Emma

Tuhle Emmu mám ze všech nejraději a při jejím závěrečném prozření v slzách mě dokáže dojmout, Gwyneth je tu kouzelná, přesně taková, jakou si ji představuji.. Jeremy Northam je ohromný sympaťák a vzájemné jiskření mezi nimi je pro mě zábavné i opakovaně.. No a celé je to zabalené do krásného kabátku s příjemnou hudbou, u mě filmová spokojenost (dnes večer potřetí). (13.02.2024)

Veskrze roztomilá austenovská hříčka s city, staromódní podívaná, evokující návštěvu prababičky, antikvariátu i krámku se starožitnostmi, a tak jednou za čas není na škodu dát se rozmazlit starými časy v milostných rošádách, rozehraných hanebnou Emmou, která nesmlouvavě posunuje figurky na šachovnici podle svých vlastních pravidel, a jelikož jsme v dobách, kdy se milostné záměry neslušelo dávat na odiv, není problém táhnout i divákem, který bude jednu chvíli jemně naváděn k přesvědčení o správnosti dohazovačských vizí, aby vzápětí začal zmatkovat, zda na cestě ke štěstí v páru někdo nepřebývá či nechybí. Ač může tato vintage romantika vyznívat naivně a bezduše, skrývá nemálo mouder, mimo jiné rozdíl mezi dobročinností a laskavostí... Půvab ženského obsazení, korunovaný empírovými střihy viktoriánské éry, je bonusem navíc, z mužů jej doplňuje pouze Northamova nenucená elegance, ostatní jsou zde tak trochu za šašky a bohužel, Ewan McGregor opět uplatnil svůj zpěv, i tak pro mě Emma byla příjemným ... rozptýlením (?), abych byla tedy stylová... (11.11.2013)

Myslela jsem si, že v zabíjení času jsem profík, ovšem při sledování anglické smetánky, jež nemá na práci nic lepšího než procházet se prosluněnými parky, pořádat pikniky a bály a tlachat o zasnoubení, jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Holt stará dobrá Jane (Austen). :-) Nakonec jsem se tedy dívala na příjemnou a milou pohádku o tom, že každý svého štěstí dojde a že z dávného přítele se může vyklubat "my Mister Knightley". :-) Pochvalu si jistě zaslouží Rachel Portman za hudební doprovod, lidi, kteří se starali o výpravu, nádherný duet Emmy a Franka a několik nezapomenutelných hlášek ("Ona je chudá stará panna, a je to jen chudoba, co činí svobodný stav politováníhodným. Bohatá svobodná žena je vždy hodna úcty.", "Sama se nikdy nechválím, ale mí přátelé tvrdí, že vím, jak udělat sendvič.", "Dobrý Bože, když nemůže sdílet život se mnou, je špatné chtít, aby se neženil vůbec? Ať je vše jako dřív, ať přichází kdykoliv, vždy nejsvětlejší okamžik našich dnů, přirozený člen naší rodiny... Jen ať zůstane svobodný, Pane. Když zůstane svobodný, Pane, to mi úplně stačí. Skoro. Amen.", "Možná právě díky našim chybám patříme k sobě.") a za zmínku stojí i pohled na Ewana se lví hřívou. :-) P.S.: Jsem úchyl, když jsem v panu Knightleym po celou dobu viděla kombinaci Rimmera a Black Addera? :-) (08.03.2011)

Přišlo mi to celé takové až moc "zastaralé", ale přesto tam bylo pár poťouchle, podvratně vtipných momentů, které mě příjemně překvapily. Hlavní roli v tom měla kamera, chovala se jako další postava ve filmu to bylo velmi nečekané a velmi osvěžující v tomto druhu konverzační komedie. Co mě naopak překvapilo nepříjemně byla hudba Rachel Portman. Svého času jsem se pořád dokola dívala na Čokoládu a zdejší soundtrack mi jí přišel hodně podobný (ačkoliv Čokoláda vznikla chronologicky až tři roky po Emmě), v některých momentech dokonce až stejný. Jsem si vědoma toho, že filmoví hudební skladatelé píšou sami sobě podobnou hudbu v jednom kuse (viz John Williams, od něj mi všechno zní "stejně"), a když je to spíš variace nebo pomrknutí (jako to dělá Hans Zimmer), tak to dokážu i ocenit jako kvalitu, když když mi to zní až moc pouze jako opakování, tak jsem z toho spíš smutná. Co se týče adaptace látky, tak je na tom tato Emma zatím nejhůř oproti všem ostatním filmovým zpracováním (2009 a 2020), která jsem zatím viděla. Slečna Batesová, pan a paní E, Frank Churchill, vztah Emmy s tatínkem, pouto přátelství s paní Westonovou bylo jinde uděláno lépe. Ani z herců mi tady ve své roli nepřišel nikdo tak zajímavý, že bych měla potřebu je zmínit. Možná snad Toni Collette, ale Mia Goth z 2020 se mi do té role hodila o trošičku víc. Goth ale měla taky tu výhodu, že její přátelství s Emmou bylo jedním ze základních pilířů jejich filmu, kdežto v této 1996 Emmě to byla spíš vedlejší linka a film se soustředil spíš na Emmu samotnou. Jejich přátelství ale nebylo zmasakrováno natolik jako v 2009 Emmě, kde bylo až na pár scén v polovině příběhu prakticky nepřítomné. Sečteno, podtrženo, v něčem lepší, v něčem horší než 2009, pořád mám nejradši 2020. Ještě mě čeká 1996 televizní a Clueless. (25.03.2022)

Ze všech románů Jane Austenové se mi ten o mladé rozmazlené dohazovačce líbil asi nejvíc, byla jsem proto skutečně zvědavá, co se mnou udělá jeho nejznámější filmová verze (dokonce mě napadaly i kacířské myšlenky o nejlepší austenovské adaptaci vůbec). Leč bohužel Emma tíhu mého očekávání neunesla. Rozhodně nejde o nevydařený film, ale třeba na Leeho Rozum a cit nemá ani náhodou, natožpak na Pýchu a předsudek. I tak má ale McGrathova prvotina nepopiratelné kouzlo podpořené soundtrackem Rachel Portman, který sice kopíruje její Knoflíkovou válku, ale do filmu výborně sedne, a sympatickým obsazením, které má pouze jedinou chybu, a tou je účes Ewana McGregora. (03.03.2009)