Zuřící býk

I když černobílý filmy moc nemusim, tak u tohohle to ani nebyl tak velkej problem, jak to u mě býva. Film je dost pomalej a nikam se zbytečně nežene, i když je to občas trošku na škodu, další věc co si myslim že mohla být ještě lepší, jsou boxerský zápasy, je sice pravda, že jsou úžasně zpracovaný, De Niro je fakt krutej a ty záběry na tvář která schytává jeden úder za druhým a stříká z ní krev na všechny strany, jsou nezapomenutelný, ale většinou je ukázanej jenom konec toho zápasu a to je podle mě docela škoda, protože to mohlo být ještě mnohem zajímavější, ale taky musim říct že tenhle film neni ani tak o boxerských zápasech, jako spíš o životě úspěšného boxera, který je v soukromý neuvěřitelně žárlivý a nesnesitelný a čas od času někoho zmlátí. Robert De Niro to zahrál opravdu znamenitě a tý proměně co byla na konci, jsem ani nemohl uvěřit, že toho byl schopnej, skoro jsem si až myslel, že to je jinej herec a né ten De NIro, který byl samej sval a ani kilo navíc, ale nebyl jedinej kdo zahrál skvěle, určitě se musim zmínit taky o Joe Pescim, který moc nezaostával za výkonem De NIra i když nemá takový prostor, v podstatě můžu říct, že v tomhle filmu ani neni slbších výkonů a když se k tomu přidá Martin Scorsese, tak mi to ulehčuje rozhodování mezi 4 a 5* (21.05.2005)

Scorseseho mistrovské dílo se všemi klady i zápory, které tahle kategorie přináší. Tak nějak totiž věřím, že právě kvůli svému stylu bude tenhle film naprosto nezkousnutelný pro 95% bežných televizních diváků. Těch zbylých několik málo (řekněme) "vyvolených" v něm ale objeví možná jeden z nejzásadnějších snímků filmové historie. Osobně se mi hodně často u filmů stává, že jsem z nich napoprvé úplně na větvi (dokonalý příklad Zelené míle), ale jak uplyne několik dnů, týdnů, měsíců, jejich kouzlo vyprchá. Pustím si je podruhé a je téměř pryč. Zuřící býk je film z přesně opačné kategorie, napoprvé mě nesebral tak, jak bych podle hodnocení čekala, ale po měsících, možná i letech ve mně zraje jako víno. Dodnes nemůžu zapomenout na tu úžasnou kameru snímající židli letící vzduchem, netradiční černobílé zpracování, krásný hlavní hudební motiv a hlavně brilantní herectví jistého muže jménem Robert De Niro, které v Zuřícím býkovi přesáhlo všechny limity a mohlo by být označováno za jedno z nejpůsobivějších v historii. Za sebe musím říct, že se Zuřící býk asi v nejbližších měsících do mých top 10 nejoblíbenějších filmů nedostane, přesto nevylučuji, že tam za pár let možná najde své čestné místo hned vedle Scorseseho Taxikáře, který možná není tím nejdokonaleji vybroušeným diamantem, přesto (či právě proto) je mi jaksi o něco málo bližší. (20.07.2008)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

Solídna sonda do hlavy agresívneho psychopata s prebytkom testosterónu mimo ringu, ktorú vydareným spôsobom stvárnil Robert De Niro. Odkladal som samotný snímok naozaj dlho, nakoľko box nie je moja šálka kávy, pričom jeden z mála príbehov čo ma naozaj bavil, bol Rocky I, II, IV. Ostatok sú za mňa čisté kokotiny, z ktorých vyslovene nemôžem vystáť najmä tie umelé pokračovania ako Creed a podobne. Toto je snímok ďaleko viac o živote boxera mimo ringu, než v samotnom boji, a nato by mal divák potom ako po ňom siahne pamätať. (10.11.2023)

Scorsese je o dvě třídy lepší režisér než Avildsen a totéž je možné napsat o Robertu De Nirovi ve vztahu k Sylvesteru Stallonovi, nicméně víc jak 3* nedám ani v tomto případě, protože box je mi sympatický asi jako střetnutí s rozvášněným sršním rojem a testosteronem nabitý Jake LaMotta není týpek, se kterým bych chtěl sdílet dvojdomek. Jako studie chlapáctví a nezvladatelné žárlivosti celkem slušné, ale přesto mě film v žádném ohledu nestrhl. Celkový dojem: 55 %. (19.11.2010)