Režie:
Tarsem SinghKamera:
Brendan GalvinHrají:
Lily Collins, Julia Roberts, Armie Hammer, Sean Bean, Nathan Lane, Mare Winningham, Michael Lerner, Robert Emms, Martin Klebba, Danny Woodburn (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Zlé královně (Julia Roberts) se podařilo získat vládu nad královstvím. Uprchlá princezna (Lily Collins) se však svého výsostného práva jen tak snadno nevzdá a rozhodne se jednat. Za pomoci sedmi vynalézavých trpaslíků začíná plánovat odvetu. Sněhurka ožívá v novém dobrodružném příběhu plném lásky, ale i žárlivosti a zrady. (oficiální text distributora)
(více)Videa (22)
Recenze (689)
Pár úsměvných momentů se najde a jako sebe parodie oné pohádky funguje všechno. Holčiny jsou milé a každá se svou rolí baví. Julia je navíc pěkná mrška, ale taky z ní nesrší zrůda! Občas nuda, ale kdo od toho čekal zázraky?! Zajímavosti: Sean Bean nám tentokrát nakonec nezemřel... 55% ()
Myslím, že alespoň pro ty výtvarně vypiplané scény to stojí za pozornost. Desítky milionů dolarů evidentně padly na honosné sály, výrobu umělého lesa a vymazlené kostýmy. Indický tvůrce Tarsem Singh, který stále čeká na pořádné prosazení v továrně na sny, má pevnou autorskou vizi a výtvarné cítění, které mu můžou mnozí kolegové jen tiše závidět. První plus. Ironická Julia Roberts (zatraceně jí to sluší) bezpečně strká zbytek hereckého osazenstva do kapsy. Druhé plus. Zbytek ale pokulhává. Uvolněná a bizarní hra na postmoderní pohádku s bollywoodskou tečkou selhává v tom, že mezi těmi esteticky poutavými záběry nalézáme show, kdy se parta lidí snaží po svém vyzrát na klasické pohádkové téma. Zůstali však jen na půli cesty, protože jejich pohádka není až tak dojímající a jejich jízlivost není až tak vtipná. ()
Až na obočí Lily Collins a liliputy, by to bylo dokonalé. Příběh pěkný, atmosféra jak by smet a všechny zápletky také. Nemám příliš toho, co bych vytkla, ale zas tak světové to nebylo, takže nemůžu dát plný počet hvězd. Rozhodně hezké pojetí Sněhurky. Jen škoda, že se zde Julia Roberts trochu zapomněla a byla v popředí více již zmíněná Sněhurka s jejím mega obočím. Ale to bylo asi v plánu. ()
Zaujímavo bizarné (počnúc výraznými zmenami oproti predlohe, končiac bollywoodskym záverom) , pôsobivo divadelné a plné vizuálnych nápadov, čo však u Singha nie je prekvapením. Prekvapením je, že pri správnych očakávaniach je nová verzia Snehulienky pomerne premyslenou a vtipnou záležitosťou a so skvelo obsadenou postavou zlej kráľovnej. Ale zároveň treba bez okolkov priznať že plní skôr rolu experimentálneho zážitku, ktorý svojho diváka dôkladne otestuje, ako klasického mainstreamu. U mňa však prekvapivo obstál nad očakávania. ()
Galerie (114)
Zajímavosti (18)
- Jedná se o posledním film, na kterém s režisérem spolupracovala kostýmní návrhářka Eiko Ishioka, která zemřela začátkem roku 2012. Její kostýmy se objevili ve všech Tarsemových předchozích filmech. (CBD)
- Na jaře 2012 byly v kinech uvedeny hned dvě filmové adaptace příběhu o Sněhurce a v obou dabovali hrdiny členové kapely Nightwork. Ve filmu Sněhurka se dabingu ujal Vojtěch Dyk a ve filmu Sněhurka a lovec (2012) Jan Maxián. (JUK_JANA)
- Trpaslíkům byla jména změněna na Napoleon, Half Pint, Grub, Grimm, Wolf, Butcher a Chuckles, aby vzbuzovali větší respekt. (R´Hell)
(Komentář může obsahovat spoilery) Filmy Tarsema Singha vždy pracují se žánrem tak, že konvence s ním spojené ozvláštňují vypravěčskou změnou perspektivy. V psychologickém thrilleru se doslova noříme do mysli sériového vraha, v dramatu z nemocničního prostředí si své příběhy vzájemně ovlivňují jejich dva fabulátoři, v akčním fantasy je na dění nahlíženo z božského pohledu na místo upřednostňování lidského hrdiny. V případě pohádky se pravděpodobně nejzažitější disneyovská verze Sněhurky genderově obrací naruby, a tak se z titulní hrdinky dělá emancipovaná obdoba Robina Hooda, která již není pouze pasivním objektem hrdinových tužeb, ale sama aktivně jedná. (Objektem na pohled se zde naopak stává princ, což je Zlou královnou na mnoha místech glosováno.)_____ Český překlad názvu právě vybízí ke srovnání s "kanonickou" verzí pohádky a nakládáním s jejich charakteristickými prvky (trpaslíci, jablko ad.), ale mnohem podstatnější je originální titul MIRROR, MIRROR. Určuje totiž formální strukturu díla, založenou na "zkreslení odrazu". Vyprávění je zdánlivě filtrováno skrze postavu Zlé královny, která nám po dobu tří čtvrtin podává verzi příběhu ze svého hlediska. Je přitom značně ironická, což je sjednocujícím principem pro většinu scén (ironie založená na rozporu mezi řečeným a myšleným, mezi atmosférou scény a dialogy v rámci ní atd.). Nakonec se ale ukáže, že ústřední protagonistkou nebyla Zlá královna, ačkoliv to film nespolehlivě prezentoval, ale Sněhurka, což s sebou nese i přepnutí do zcela jiného modu - muzikálového. Ten, přestože na něj řada lidí nadává, je opodstatnitelný uvědomělostí úvodů a závěrů ve filmech i filtrací (Královnin "marionetový" prolog, Sněhurčin bollywoodský epilog) a taktéž vyplněním mezery z první čtvrtiny, kdy Sněhurka konstatuje, že za života jejího otce lidé zpívali a tančili._____ I manýrističnost, která je vytýkána s poukazem na okázalost kostýmů, by se dala snadno vyvrátit jejich mnohovýznamovostí a motivovaností ve vyprávění. Kostýmy zde slouží nejen k určení sociálního statutu postav (časté je okradení pánů kmány právě o oblečení, narážky na genderové role s oblečením spojené), ale i jako metafora povahových vlastností (význam svých převleků v bajkách) a jako kompoziční prvek (možnost přestrojení či dokonce "přepravy"). Soustředěním se na formální stránku by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna, protože za rozbor by stála míra vyprázdněnosti/plnosti mizanscény vzhledem k (ne)přítomnosti Sněhurky/Zlé královny, barevná dieferenciace (dominance zlaté u Zlé královny, modré ve scénách s Princeznou) i řada kompozičních návazností při spojování scén mezi sebou._____ Nedošlo by ale na symptomatickou bohatost snímku, kdy se jedná o zjevnou satiru na posedlost krásou a zároveň "sociální" vyjádření se ke způsobům řešení ekonomické krize. Podstatné je ale jedno: MIRROR, MIRROR je formálně neuvěřitelně opojné dílo, jehož ozvláštnění oproti známé předloze spočívá ve změně perspektiv(y) a v rámci filmu samotného pak v sebeuvědomělosti při ironickém komentování použitých formálních strategií (vypravěčských - kdo je hlavní hrdinka? i stylistických - např. kostýmy). () (méně) (více)