Ils

Akýsi mix (i keď skôr natočený) The Strangers (2008) + Eden Lake (2008). Uznávam snahu tvorcov, hrátky so zvukmi a svetlom, ale.. nemalo to tú "štávu" ako predošlé dva menované snímky. Oproti Eden Lake-u som napríklad nedostal tak enormne radostnú satisfakciu, na druhú stranu je Ils oproti Jazeru Smrti omnoho uveriteľnejší. Nie je natoľko prehnaný a dokonca aj s brutálnosťou sa vo filme vcelku šetrilo. Mám to brať ako klad alebo zápor? Dať tie štyri, nedať tie štyri? Zostaneme radšej pri solídnej trojke. __ Slušná jednohubka, ale nič prevratné. Navyše dej nedokázal vtiahnuť diváka natoľko aby si na konci mohol povedať spoiler "za*rané, svinské decká!". Presne v tomto bode Eden Lake vyhráva na celej čiare. A presne z toho dôvodu nemôže padnúť štvrtá hviezda. (01.09.2011)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem si přísahal, že do Rumunska už nikdy nepojedu. A zvláště, když film byl natočen podle skutečné události. Musím uznat, že chvílemi jsem se i bál. Hlavně v okamžiku, kdy ta parta grázlů naháněli tu ženu v tom kanále. Film se mi moc líbil a já jsem se jen opět usvědčil v tom, že na dovolenou do zahraničí pojedu jen s kulometem! (26.03.2007)

teda.. jestli je pravda to, co říká na konci snímku, a tím je to, že je to celé pravda, tak se radši rozloučim s myšlenkou, že bych jednoho krásného dne adoptovala chlapečka z rumunska.... teď už si ho adoptuju maximálně na dálku a budu mu posílat čtvrtky a pastelky, aby se nenudil.. domů si ho radši neodvezu.. co kdyby si chtěl hrát?! (19.07.2008)

Tento vydarený horor sa v Rumunsku natočil určite za pár drobných. To je vzhľadom na výslednú kvalitu naozajstný dôvod na oslavu. Podobných hororov sme už videli desiatky, napriek tomu je strach všadeprítomný a v jeho prospech samozrejme hovorí aj to, že o tom, kto nám ten strach naháňa sa dozvieme až v druhej polovici filmu. Scény ohrozenia i naháňačky po dome fungujú výborne a i záver, ktorý kráča v duchu poctivého hororu, hovorí starú pravdu...Na dobrý horor netreba veľký rozpočet ani veľa umelej krvi... Ide o atmosféru a tu je strach miestami naozaj hmatateľný. Napriek neodškriepiteľným kvalitám išiel v tomto veľmi podobný britský horor Eden lake o čosi ďalej. Aspoň v mojich očiach bol podstatne provokatívnejší. Videné s dabingom na tv Markíza, ktorá to vysielala o 1.30 v noci. Neviem síce pre koho, ale som vďačný za taký vynález, akým je archív na set-topboxe. 80%. (04.12.2011)