Alucarda, la hija de las tinieblas

Satanističtí cikáni, hořící jeptištky, místo řeholního roucha jakési obvazy, papundeklové kulisy, neustálé vřeštění, dementní dialogy a samozřejmě moře umělé krve. V kontextu doby a místa vzniku možná radikálně provokativní, ovšem nyní už notně vyčpělé. Béčko jak vyšité, ale spíše pro zkušeného diváka, zoceléného sledováním filmů Jodorowského a Arrabala. (11.12.2012)

S obskurním subžánrem nunsploitation zatím nemám příliš zkušeností, ale možná si nějaké kousky doplním, protože tahle Alucarda nebyla vůbec zlá. I když první dojem značil něco jiného - zpočátku totiž film vypadá vyloženě slabě - herecky ochotnické, naivní, lacině soft erotické. Jakmile se ale posednuté dívčiny začnou předvádět, jde kvalita - nebo lépe řečeno zábavnost - filmu prudce nahoru. Druhá půle má spád, spoustu krve, spoustu hysterických jeptišek a nechtěně směšných dialogů. Takže nakonec vlastně potěšující zážitek, byť tak trochu guilty ... (04.12.2014)

Obskurní, ano, přesně tohle slovo mě po celou dobu napadalo. Chvíli TV inscenace, chvíli divadelní hra. Scény v levných papundeklových kulisách střídají reálné v lese. Pár scén je oku lahodících - satanský rituál či mše v kostele. Divák se dočká i nahoty a gore, které je však až na postupné useknutí hlavy spíše umírněné. Nejvíce mi vadilo, že snad půl filmu ženské postavy nepříjemně ječí. Horror? Hmmm, ne. Naopak určité scénky, jako třeba bičování, vzbuzují úsměv, co se snadno přehoupne do těžkého záchvatu smíchu. Já se bavil, i když asi jinak, než tvůrci zamýšleli. Naivní ptákovina, nic víc. (14.11.2015)

Juan López Moctezuma určite zbožňoval Friedkinovho Exorcistu. Zbožňoval natoľko, že sa pustil to tohoto lacnučkého rúhačského rituálu o kláštore s "drastickými prejavmi posadnutia a exorcizmu". Rozprávanie veľmi strohé a priame, bez odbočiek alebo influencií ktoré by zápletku zahustili, ozvláštnili či prichutili, hlavne že nahé ženské lezú z rakiev naplnených krvov. Autenticita na úrovni kčerstvých kusov ovocia v jogurte je predsa len irelevantná, nakoniec nemožno poprieť zvláštu až snovú silnú atmosféru, dominantu tejto strohosti, dobre vystihnuteľnú práve fonetikou anglického slovíčka "weird". K Alucarde sa možno postaviť dvoma cestami, buď kriticky ako k úplne plytkej historke zamieravajúcej sa na (dnes už zastaralé, no pre mňa o to príťažlivejšie) prvoplánové šokovanie diváka, alebo ako k bizarnému objektu zábavy, -úchylky tých istých atribútov- ktorý nemožno brať seriózne. Maškarádová-blasfémia, lacný čierny karneval, kde sa je možné veľmi dobre zabaviť. Úsmevná obskúrnosť. (02.02.2013)

Představte si telenovelu, která se krom milostných propletenců zabývá i tématem exorcismu - řekněme, že tato "soapka" čítá okolo 150 dílů a nějaký fanoušek se rozhodne vystříhat všechnu vatu a ponechat jen to „zajímavé," co vznikne? No přeci Alucarda... Největším zlem v tomto případě nebyl Ďábel, ale scénář a slabší herecké výkony... Vše ostatní se sice drží v rovinách průměru, nicméně je zde hned celá řada věcí, které prostě nelze neocenit - děj a celkové vyvrcholení je nepředvídatelné a rovněž i příběh má něco do sebe (přinejmenším alespoň přehnaně nekopíruje slavného "Exorcistu"). Gore ani krev sice nečekejte (alespoň ne ve vyšší míře), ale pokud se Vám líbí brakové horory, tak Alucarda rozhodně stojí za zhlédnutí - už jen kvůli "epickému" konci s hořícími jeptiškami :) PS. Kupodivu je to lepší než snímek "The Nun" z minulého roku :D (04.01.2019)