Million Dollar Baby

Vyčítám tomuhle filmu jediné. Že mě rozbrečel. A to i přes to, že se hemžil vyděračskými kliše (výlev u hrušky, příběh kolem Freemana, odporná rodina, pejsek), na která jsem tak háklivá a spíš než dojmout mě můžou navztekat, jenže tady to takhle vůbec nefungovalo. Na všechno jsem přistoupila a cedila prakticky od začátku. Lidi, jako je Maggie - zakouslá, pracovitá, odvážná, pokorná, silná - mě prostě dojímaj. (13.04.2005)

Narodila se s výraznou podváhou, ale bojovala. A to jí vydrželo celý život. Umanutou a odstrkovanou servírku pošle do ringu coby svého posledního koně starý a rezignovaný trenér. Příběh částečně o boxu, ale víc o vykupitelské síle zodpovědnosti za lidská rozhodnutí. Poctivé vyprávění, bravurní práce se světlem, kouzlící dvorní kameraman Tom Stern, režisér, který nás nechává vnímat rozvážný a chlapsky patetický příběh, letmo pouštěná hudební stopa – celkový dojem jen mírně kazí předvídatelnost a jakýsi mistrův přímý „tah na branku“. Ale čert to vem. Jinak naprosto trefil herecké obsazení, noblesní Morgan Freeman je bezchybný, sám Clint Eastwood dávno přezrál nejlepší ročníky a přirozeně krásná Hilary? Radost pohledět.. Eastwood je žijící legendou, celý život oscilující mezi herectvím a režií a právě jeho minimalistické vedení jeho příběhům dokonale svědčí. Na sklonku své tvorby je neomylný. Melancholický neklid a jedno poctivé dospělé vyprávění. Plný počet. (12.12.2005)

„Riskujete všetko kvôli snu, ktorý poznáte iba vy." MILLION DOLLAR BABY je silný príbeh zahalený do tmy a príjemne pomalého tempa (zo 132 minút ma nudilo max. 10). Výhrady azda možno mať k hrdinkinej rodine, kde Eastwood naivne tlačí na pílu. Nevravím, že takí ľudia neexistujú. Vravím, že tak, ako je to podané tu, je to podané zle. Inak ale radosť pozerať. Najmä na hercov: dvoch kocúrov, Clinta a Morgana (stretli sa už vo westerne NEZMIERITEĽNÍ) a jednu nepredvídateľnú mačku, ktorá všetko riešila v prvom kole a podľa toho aj dopadla. Snímke dominuje prekvapivo melancholický, dvojznačný a tajomný záver á la 25. HODINA a VYKÚPENIE Z VAZNICE SHAWSHANK. Podľa mňa, ak sa v posledných dvoch sekundách nakloníte doľava, uvidíte ho za tým pultom sedieť a jesť citrónový koláč. Rozpočet 30 miliónov, celosvetová tržba 216, neskutočné. (19.11.2005)

Nejdřív jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu na tu hru světel a stínů (no, vlastně spíše těch stínů). Pak jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu vidět znovu nějakou cestu vzhůru a dolů, protkanou nejrůznějšími moralitami. A potom jsem konečně viděl "Zuřícího býka" a jsem rád, že už si nic namlouvat nemusím. (13.02.2006)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)