Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Kôkaku kidôtai je moje anime srdcovka a Stand Alone Complex je kdesi velmi, velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku. Ale na čistých pět to není, přece jen některé "stand alone" díly byly trochu slabší. Ano, vyvážily je jiné samostatné, naprosto špičkové epizody jako od Asimova, jedna totální Fincherovina a taky Tachikomy a kdybych chtěl, mohl bych ty "slabší" díly obhájit tím, že autoři nechtěli všechny díly našlapané kyberpunkem a chtěli předvést i něco civilnějšího, poctivě detektivního. Jenže já nechci:) Navíc, vedlejší členové Sekce 9 by si zasloužili více prostoru. Nebo alespoň sniper Saito;) Ale to jsou v porovnání s výborným případem Laughing Man a úžasnou Motoko;) jen takové drobné vady na kráse. Když je řeč o té kráse - nebýt výborné titulní skladby, tak bych ty nechutné CGI titulky, které se objevily někde u čtvrté epizody, přeskakoval:P Hudba celkově taky hraje pro vyšší hodnocení, elektronika od Yoko Kanno se k tomu podstatně akčnějšímu hávu, do kterého se SAC odívá, hodí stejně dobře jako ambientní Kenji Kawai k bezprecedentnímu rozjímání o individualitě a jiných věcech, tak jak jsou k vidění v legendárních filmech o duchu a jeho schránce. Stand Alone Complex jde trochu jinou cestou, dává divákovi jiný zážitek, ale rozhodně má své místo v historii anime jisté. 90% (11.11.2006)

Na tomto anime mi vadilo, že je strašne ukecané, používa zložité slová a vety, a aj keď som v angličtine celkom dobrý, často som musel pauzovať nielen preto, aby som to stihol prečítať, ale aj aby som pochopil obsah vety. Preto v závere prvej sezóny som v tom mal už úplný bordel a druhú sezónu som po zhliadnutí prvého dielu radšej nechal tak. Kebyže sa americký titulkovači radšej riadia zlatým pravidlom "netreba prekladať od slova do slova a.k.a počkaj, kým si to chalan prečíta", bol by výsledný dojem omnoho lepší. (17.06.2008)

To je pro mě tak těžké ohodnotit, vážně sedím tu nad tím už celou věčnost a přemýšlím. Nabité prvotřídníma myšlenkama, občas to prostě můj mozek nepobíral, prostě jsem tak trochu nechápala, nemyslím sled událostí, ale například rozhovor v 26. dílem si zřejmě budu muset pustit ještě jednou, protože jsem prostě nestíhala, můj mozek na tohle ještě není připraven ;-) Ze začátku mě to nebavilo, pak tam byly sem tam velmi dobré díly, pak další, které mojí pozornosti nevoněly, ale ten konec... Lepší než Matrix, ale hůř se zpracovává v mozkovně, a to je skvělé, ne? Akce, pátračka, pohledný Vysmátý muž. Oishi! :-)) (11.08.2009)

Tak nevím, má tohle navazovat na původní Ghost in the Shell nebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na 2nd GIG a na Ghost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval. (25.01.2018)