Někdo tam nahoře mě má rád

O taliánskym klouzkovi z East Endu, kterej bojuje za svojí cestu ke "svobodě" a lopatou přes hlavu je pro něj ještě laskavost. Tak proč by se nedal do ringu. Průkopnická ale ještě ne vyzrálá práce s vizuálním tempem dynamických scén (kamera-režie-herectví), celek občas kazí drobné herecké příspěvky staršího střihu, jistá plochost Roccovy postavy a prvoplánovost scénáře, nedosahujícího poselství Frajera Lukeho. 3-4* (22.03.2013)

Paul Newman patrí do desiatky mojich najobľúbenejších hercov, pravdepodobne na jej čelo. Napriek tomu som presvedčený, že úloha v tomto filme mu typovo nesadla. Ťažko mu uverím, že je jednoduchým chlapcom z chudobnej štvrte, ktorého jedinou devízou je nenávisť explodujúca v jeho pravačke. Môže sa hrbiť ako chce, môže robiť dobre odpozorované grimasy a gestá. Je mi ľúto. Paul Newman bol farboslepý, čo zhatilo niektoré jeho sny. Ale farboslepí boli aj tí farbičkári, ktorí pred dvadsiatimi rokmi kolorovali pôvodne čiernobiely film a nevšimli si farbu Newmanových očí, pre ktorú ho zbožňovali aj tie ženy, ktorým jeho filmy veľa nehovorili. I keď ani najmodrejšie z modrých očí by v mojich očiach tomuto filmu viac hviezdičiek nezabezpečili. (07.07.2009)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)

Je to spíš komedie, protože i ty ne úplně veselý momenty jsou podány úsměvným způsobem. A některý pasáže jsou fakt kouzelný - armáda, první rande, kino, Norma přidržující lampu, Norma na tréninku, zápasy...Newman coby Graziano má dokonale "řízkovsko-balíkovskou" mluvu a řeč těla (i když na to tlačí až moc...sorry Paule...)a vůbec je to celý milý (je s podivem, že přízvisko "milý" používám v souvislosti s boxem, ale ono to o boxu opravdu tak je a není zároveň). Ale co: Don't worry about a thing. (26.05.2010)

Obvykle nerozdávám příliš sympatií bojovným hajzlíkům z ulice, ale Rocky Graziano dokázal svou pouliční nenávist přenést do ringu tak dokonale až si mě získal. Patrně ještě víc si mne získala jeho manželka Norma, jejíž dokonalost mi vyrážela dech. Zejména ve chvíli, kdy pochopila svou roli a nastavila Rockymu lampu k rozbití. To bylo úžasné spontánní gesto. (22.04.2013)