Džuon 2

Jediným neduhem tohoto pokračování je úvodní půl hodina, která je přímý copy&paste závěru prvního dílu. Zbývajících 45 minut je však na stejné úrovni levného ale skvěle funkčního hororu, plného originálních nápadů a jejich velmi zdařilé exekuce. Nelineární příběhová skládanka zde (ale i v následujících dvou dílech) působí až překvapivě skvěle. Tato úvodní dvojice "video" Ju-onů se i přes nízký rozpočet kvalitou spolehlivě vyrovná i mnohem "filmovější" konkurenci a nejednou vyděsí mnohem víc než dva Ju-ony následující. (26.11.2015)

Další film, jehož hodnocení moc nechápu. Z těch 76 minut stopáže je dobrá PŮL HODINA (!!!) věnována opakování scén z prvního dílu. Opravdu nechápu, jaký to mělo smysl, ale dost mě to obtěžovalo a ta dlouho jsem si říkala, kdy že to skončí, až jsem to musela posunout a tyhle scény přeskočit, jinak bych bývala usnula. Zbytek filmu až na pár docela nosných scén postrádal děj i něpětí. Chaoticky to skáče z jedné postavy na druhou tak, až jsem se v tom začala ztrácet. Závěrečná scéna ve škole mi pak přišla dost stupidní. Zatím jsem se u žádného japonského hororu tolik nenudila. (26.05.2011)

První půlhodinu jsou zopakovány některé scény z jedničky (a tím nemyslím znovu natočené, ale úplně stejný materiál - aneb jak dvouhodinový film rozdělit na dva 75-minutové). Pak se pokračuje dál, stejným stylem jako v prvním dílu, ale přece jen trochu lépe - postavy jednotlivých epizod spolu více souvisí, navíc už alespoň tuší, proti čemu stojí; několik střípků pěkně zapadne a časová posloupnost začne být jasnější. Ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že vlastně celá myšlenka kletby na místě, kde se stalo něco hrozného, je trochu nešťastná - hrdinové nejenom, že nemohou zvítězit, oni ani nemají proti komu/čemu bojovat. Takže mohou dopadnout jen jediným možným způsobem. (08.02.2012)

Z japonské duchařské série jsem nejdříve viděl oba celovečerní díly Ju-On: The Grudge, které mne hodně nadchly. Na původní televizní díly jsem se tedy velice těšil. A ty mi připravily docela zklamání. Více mě zklamal tento druhý díl. Když pominu fakt, že jsem byl nucen znovu sledovat závěrečných zhruba 35 minut prvního Ju-Onu, tak mě film nebetyčně nudil, natož abych se u něho bál. Nebýt perfektní a docela nepříjemné scény, v níž si Kayako vynalézavě pohraje se smutným klukem v prostorách školy, dal bych snímku jen dvě hvězdy. 5/10 (02.11.2005)

Především nechápu, proč druhý díl opakuje půl hodiny dílu prvního, z obou dílů mohl být film jeden a nikterak dlouhý. A nepřináší nic nového, ani jeho faktor strachu není vyšší, jen pokračuje v příbězích načatých dílem prvním a občas se uchyluje až ke grotesknosti, což nelibě nesu. Nejzapamatováníhodnějším okamžikem (který je ale trochu mimo mísu) pro mě bude forehandové majznutí pánvičkou do šišky protivného manžela, prudícího svou ženu kvůli volskému voku. (17.06.2020)