Resident Evil: Odveta

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)

Tak s překvapením musim konstatovat, že pětka je (i když jen o kus) lepší než čtyřka. RE5 je vlastně jedna nonstop akce, která začne nápaditym úvodem ve "zpětnym chodu", pokračuje ve stylu Snyderova Úsvitu mrtvých, no a postupně samozřejmě zabředá do svých vod. 3D celkem v pohodě, spousta, spousta, ale opravdu spousta efektních zpomalovaček, několik povedených monster, prostřídání snad všech postav z celý série a samozřejmě skoro nahá Milla - a to všechno ve zběsilym tempu, kde se munice vystřílí víc, než v libovolnym Rambovi. A ten soundtrack mně připomínal Trona: Legacy. (12.09.2012)

Místy bylo nač se dívat (ne, nemyslím tím Millu Jovovich v neskutečně asexuálním kostýmu) a nemám pocit, že bych nějak zvlášť trpěl, nicméně zábavu si představuji také jinak. Jasně nejlepší scény se odehrávají v Moskvě (rudá armáda zombíků je super, obzvlášť ten tankista, který má bůhvíproč motorovou pilu) a dobrý byl i úvod, jenže to, co Paul W. S. Anderson slíbil závěrem minulého dílu, tedy nějaké velké epické bitvy, se nekonalo. Závěr Odvety se ovšem nese ve velmi podobném duchu, a já jsem trochu škodolibě zvědav, co přinese šestý díl. To ale neznamená, že po něm toužím. (02.03.2014)

Ufff... Tak tohle jsem opravdu nečekal. Námět samozřejmě není sám o sobě nic moc (týká se všech dílů), ale jelikož mě bavěj filmy kde se kosí zombíci po stovkách šel jsem do toho. První díl byl slušnej. Od tohohle jsem očekával globální řežbu ve velkoměstech světa se všemi těmi zapálenými auty, vyrabovanými obchody a zkázou ve stylu 28 tdní či týdnů poté... Bohužel vše se odehrává jen na Kamčatce (to je v Rusku) jak je nám vysvětleno na briefingu a s tím mi také došlo jakému divákovi je tato porcička chrchlající hověziny nabízena. Neříkám, že vše bylo špatné. Některé zpomalené záběry na Milu mlátící velkým zámkem na řetězu do zombíků hlava nehlava, nebo nálet na loď byly super. Jenže zbytek je plnej drsnejch póz, keců, které nesnáším a spousty nelogičností. Navíc mám poslední dobou problém s Rodriguézovou a jejíma tvrďáckejma zamračenejma xichtama. V Avatarovi jsem jí to ještě jako pilotovo vrtulníku odpustil, ale tady už to bylo moc. No a Mila? Ta už také není nejmladší a i když nám jí tvůrci nechají běhat po cele jen zakrytou dvěma utěrkama tak to nemá šanci zachránit ani hambatá, ani oděná do latexu s cvočkama s kolťákama v rukách. * (13.04.2013)

Rozhodně lepší díl než předchozí. Hudba je opět skvělá, nejvíc se mi líbil skladba ze soundtracku "Flying Through the Air". Začátek byl naprosto zvláštní a skvěle provedený, kdy jsou scény vytvořené obráceně. 3D je opět zvládnuté dobře. Příběh je sice celkem jednoduchý, ale to vůbec nevadí. Akce je tu dost a je jí o trochu více než v předchozím filmu. Potěší návrat pár postav, třeba Michelle Rodriguez nebo Sienny Guillory. Sice zde není vysvětleno jak se vrátili, ale nevadí. Finální souboj docela zajímavý. Takže pro mě slušných 90% = ***** (14.10.2012)