Džuon

Po zkouknutí obou Ju-On: The Grudge a amerického remake na mě tento televizní díl moc nezapůsobil. Lekačky jsou ve všech Grudge dílech mnohem děsivější a atmosféra hutnější. Vyjma učitele Kobayashiho jsou výkony herců nic moc. V normálních situacích se chovají poněkud strojeně a nepřesvědčivě. Naopak mne potěšila scéna s Kayako plazící se po schodech na konci epizody s Kobayashim, jež mi přišla jako nejlepší schodišťový moment ze všech Ju-Onů, o remake ani nemluvě. Skvělá byla dívenka s utrženou čelistí. Osvěžením pro mě byla dnes známá japonská herečka Chiaki Kuriyama a její střet s mňoukajícím Toshiem ve sborovně. Slušný duchařský nadprůměr v syrovém televizním zpracování. 7/10 (02.11.2005)

Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. (03.04.2014)

Po technické stránce hrozná bída. Kamera je nemastná a neslaná, tudíž si vše divák tolik neužije. Když jde ve filmu do tuhého, divák se začne i trochu bát, jenže to se nestává tak často. Kdyby bylo více ostřejších scén, tak bych s hodnocením šel výš. Ju-on není ničím výjimečná záležitost, u které by byl divák nadchnutý. Jedná se bohužel o podprůměrnou hororovou podívanou, která nepředvede nic nového. Ani herci nejsou nic extra a někdy mi přijdou zmatený a že nevědí, co by měli hrát. Díky pouhým 70minutám jsem nešel s hodnocením níž, protože být to o něco delší, nevydržel bych to.. 4/10 = 45% (05.07.2012)

Já vím, že tohle je už považované za klasiku, ale (a nebijte mě) remake (japonský) byl mnohem lepší. Chápu, že zde nebylo moc financí na efekty a proto ty nabílený ksichty neděsí ani v nejmenším, ale na to zrovna teď neberu ohled. Spíš mi přišlo, že to má až moc zbytečné vaty okolo a strašidelné scény byly redukovány jen na nutné minimum. Zkrátka a dobře - téma to rozhodně není špatné (japonský a americký remake jsou toho důkazem), ale bohužel nebylo dostatečně využito a to nejen díky malému rozpočtu. (25.05.2011)

Ve své době jistě hodně působivá japonská duchařina, ale určená především týnejdžrům, navíc hlavně těm japonským. Průměrný našinec může tenhle film brát jako zajímavou alternativu k duchařinám euroamerickým, fajnšmekr na japonskou kinematografii ho může obdivovat coby filmovou klasiku, ale bát se u něj bude kdokoliv asi těžko, pokud tedy není vyložený srábek, nebo pohlaví ženského. Na mě osobně působí víc třeba Kruhy, i když jistou interessantnost i atmosféričnost filmu přiznávám a je v něm i několik příjemně mrazivých okamžiků. (17.06.2020)