Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw

Největší letošní guilty pleasure díky důmyslnému využívání paralelního střihu (dualita úvodní sekvence mi připomněla Hitchcockovy Cizince ve vlaku), Vanesse Kirby a citování Nietzscheho. Dvojnásob zábavným se film stává, když si všímáte, jak reflektuje kariérní vývoj a mediální image obou protagonistů. Johnson jako samojský válečník, který svým charismatem hned každého okouzlí, Statham jako elegantní britský kriminálník, který si kdysi střihl jednu prácičku v Itálii... V kontextu proměn akčního žánru je Hobbs a Shaw příznačný jednak výraznou ženskou hrdinkou, jednak tím, jak se blíží komiksovým týmovkám. Elba hraje padoucha, který má hi-tech hračičky jako Iron Man a sám sebe označuje za černého Supermana, Johnson a Statham jsou v podstatě nezničitelní superhrdinové. Úspěch je ovšem dosažitelný pouze při spolupráci, ne individuálně. Díky důrazu na rodinné vztahy, který tvůrci do filmu přenesli z předchozích dílů Rychle a zběsile, tahle hra na sentimentální notu v kontrastu s bombastickou akcí nepůsobí falešně. Naopak zajišťuje, že si za všemi těmi vybuchujícími továrnami, létajícími auty a dalšími řemeslně precizně zvládnutými over the top situacemi uvědomujete srozumitelné lidské emoce a hodnoty, s nimiž se lze ztotožnit. Z hlediska historie žánru (a filmové reprezentace maskulinity) jde tak o podnětný mix tupě přímočaré hypermaskulinní osmdesátkové akce, devadesátkového sebeironického postmodernismu a rodinně orientovaných komiksových blockbusterů. 80% (05.08.2019)

Hra na osmdesátky, kde ovšem akce nevychází z hrdinů, rány nebolí, nikdo není opravdu v háji a vůbec tomu chybí taková ta přirozená špinavost, díky níž chtěl Riggs spáchat sebevraždu, McClane putoval z průseru do průseru, Joe Hallenback spal v autě s veverkou a Tango s Cashem poznali radosti vězení. Dwayne Johnson je známý tím, že chce točit příjemné filmy pro celou rodinu, vytvářet pouťové atrakce, které své návštěvníky mají primárně pobavit. Nic proti tomu, ale vytrácí se z výsledku jakákoli obava o postavy i napětí přirozeně pramenící z toho "jak asi situace dopadne". Na Hobbs a Shaw je to vidět o to víc, že už sama série RaZ je hrozně přepálená, ale pořád se v ní akce tak nějak snaží alespoň řádově vycházet z reality (respektive působí proveditelně), kdežto v tomhle případě už se jede na té nejvíc cheesy vlně Brosnanových bondovek. Svým způsobem je to asi správný protipól všem těm akčňákům poslední doby, které berou žánr hrozně vážně (viz série M:I, případně i poslední bondovky s Craigem), ale tak nějak mě to mrzí u filmu, kde jsou před kamerou dva opravdu schopní borci a k tomu jim záda hlídá jeden z autorů Johna Wicka. Navzdory takové konstalaci tu není nic pořádně fyzického ani choreograficky ohromujícího (rozhodně ne bez vydatného zásahu digitálních triků). A když už se ta snaha o poctivý fight objeví (ulička s detektorem obličeje, Kirby vs Johnson), Leitch nepochopitelně zběsile zoomuje a stříhá tam, kde by se Wick v dlouhém celku teprve zahříval. Jako nenáročný skorokomiksový výplach je to víceméně ok, ale v rámci RaZ série spíš zklamání. I to špičkování tu nefunguje tak pěkně, jako v osmičce. Ale Hobbs a Shaw se ani nesnaží tvářit, že něco promýšlí. Prostě ve velkém chrlí na diváka tunu pozlátek a ono se vždy nějaké chytne. V takovém mumraji pak snadno zapadne i to, že Statham a Kirby, ač je dělí ve skutečnosti 21 let, jsou podle flashabcků filmu údajně tak rok/dva od sebe. (05.08.2019)

Hopsnšó je zase přesně takový ten pompézně natočený, ovšem zcela impotentní, sterilní, zubokazný a obezitu způsobující akčňák, totálně bez jakékoliv invence nebo výraznějších vyfikundací či tumorů. Prostě nenápaditá tuna tisíckrát viděných anemických holyúdských klišovitých sraček narychlo pomletých do filmburgru spolu s obvyklou gigadávkou dávivých rodinných hovnot zcela v souladu s celou sérií Rychle, ty debile. Nyní navíc, v časech, kdy degenerující mentálové xmrti rádi ožužlávají jen slaboduchá leporela pro dyslektiky, bylo rozhodně přínosné pokračování apgrejdovat o nějakého toho Supernegra, aby se prasátko pořádně nažralo. Počítám, že s takovou bude v devítce pan Nafta rovnou řídit Bamblbýho. Charizmatický a jako vždy strojově přesný Diris Leba to sice rozhodně trošku povznesl, avšak jinak prostě jen ultrasuchý Jasoň dvě hodiny nijak zvlášť vtipně dráždí Rampu MekSteroida, na což Superanabolon jako obvykle reaguje tím svým správňácky mentorujícím downím gogokukučem typu „Pijte hodně mléka, vy malí tlustí zmrdi, a pomáhejte slabším a štíhlejším, protože tak je to správné, americké a protože jinak nikdy nebudete jako já. Chceš si sáhnout na bicáky, chlapečku?“, do čehož na pozadí sice efektně, avšak tupě a účelově havarují všemožné druhy dopravních prostředků a vybuchují jaderné elektrárny. Jakž takž držící dementní slepenec kýčovitého vtipkování a šrotování pak naprosto pohřbili Jasoňovou znovu nalezenou „přenádhernou“ sestřičkou Fionou, speciální jednotkářkou, která vypadá, jako by někdo zkřížil irského setra a kedluben a bije se jako opilá štětka v gejklubu, nicméně i tak ji Dz Skála zatouží povozit na anaboliky povislé jitrnici, což samozřejmě vede k řadě z jiných filmů vykradených a jakože děsně kokotmických situací, a hlavně megatrapnou partičkou polynézských ragbyových otyloňů, vedených pevnou tlustou rukou oslizlé samojské matrony Mamy Kami. Tam už k totálnímu fekálu fuckt chyběl jen na pozadí šišlající Ibrahim Maiga ! (04.08.2019)

Se sérií Rychle a zběsile to má společné pouze ústrední duo. Chce se to připomínat M:I, ale nejvíce to připomíná G.I.Joe. A zachraňuje to pouze pohádková Moana, i když v podstatně hloupějším podání, paradoxně pro starší publikum. Vtipné tak z deseti procent, buddy chemie mezi ústřední dvojkou bídná (první setkání ve skleněném kanclu WTF?), akční scéna zajímavá pouze ta poslední. (26.08.2019)

Mám pocit jenom já, že áčková popkornová kinematografie je čím dál dementnější? Čest vyjímkám, jako je Christopher Nolan, kteří mají laťku posazenou vysoko a nehodlají slevit. Na opačným pólu je tenhle příšernej provar, z pera jak pětiletých kluků, počínaje jalovým humorem, nulovou chemií mezi hlavními aktéry, konče asi pětitisící variantou na ukradený celoplanetárně smrtící virus (už zase?) a upgradovaným lidským terminátorem, který sem zavítal z jiného žánru, z nějaké sci-fi Asylum produkce. A jako vrchol všeho shovívavý trpný úsměv vzbuzující Ryan Reynolds a s ním tajdrlík Kevin Hart. V celým kině se nikdo nesmál, nikdo, i když vám tvůrci mlátili svoje džouky o ksicht jak smradlavý fusekle a řvali u toho: „Směj se, vždyť je to vtipný!!!“. Tak sorry, scenárističtí impotenti, jak se fakt nebavil. (07.08.2019)