Gauneři

Tak tohle opravdu ne. Film o gangsterech, ve kterém se vše řeší dialogama než zbraněma není zrovna moje parketa. Film je tak ukecaný, že polovinu věcí nestihnete ani postřehnout natož vstřebat, herci neznámí, nezajímaví a béčkoví, hlášky mi nepřišly ani vtipné ani cool, Tarantino má zjevně jiný smysl pro humor než já, navíc film, který by mě nudil při pouhé stopáži 99 minut se mi také už delší dobu nestalo. 50% za Režiséra a za zvládnuté řemeslo, ale už nikdy více pro mě muka. (17.01.2015)

Zcela zásadní otázka pokud jste film ještě neviděli. "Kdo z nich byl vlastně špicl?" Brutální, krvavý, syrový, cynicky humorný a šokující? Jak pro koho. Tarantino však na sebe řádně ve svém debutu upozornil a dal všem značně najevo, o čem že ty jeho filmy tak zhruba budou! Mě osobně však tato prvotina hodinu a půl trvající až na pár scén dokonale nudila, spíše konverzačka tak trochu na úkor nějaké povedenější akce..Ty tu vidíme jen asi ze tří flashbacků. I když samozřejmě nejsem žádný sadistický zvrhlík ani úchyl ani ten, co by se nějak vyžíval v různých tvrdých sprostých slovech (kdo je větší "KING" ), kterých zde zazní bezpočet, tak dynamická ručně natočená scéna bez střihu tančícího pana Blonďáka na hit od skupiny "Stealers Wheel-Stuck in the middle" byla vynikající a pamětihodná. K ní bych pak třeba ještě přidal tu s přidělováním barev k přezdívkám pro smluvenou akci - hlavně pan Růžový se tu zviditelnil. Takže panové Bílý (Harvey Keitel), Oranžový (Tim Roth), Blonďáku (Michael Madsen), Růžový (Steve Buscemi), Hnědý (Quentin Tarantino) a Modrý (Eddie Bunker) bylo mi potěšením, byli jste dobří, ale něco mi na VÁS přesto nesedělo:-) Možná proto mě film až tolik neuchvátil, spíš to byl z mé strany jen průměr.. (12.01.2008)

Stačila jedna pitomá přestřelka, flashback vsazený do přepadení toho krámu s diamantama, nebo cokoliv, kde se střílí (těch pár výstřelů od Mr. Pink skutečně nepočítám). Bohužel to byla jen hodinu a půl dlouhá diskuze o tom, co se ASI stalo, kdo ASI zradil a co se bude ASI dít dál. 50% nuda (11.10.2008)

Je vidět, že Quentin se teprve učil psát fámózní dialogy. Moc "fuckování", moc vokecávání, moc okatě psané hlášky, které sice jsou vtipné, ale působí takovým nuceným, trošku dětinským dojmem. Jde samozřejmě i o to, jak je dokáží herci podat a musím říct, že ne vždy mi jejich projev připadal přirozený. Všechno ostatní je bomba. (06.12.2005)

Quentin Tarantino bol pre mnohých najvýraznejším a najvzrušujúcejším objavom americkej kinematografie 90. rokov, ktorý sa ohlásil týmto fantastickým kriminálnym thrillerom. Reservoir Dogs mali menší rozpočet než jeho nasledujúce diela, no obsahujú prvky, ktoré sa neskôr stali Tarantinovým poznávacím znamením (tzv. trademarkom). Film sa začína uprostred nepodarenej krádeže diamantov a je rozdelený na niekoľko kapitol, predstavujúcich každého z gangstrov. Tarantino sa nechal inšpirovať rôznymi filmami o lúpežiach – The Killing (1956) Stanleyho Kubricka, City on Fire (1987) Ringa Lama – a podsvetím Jeana-Pierra Melvilla – až na to, že vynechal samotnú lúpež. Dôsledkom nevydarenej lúpeže je krvavý proces, v ktorom súperí lojálnosť s trpkými podozreniami, keď sa zločinci snažia dopátrať, čo (alebo kto) zlyhal/o. Tarantinove banálne „fuck“ dialógy, čerpajúce z popkultúry, dodávajú filmu ironický nádych. Títo zločinci rozprávajú ako obyčajní ľudia posadnutí filmami, nie ako gangstri. Rozruch však spôsobila práve tá znepokojujúca ľahkosť, s akou sa postmoderná „pohoda“ mení na krvavé násilie, pričom je ľahké prehliadnuť vnútornú citovú bolesť. 80% (13.06.2010)