Zodiac

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

David Fincher u mě měl letos těžkou pozici. Překonat takřka geniální "sedmičku" zdál se být úkol nemožný. Jenže tohle je sakra Fincher, takže to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem čekal. Výborně. Skvěle napsaný scénář dává prostor pro vytříbenou režii, kde i ten nejobyčejnější záběr vypadá originálně a přivádí diváka do vizuálního nebe. Typická depresivní deka je sice pryč, ale Fincher ukazuje, že ji nepotřebuje cpát do každého svého filmu, stačí mu příležitost k plynulému vyprávění, při němž může do sytosti uplatnit své hvězdné vypravěčství, do nějž vkusně a sugestivně vkládá jednotlivé vražedné scény, při nichž si vskutku nebere servítky, přičemž neopomíjí rozkreslovat motivace postav. Zodiac nicméně postrádá mainstreamový tah na bránu a právě kvůli tomu dochází k místnému protahování, které unesou opravdu jen požitkáři, kteří nepřišli na další detektivku, ale na mistrovské dílo člověka, který se nebojí hrátek s divákem a upřednostňuje vše pro výsledek a ne pro výdělek. 9/10 (24.05.2007)

Zodiac je bohužel nejslabším Fincherovým filmem,ale stále se jedná o silně nadprůměrnou detektivku,která je výtečně napsaná,zahraná,zrežírovaná a ve svém žánru určitě patří na vrchol.Ale film obsahuje i hluchá místa,chyběly mi Fincherovy zábavné dialogy a celkem mi vadila i dlouhá stopáž,ale s láskou k Fincherovi slabší čtverec dám. (21.12.2013)

Scénář: James Vanderbilt .. Víc než o násilných kriminálních činech je tento film o posedlosti z vyšetřování, o zničující touze spatřit tajemnou tvář Zodiaca (či jakéhokoliv vraha). David Fincher je tentokrát ve vizuálních hrátkách značně střídmý, byť je jeho rukopis a cit pro uhrančivou stylovost zřejmý i tak. Dobová atmosféra, mých oblíbených let sedmdesátých, dýchá z každého záběru a perfekcionalismus režijního vedení se s ní doslova snoubí. K hercům bez připomínek, casting je pestrý a výkony bez zádrhelů. Problémem byl pro mne vlastně jen obsah (resp. jen jeho část), který zaobírá celé, více než třicetileté vyšetřování a při neustálém skákání o hodiny, dny, týdny, měsíce, roky je trochu únavný a stereotypní. Když se totiž vraždí a odhalují dopisy, má to náboj a šmrnc. Když Jake „Graysmith“ Gylenhaal dohledává spojitosti pro svoji knihu osloví Fincher zručně budovaným napětím, plným nejistoty. Za rozvleklou a poměrně nezajímavou střední část policejního vyšetřování, které končí přešlapováním v kruhu, mezi vražděním (kterého je překvapivě málo) a finální psychologickou studii posedlostí, však nemohu jít na maximum. (07.06.2007)