Zmeškaný hovor

S asijskými horory mám jeden zásadní problém – všechny ty ťamany nerozeznám jednoho od druhého. Tenhle film má pro mě tu základní devizu, že jsou dokonce i pro mě rozlišitelní. Kostýmní výtvarníci a maskéři to vzali pevně do rukou a tak tu máme jednu postavu v kožené bundě, druhou jako odpornou máničku, třetí s metrosexuálním melírkem. Právě to, že nebudu muset přemýšlet kdo je kdo a mohu se soustředit na film, je předpoklad udržení mé pozornosti. A toto bylo celkem dobré, i když to svým způsobem byla opět další varianta Kruhu, tentokrát ve formě hrůzných telefonních hovorů, předpovídajících volanému účastníkovi smrt. Nicméně vše zachraňuje šikula Takeshi a jeho opravdu vypečené nápady a lekačky. Při scéně z televizního studia mi už vážně povolovaly svěrače, takže ač otřepané, přesto lehce nadprůměr. (20.11.2011)

Tento horor byl pro mě velkým zklamáním. O to více, že jsem si jej koupil na DVD, naštěstí za babku při likvidaci místní videopůjčovny... Slovo hrůzostrašný v popisu mi přijde naprosto zcestný, protože kromě scény v nemocnici tam nejen že není nic, co by vás alespoň trochu polekalo nebo vyděsilo, ale ani nic napínavého či tak zajímavého, že by vás to donutilo dávat pořádný pozor. Postavy nejsou vůbec rozvedený, informace jdou hlavní hrdince vyloženě naproti a celej děj mi přišel jakoby dopředu nalinkovanej ... Herci na nic, postavy na nic, děj na nic, akce a napětí žádný, zápletka stupidní a provedení vražd vesměs v rukavičkách (až na jednu). Je mi líto peněz i času :( (12.12.2012)

Konečně jsem po dlouhé době viděl slušnou duchařinu u které jsem se nemusel cítit trapně za autory. Tvůrci si některé scény jako například v televizním studiu mohli odpustit, ale dobrých scén zde bylo více například v nemocnici nebo minuty před smrtí. Atmosféra je hodně dobrá a osobně jsem jen čekal komu dál zazvoní telefón a jak zazvonil tak jsem měl hodně divný pocit. (07.06.2010)

Skoro výborná duchařina která strašně ztrácí na délce. Necelé dvě hodiny je na tenhle film až moc dlouhé. Miike sázel na atmosféře, která se mu dařila naprosto dokonale a hodněkrát jsem měl nahnáno. Ale bohužel od druhé půlky je nějak pomalá a strnulá. Naneštěstí je tu naprosto k posrání konec který je fakt celkem strašidelný. Film sice nějak zvlášst nedoporučuji, ale na jedno podívání je to fajn. Ještě jsem zvědavej na seriál. (21.05.2011)

Milujem strašidelné zámky v lunaparkoch. Jarmorková invenčnosť potulných komediantov i výmyselníkov zo stálych zábavných parkov je v dokonalých prípadoch rozkošne pastelovo zvrátená a morbídne úchylná. V tých horších sa dá aspoň zasmiať, no a v tých najslabších sa dá aspoň na chvíľu pobudnúť za dňa v tme. Zmeškaný hovor mi pripomenul atmosférou blúdenia očami diváka v temnote plátna, v snahe niečo zachytiť, práve strašidelné domy. A z tohto pohľadu ide o priemer. Slabinou je práve absencia momentu prekvapenia a z neho plynúceho strachu (až na pár výnimiek ide o opozeraný štandard). Potešil záver, odkazujúci na teritórium akýchsi zvrátených hier, kombinujúcich v rovnoprávnej rovine sadizmus so samaritánstvom a poukázanie na to, že len zneužívaní v detstve môžu pochopiť násilnosti ostatných. No a z pohľadu strašidelného zámku zaujalo podanie sklenej nádoby z embryom naloženým v tekutine do rúk vystrašenej dievčiny. To by bola pri jazde vozíčkom labyrintom hrôz s dámou Vášho srdca iste trefa do čierneho! (11.06.2008)