááááá", přičemž byl ke všemu falešný jako Dollar s prezidentem Kennedym, polil mě studený pot, pocit trapnosti mi sevřel průdušnici a s hrůzou mi došlo, že tyhle arašídy jen tak nevybliju. A tak začalo téměř tříhodinové martýrium studu a žaludeční nevolnosti, které posléze umocnilo dokonalé obludárium, co přepilovalo mříže v Museu genetických kuriozit. Anička Hetevejová bez mejkapu (fujtajxl), Márius se šprckou přes hlavu, jehož ohyzdná a nesympatická držka by vyvolala paniku i na schůzi nebojácných flegmatiků pod sedativy a v neposlední řadě Kozeta, co dostala roli jen proto, že má kozy, ale jinak by mohla s úspěchem plašit špačky ve Višňovém sadu, aniž by otevřela hubu. Připadal jsem si, jako kdybych seděl na Lišce Bystroušce, příšerné to homopeře hluchého mistra disharmonie, kde lesní šelmu hraje Věra Bílá, sekunduje jí Sagvan Tofi a asi tak z metru mi do ucha ječí své panflety Gazdina roba, aby byl zážitek dokonalý. Takže, nejste li milovník kakaových očí, dobře vám radím, nenechte se zmanipulovat veřejnou masturbací zdejších bukvic nebo grafomanským blábolem jedné nejmenované uživatelky, co čvachtala na barikádách a potřebuje sdělit světu, že čte francouzské klasiky, za což by zasloužila chrchel do šouletu, protože skončíte jako já a pomažete v deset večer do pohotovostní lékárny pro kortikoidy! Je to opravdové Bídné svinstvo a upřímně doufám, že se chudák Ígo nějak vydrápe ze své hrobky a bude celé osazenstvo, co tohle spáchalo, nadosmrti strašit falešnými nočními přednesy "árií" z Její pastorkyně. Ve francouštině. (11.03.2013)

Protahovaná mizérie divákova. Ztrápené postavy opřené o futra, dům nebo zhroucené na zemi zpívající o svých pocitech, citech a plánech jsou člověku kupodivu ukradené. Hooper je pedant, ohlídal si vynikající kostýmy, masky, rekvizity i herecké výkony, respektive zpěv, který je u většiny herců nečekaně dobrý, i když Hathaway zpívala už v Zakleté Elle, Cohen ve Sweeneym Toddovi a Jackman na Oscarech. Croweův medový baryton je příjemný na poslech a scény s jeho postavou (Javert) jsou tím nejlepším hned po zábavném zlodějském duu Thénardierů. Ovšem aby mě po pár desítkách minut otrávil téměř jakýkoliv recitativ nebo árie případně duet a v duchu jsem prosila o dialogy, to jsem vskutku nečekala. Na konci jsem se cítila, jako kdyby mě Hooper protáhl sračkami jako chudáka Jackmana. Oproti jevištní realizaci nabízí film kromě snahy o osudové záběry, kdy kamera letí od postavy na střeše vzhůru k nebi nebo naopak shora dolů, snad jen déšť, bahno a ty zmíněné exkrementy... Režisérský vklad minimální, byť se cení odvaha staticky zabrat protagonisty v detailu a nechat je odzpívat celou píseň, a to v pravé části obrazu, nikoliv uprostřed. 50 %. [Kino] (27.12.2012)

Po druhom pozretí je to ešte silnejší zážitok. A muzikál pritom nepatrí medzi moje obľúbené žánre. Obdivujem všetkých, ktorí sa na tomto výnimočnom experimente podieľali, no najviac hercov. Iní by tie náročné piesne nedokázali takto zaspievať ani spolovice a oni to zvládli priamo na pľaci a ešte pri tom vládzu predvádzať špičkové výkony. Bravo! A koniec, to boli zimomriavky. To že sú tu asi dve hovorené vety a zvyšok sa spieva je niečo neobvyklé, ale po chvíli som si na to zvykol ako iba na ďalší pekný spôsob vyjadrenia myšlienok, a už som si len vychutnával tú krásnu výpravu, piesne, emócie a smial sa na dvoch najvynaliezavejších krčmároch filmovej histórie. Po skončení som mal veľmi príjemný pocit, aký som už dlhšie pri filme nezažil. (23.02.2013)