poster

Pianista

  • Francie

    Le Pianiste

  • Polsko

    Pianista

  • Německo

    Der Pianist

  • Velká Británie

    The Pianist

  • USA

    The Pianist

  • Slovensko

    Pianista

  • Kanada

    The Pianist

  • Austrálie

    The Pianist

  • Nový Zéland

    The Pianist

Drama / Životopisný / Válečný / Hudební

Francie / Polsko / Německo / Velká Británie / USA, 2002, 150 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • golfista
    ****

    Je to těžké na filmu, který zobrazuje hrůzy války cokoli kritizovat. V tomhle rozpoložení se pravděpodobně nacházela "akademie" při nominacích na Oscara. Zatímco u Adriena Brodyho je to bez debat, tak v případě režie a především scénáře se mi zdá, že to byla přeci jen trošku úlitba (svědomí nebo čeho). Tak dokonalé to celé zase nebylo. Spousta vynikajících minut je vyvážena spoustou (stydím se to říct) nudných. A potřeba totálně šokovat naturalistickými scénami mi taky úplně nesedí. Jsem rád šokován jinými výrazovými prostředky (tak jak to dokázal Schindlerův seznam). Shrnuto - dobrý film s vynikajícím Brodym, který by hlavně mladí měli mít jako povinnou četbu. Je to tak 70%. P.S. Rád si nechávám film v sobě "doznít" u závěrečných titulků a tady je ke všemu fascinující obrazová stránka.(28.11.2003)

  • sportovec
    *****

    Jedno z nejlepších děl polskoamerického (evropského) režiséra ještě roste volbou silného tématu. Židovská etnocida zůstává zlým svědomím nejen těch, kteří ji provozovali - Němci a jejich přisluhovači - , ale i těch, kteří ji umožnili - mnichované a jim blízcí bázlivci, kteří tak dlouho hasili oheň olejem, až v něm málem uhořeli nejen oni, ale i ti, kterým soustavným vydíráním a vyhrožováním vnutili své nedomyšlené představy. Životní příběh všestranného předního polského umělce, strhující drama faktu, smršť likvidující nejen rodiny a ideály, ale celé národy, ponížení, které je nepředstavitelné pro ty, kdo ho nezakusili, to jsou jen některé momenty neobvyklého zorného úhlu, pod nímž jsou pojednávány mezní historické události světových dějin dvacátého století, jak se odehrály a byly zaznamenány bolavým srdcem doživotně poznamenaného jedince na úzkém pruhu středopolské půdy, jímž protéká matka polských řek Visla. To, co se filmu vytýká nejvíce - komornost jeho záběru, jakobynezúčastněnost pohledu na krvavé události nacistického zločinu - je naopak v tomto případě jeho předností. Základní, takto vyjádřený kompoziční princip, začíná svou aplikaci mikrosvětem varšavského rozhlasového studia v okamžiku, kdy začíná válka, vyvracející všechny a všechno z kořenů. Pokračuje druhým mikrosvětem - světem bohaté, kultivované polské rodiny židovského původu a jejím postupným propadem do vyvražďovacích koncentračních táborů s režimem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung). Hrdinův osud-svět se postupně zužuje do jedné místnosti, do velmi občasných kontaktů s krajně omezeným počtem lidí, to vše v líčení, jež nic nezkresluje a do krajnosti téměř reportážní naopak vyhrocuje gradující děsivost zločinů samozvané Třetí říše. A z tohoto hořkého lusthausu (ráje) srdce před námi jako na stříbrném plátně defilují velké události obou varšavských povstání. (Celé dlouhé plochy filmu rámuje hudba především Chopinova. Vyjadřuje a vypovídá jinak nevyjadřitelné.) Protagonista Brody, skvěle zvládající svůj nesnadný part, na ně hledí jako někdo, kdo k nim nepatří. V zápětí se však opakovaně hroutí celá jeho polokonspiračně poslepovaná ilegální existence. Ze smrtelného nebezpečí, do nějž se opakovaně dostává, ho zachraňuje krajně nepravděpodobné: známí z židovské i "árijské" polské umělecké komunity a v posledním okamžiku naprosto nečekaně iluzí zbavený německý důstojník, dobře vědoucí, že válka je prohraná a že hitlerovský židovský mýtus, jeden z největších myšlenkových, ale i existenčních podvodů, nemůže nikdo soudný brát vážně. Úzký záběr hluboké konspirace, tolik sužující osamělou mysl, je unikátním, neopakovatelným kontrastním pohledem mikrosvěta doslova do střev jeho velikostního opaku. (Z okénka se škvírkou nemůžeme nikdy vidět celý svět tak, jak bychom si to sami přáli.) Disponujeme - pokud se nechceme nedobrovolně odevzdat klišé nejrůznějšího druhu - pouze a právě touto drsnou vzpomínkou. Přesto tu cosi "vyčnívá": hrůzně "krásné" masové scény odvozu do transportu, nesnáze městské války, strašlivý, až nezemský vzhled devastovaných varšavských ulic, zmenšující se potravinové příděly, úporné týdny a měsíce fyzického i psychického žití, přežívání a nejčastěji živoření na hraně smrti a života a zcela nakonec jen o vlásek zvládnutá ve válce tak častá hrozba "smrti nedopatřením" od vlastních lidí. Začátek filmu je i jeho koncem: pokračování koncertu a setkání ve stejných prostorách se stejnými lidmi s jednou výjimkou: s výjimkou těch, kdo nepřežili. Intimní pohled na hrůzu si nezadá pranic s tím velkým klasické kamery válečných velkofilmů. PIANISTA přibližuje válku způsobem, kterému nelze uniknout. Válku ne jako střelbu, ale především jako všestranné pustošení všeho a všech. V podobě a poloze, ke které se mimovolně přirovná každý z nás. Polské dílo s evropským rozhledem, zhruba tak můžeme charakterizovat nevšední zážitek, který nám nic nedaruje a netají. Neiluzívní realita. Skutečnost, před kterou nemůžeme, ale také nesmíme utíkat, pokud chceme zůstat lidmi.(25.4.2008)

  • berg.12
    ****

    Film pro mě není jediným médiem, u kterého se dokážu zamyslet a prožít tuhle obrovskou tragédii. Stejně silně na mě dokáže zapůsobit třeba kniha, fotografie nebo rozhovory s pamětníky. Proto i u takovéhleho tématu je to především film, který na mě působí. Měl jsem myslím štěstí, že jsem tenhle film viděl před "Schindlerovým seznamem" (když vidím ty roky, tak se za to skoro stydím), takže jsem byl ušetřen nevyhnutelnému srovnání. To přišlo až později a já musím konstatovat, že Polansky je možná syrovější, má spoustu působivých míst, sám oceňuji i fakt, že ve filmu nechali zaznít celého Lizsta, ale po filmové stránce vítězí jednoznačně Spielberg. Alespoň pro mě.(14.9.2005)

  • Niktorius
    ****

    Polanski by měl všem hercům, kteří v Pianistovi hráli líbat nohy. Protože jsou to právě oni, v čele s FAMÓZNÍM Adrianem Brody, kteří vždy zachránili jinak kolísající kvalitu snímku. Scénář je příliš natažený a obsahuje mnoho zbytečné vaty, režie zase začíná být ke konci snímku příliš málo důsledná. Nejvíc mi však vadil způsob jakým Polanksi cpe do diváků (negativní) emoce. až na jistou výjimku (zasvěcení ví) se neobjeví jediný Němec be z toho, aniž by někoho zastřelil, zmlátil, nebo mu alespoň krutě nevynadal. V divákovi to sice bublá, ale jde o poměrně laciný a často využívaný trik (vyhýbá se mu snad jen Schindlerův seznam) nehodný režisérova slavného jména. Přez veškeré námitky je ovšem Pianista velmi silný a kvalitní film přinášející hluboký divácký zážitek.(26.8.2007)

  • novoten
    ***

    Kdyby se Polanski tak téměř až autobiograficky nerozmachoval, mohl to být skvělý film. Jenže místo toho, aby se soustředil na velice silný příběh titulního jedince, vložil pan režisér do svého snímku vlastní emoce a vzpomínky, které nemají takovou sílu, ač potenciálu bylo hodně. Brody boduje přímo v astronomických číslech, ale i to je tentokrát málo.(7.5.2006)