Rosemary má děťátko

Vynikající atmosféra, která se postupně stupňuje, stupňuje a stupňuje, až vygraduje - ne příliš efektivním koncem. Já myslím, že Polanski dal tento konec s jasným záměrem, přesto se z toho dalo vymačkat mnohem víc šťávy. Každopádně by film měly vidět všechny budoucí maminky, které si odsud mohou odnést i pár cenných rad. 1. bolest břicha delší než měsíc časem sama odezní a 2. nestěhujte se do bytu vedle starých lidí, kteří doma pořádají satanské rituály :D (03.06.2011)

Jedna z nejpovedenějších knižních adaptací, která kdy byla natočená... Sice byla knížka ještě o trochu víc napínavější, ale přestože (nebo možná právě proto), že jsem měla knihu v živé paměti (četla jsem jí asi měsíc před shlédnutím filmu) jsem mohla hodně srovnávat a opravdu film dopadl na jedničku (vlastně na pětku). Je sice velmi věrný předloze, ale rozhodně jí tupě nekopíruje, naopak vytváří oproti ní skvělou filmovou atmosféru, točící se kolem satanismu, ale naprosto jiným pohledem, než třeba "Omen". (16.08.2005)

Geniální film. Opravdu. Tak špičkovou atmosféru jsem snad v ještě žádném psychologickém hororo-mystery-thrilleru neviděl. Herecké výkony do jednoho úžasné, napínavá hudba a naprosto úžasnej scénář. Rozjezd je sice pomalejší, ale atmosféra minutu od minuty houstne a od závěrečné třetiny filmu by se nedala rozseknout ani mezihvězdným řezákem na planety. A mrazivější závěr jsem už dlouho neviděl. Takovéhle filmy se už dneska netočí. Ani jedna jediná lekačka nebo maximální gore a přesto je to znepokojivější (pokud takové slovo vůbec existuje- rád si vymýšlím nová slova) film, než většina hororů dnešní doby. Polanski je mistr. (04.08.2015)

Rosemary má děťátko jsem si pár desítek let šetřil a následně jsem se díval vlastně úplně neplánovaně. Je to pro mě legendární film, i když jsem ho doteď neviděl. A je to naprosto skvělá záležitost a jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná by stačilo se podívat znovu. Nevýhoda je, že je to ten typ filmu, na který se člověk znova dívat úplně nechce. Mia Farrow je boží (a když se dívám na její fotky z novějších filmů, mám pocit, že je to snad hříčka přírody, ona i v 60 vypadá zase na dvacet) a Ruth Gordon je nádherně nesnesitelná. Je to o parník lepší než Vymítač ďábla a je to možná i lepší film, než Přichází satan, ale ten má Goldsmithe. Krzystof Komeda udělal ikonické main theme, ale nic víc, to je trochu škoda. Není to horor, ale mysteriózní psychologický snímek a působí i dnes moderně. Otazníkem je pro mě možná až moc dlouhý obyč úvod (který ale asi byl nutný) a trochu rozpačitý závěr. (10.12.2019)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)