Obvyklí podezřelí

Proč některé filmy klamou tělem? Proč nás některé filmy matou svými gesty a výrazy, vysmívají se, zatímco někde v skrytu na nás lišácky pomrkávají, naznačujíce, že se ne úplně dobře díváme? A má to vlastně smysl, když jim to všechno sežereme i s navijákem? Máme pocit, že filmům dokonale rozumíme, ale co když se objeví něco, co nám pod všemi těmi pravidelnými tvary nevědomě uniká? ___ Zkusme se touto optikou podívat na notoricky známý film Obvyklí podezřelí. Ano, zní to absurdně, ale tenhle do nebes vynášený film je obecně naprosto nepochopený. A mohl bych tak jako většina ostatních říct, že je to ,,skvělý žánrový film s překvapivou pointou'', a tím smést věci ze stolu. Ale ne, mne zajímají právě ty věci pod stolem... Brzy totiž zjistíme, že v onom filmu je přítomen všeobjímající živel, demiurg, ten, kdo takzvaně ,,tahá za nitky''. ___ (Spoiler) Někdy v závěru filmu slyšíme větu ,,Největší trik, který kdy Ďábel předvedl bylo, přesvědčit lidi, že neexistuje.'' Tato věta není jen výsledkem dobře napsaného scénáře, nýbrž nejokatěji přiznaným významotvorným prvkem sjednocujícím ideu celého díla. To je přesně to zdánlivé pomrkávání vybízející k tomu, že bychom se na to celé měli podívat znovu. Ale začněme od základu... Kdo je ve skutečnosti Verbal, tedy Keyser Söze (Kevin Spacey) ? A kdo promlouvá jeho ústy? Ne, on není jen obyčejným zlodějíčkem, který tak trochu všechny oblafnul, ačkoli je tak jednoduché v nás tu iluzi vzbudit. Ale čím tedy je? Ďáblem? Ne, to příliš zavání křesťanstvím. On je živlem, je demiurgem, je stvořitelem Řádu světa. To je dáno koncepcí celé jeho postavy. Už od chvíle, kdy jméno Keyser Söze ve filmu poprvé zazní, je snadné si povšimnout, že on je v podstatě nadlidskou entitou. Nachází se v úplně jiném časoprostoru než policisté (Chazz Palminteri, Dan Hedaya), do jejichž časoprostoru však vstupuje pouze skrze Verbalovo vědomí. Nikdo ho nikdy neviděl, neslyšel, ale všichni pro něj pracují. Je čistě abstraktní bytostí, ale přesahující člověka, z čehož vyvěrá pokora a strach před ním. Stačí si lépe povšimnout, jak ostatní postavy o Sözem mluví, jak se chovají v situacích jeho se týkajících. On se zkrátka pohybuje úplně mimo policisty poznatelný časoprostor*. ___ Ale co on tedy dělá? Bylo by pošetilé myslet si, že to, co provedl, byl jen obyčejný podfuk. Přesuňme se teď na chvíli do divácké roviny. Jak už jsem lehce naznačil, film velice překvapuje svou pointou, a v našem případě je z naratologického hlediska velice chytře fabulovaný. Dalo by se říci, že Verbal jakožto vypravěč, diváka až do konce filmu velmi zdařile klame, jelikož veškerá distribuce informací o reálném stavu věcí (v rámci děje) je vlastně lživá. Jakmile dojde ke zjištění, že Verbalova výpověď byla jeden velký podraz, veškeré časoprostorové souvislosti vázané na jeho minulost se zhroutí jednoduše proto, poněvadž jsou lživé. Nepopírám, že některé flashbacky se shodují se ''skutečností'', ale například sekvence, kdy Verbal alias Keyser zastřelí Keatona (Gabriel Byrne), potvrzuje mou tezi. Abychom to tedy shrnuli, teprve v závěru filmu divák prozře, a je nucen znovu zrekonstruovat předchozí část syžetu. ___ Je docela zajímavé, jak je tento narativní princip reflektován i ve významové rovině filmu. Jak víme, nejen my jsme v závěru prohlédli tu ďábelskou lest, ale policisté i ostatní postavy filmu také. V čem nás tedy ten proradný zlosyn vlastně přelstil? A zde se dostáváme konečně k pozici Keysera jako demiurga... Nevytvořil on vlastně takovou fiktivní realitu, která té vezdejší tak nějak podráží nohy? Nepokřivil, nevyvedl z míry on ten Řád světa, jehož je sám stvořitelem? A co my lidé (v případě postav filmu policisté)? Neztrácíme tím i my tak trochu půdu pod nohama, o kterou se můžeme s jistotou kdykoli opřít, jelikož jsme právě tolik přesvědčeni o její jistotě ? A jsme schopni ještě nahlédnout pod slupku těch fiktivních realit, kterými jsme tu vezdejší obalili? A do jaké míry vlastně povaha výpovědí lidí, médií atd. ovlivňuje naše vnímání skutečnosti (viz také třeba Polanského nejnovější opus Muž ve stínu) ? To nejsou žádné mé výmysly, nýbrž postřehy odpovídající koncepci světa, který nám Singer ukazuje. Zdá se, že Keyser podlomil realitu v jejích samotných základech, a na chvíli tak znejistil moc, kterou jí přisuzujeme. Je tedy živlem, a to vskutku nebezpečným... Obvyklí podezřelí mystifikují diváka hned ve dvou ohledech. Zaprvé tehdy, pokud nepochopíme významovou koncepci Verbalovy postavy, což v divákových očích veškerou uměleckou hodnotu filmu zcela jednoznačně sráží. Bez ní by celková dramaturgická a významová výstavba nefungovala, respektive by se jednotlivé vztahy v ní ani nenavázaly, a tedy by se nevytvořil ani střed komplexního sytému hodnot, na který jsou následně ostatní elementy dramaturgicky i ideově vázány. Bez postavy Verbala by tedy žádný takový systém ani nemohl vzniknout. ___ Časoprostor, ve kterém se odehrává Verbalův příběh, je pravděpodobně pro celý film naprosto nejdominantnějším, a to jak z hlediska samotné zápletky, jelikož právě v této dějové linii má nastat konečné rozuzlení (odpověď na to, kdo je Söze), tak z hlediska celkové kompozice; tato rovina zabírá největší část metráže celého filmu. Nabízí se tedy otázka, na co se to vlastně člověk dívá, když se dívá na Verbalův příběh. Dívá se samozřejmě na fikci (v rámci filmu), na něco, co je fiktivní ze samé své podstaty filmovéh média, ale v tomto případě nejsme schopni si hrát tak jako ideálně připravený divák na ,,takhle by se to stalo, kdyby se to stalo doopravdy'', ale naopak vědomě označit Verbalův příběh za klam, fikci. Úplně tu samou fikci, kterou je filmové médium jako takové. Dostává se nám do rukou film, kde z hlediska dramatické výstavby nejdůležitější narativní linie, je fikcí. A tedy já, jako divák, jsem nucen si vědomě přiznat, že ačkoli filmovým příběhům většinou ,,věříme jako by se to opravdu stalo'', přesto jsou fikcí již ze samotné povahy média filmu. Singer tudíž (mimo jiné) natočil film i o tom, o fiktivní podstatě filmového média. ___ Poznámka pod čarou*: Velice výstižně to potvrzuje scéna v úplném závěru, kdy Verbal odjíždí autem kamsi do neznáma, a mezitím (tuším) zazní věta, že od té chvíle ho už nikdo nikdy nespatřil. Ještě více to vystihuje tajemství, s nímž je jeho postava spjata. - - - (9. 10. 2010) (16.07.2012) (méně) (více)