Bohéma

Hlavní problém tkví ve scénáři. Je nudný a dialogy šustí papírem. Herci tak hrají suše a celé vzezření je tak nějak chladné a bez emocí a to včetně scén, které mají být vypjaté (oznamování zaměstnancům AB Barrandov, že židi tam nemají místo) . Hercům vůbec nevěřím, co říkají. Pokud je zlatým hřebem prvního dílu imitace Vlasty Buriana (nutno říci, že dobrá), pak je to málo. U režiséra Sedláčka se ukázalo již v Českém století, že mnoho herců je režisérova smrt. A to se ještě režisér jal ukočírovat neherce (což se věru nepodařilo). Prostě mi přijde, že se tam jen čte text a nehraje. Zůstaly jen mluvící hlavy. Zkrátka atmosféra první republiky bez atmosféry. Zvláštní (ne)koncepce a vyloženě otravná hudba - skoro jak legendární midi formát. Možná se to někam rozvine, co do příběhu, ale pochybuji, že se změní i atmosféra. (15.01.2017)

"Prvorepublikový film táhli prostě chlapi," řekl Robert Sedláček pro Český rozhlas. Tím se mnohé vysvětluje. Je pravda, že už před rokem ukázala Lída Baarová, jak je těžký sehnat dneska herečky, který by alespoň vzdáleně evokovaly oslnivou nádheru předválečných hvězd. Na druhou stranu v takhle rozsáhlým projektu prostě není možný ignorovat fakt, že český film táhly Mandlová, Baarová, Vítová, Gollová. A zde fiktivní postava Lili Krallové dělá akorát bordel v ději. Kromě toho jsem měl vždycky za to, že když mám po ruce historicky vypjatý momenty, je radost psát scénář a dialogy, ale tady se celkem nic neděje a i tragédie Anny Letenské prošumí spíš jen tak mimochodem. Vladimír Javorský výborný, ovšem na ambiciózní seriál je to dost málo. (25.02.2017)

Je mi strašně líto, že nemůžu dát vyšší hodnocení. Líbí se mi, že vyprávění bylo ohraničeno dvěma okupacemi, které zničily životy dvěma generacím, je mi sympatické, že seriál zkoumá osobní a profesní hranice, které umělec může či nemusí prolomit při své profesní kariéře, ale v tom hlavním seriál selhává. Nejde o problém, zda by Vávra poplácával Štěpánka po tváři, ani to, že byly vytvořeny fiktivní postavy, kolem nichž se točil děj, i to, že je historie občas přizpůsobena, by se dalo za určitých okolností pochopit, ale jen za jediného předpokladu - že tyhle všechny věci poslouží celkovému záměru, vyznění a ozřejmí to, co chtěli tvůrci říct a to se tady nestalo. Fiktivní záležitosti buď úplně zapadly, nebo lidi mátly, popřípadě naštvaly (často neprávem), ale nijak zvlášť Bohému neozvláštnily. Mé naděje, vkládané do scénáristky Terezy Brdečkové (která má celkem sympatické rozpětí činností, přes televizní pořady, k práci na filmových festivalech až po to, že je dcerou Jiřího Brdečky, takže k filmu má blízko), byly asi příliš vysoké. (27.02.2017)

Bohéma - seriál, který mohl být skvělý, kdyby si hned na začátku ujasnil, co vlastně chce být. Přiblížením doby předválečné, válečné a poválečné lidem, kteří netuší, to vše ukázáno na známých i neznámých osudech lidí filmového světa? Proč volba padla na podivnou směs faktů, pravd, polopravd, věrohodných fikcí a podivných blábolů? Právě pro nepochopitelnost téhle směsi nemají seriál sledovat osoby mladší patnácti let bez dozoru osoby starší a tím snad i orientovanější? Proč někdo cítil potřebu vymýšlet fikce (Lilly Kralová a její životní peripetie) tam, kde vynechal materiál skutečný, bohatý zajímavý a pestrý (Baarová, Gollová)? Výsledný dojem je tedy pohříchu rozpačitý, neb skvělé momenty střídají strašlivé čtvrthodinky. Velkými plus jsou Javorský (v podání mistra Javorského se mi Burian jeví mnohem lepším hercem než ve svém vlastním, v němž mě občas dost irituje), Michal Dlouhý (zraje nám chlapec jako víno a člověk si jen představuje, jakou roli by v seriálu při větší přízni osudu zahrál jeho skvělý starší bratr), Lenka Vlasáková (bohužel, nedostala tolik prostoru, kolik by mě potěšilo), Judit Bárdos (vadí mi smyšlenost postavy a její zbytečnost, zahraná je však skvěle, z Judit v této roli starosvětská elegance přímo kape), Jaroslav Plesl (cosi mi říká, že sexuální orientace jím zahrané postavy zamlží mnohým vidění a neocení tak všechny odstíny ironie, sarkasmu a lidské opravdovosti, které dokázal Miloši Havlovi vetknout) a Petr Stach. Mínusem je potom neuzavřenost scén, přeskoky v čase, které diváka matou (nemyslím na rámcový rok 68, ale to, že ve válečném příběhu nevíme, zda jsme ve stejném odpoledni, kde jsme byli před posledním střihem, nebo o měsíci jindy), naprosté vynechání reálných ženských hvězd (to dojemný a dramatický osud Anny Letenské nezamázne), nevyváženost, kdy nepodstatné je rozmazáváno a na důležité pak není dost času a v neposlední řadě skojíkavý hlas zpěvačky zpívající u závěrečných titulků, že život je jen náhoda. To je příjemný hlas taky. (20.02.2017)

Oproti Českému století se tento projekt Roberta Sedláčka bohužel už tolik nevyvedl. To, co musím zkritizovat nejvíce, je především otřesný střih. Scény absolutně bez rozmyslu poskládané za sebou tak postrádaly veškerou logiku a člověk se chvílemi ztrácel nejen v tom, kdo je kdo (to platí především pro první dvě epizody), ale taky o čem je vlastně zrovna řeč a kdy že se to zrovna vlastně odehrává. Dále výběr určitých hereckých představitelů příliš nekorespondoval s charaktery a hlavně vizáží tehdejších hvězd. Byť se maskéři velmi snažili, ze Saši Rašilova ani Davida Novotného zkrátka noblesního a šarmantního Oldřicha Nového a groteskního Jaroslava Marvana nevydolovali. Naopak vyzdvihnout musím Vladimíra Javorského, Michala Dlouhého, Petra Stacha, Pavla Batěka a (jako vždy mnou opěvovaného oblíbence) Jaroslava Plesla. Právě jejich výkony dokázaly celý projekt vyzdvihnout do vkusné a kvalitní roviny a ruku v ruce s obstojným scénářem mohly člověka jistým způsobem obohatit a nechat jej zamyslet se, zda opravdu tehdejší barrandovští tvůrci v dané době jednali či dokonce mezi sebou vážně hovořili právě takto a zda opravdu vztahy mezi nimi byly takové, jaké nám je Sedláček naservíroval. (12.03.2017)