Kmotr II

Nebudu tvrdit, že mé tisící hodnocení padlo na druhého Kmotra náhodou. Ne ne, nechával jsem si tento očekávaný filmový zážitek na tuto slavnostní chvíli zcela záměrně. No ale za moc to tedy nestálo. Nevím, zda-li se tak stalo kvůli přehnaným očekáváním, ale snímek mě celou dobu nedokázal vtáhnout do děje, vinou neskutečné stopáže jsem měl tendence usínat. Režie a herecké výkony jsou dokonalé, ale kdyby Coppola natočil s Al Pacinem a De Nirem tříhodinovou velmi věrnou adaptaci zasedání Parlamentu, také by to na pět hvězdiček nebylo, že ne? Šesté místo v topce se mi zdá neskutečně nadsazené. (14.12.2008)

Hlavní role se po M.Brandovi zhostil Al Pacino a zvládl ji královsky. Tomuto filmu nechybí nic z předešlého dílu, mafiánská atmosféra čiší z tohoto filmu každým coulem. Většina pokračování nedosahuje kvalit svého předchůdce, první díl nasadil pomyslnou laťku hodně vysoko, takže překonání by bylo už téměř nemožné, druhý díl se celou dobu drží těsně pod ní! Bravo podruhé (02.01.2008)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

"Nechci zabít všechny. Jen své nepřátele." Úžasný. Neuvěřitelný. Nikdy bych nevěřila, že se dvojka Kmotra dokáže vyrovnat brilantní jedničce. A přitom mám pokračování stejně ráda, co je lepší si netroufám odhadnout. Pro Kmotra II jsem ale přece jen měla trochu usnadněné podmínky, neztrácela jsem se v postavách jako v jedničce, ani jsem se nakonec nerozhodla před dokoukáním přečíst knížku, abych pochopila děj. Tedy jsem ani předem neznala dějové zvraty. A závěr? Krásné, prostě krásné... a navíc skutečně srozumitelné. Vývoj postavy Michaela Corleona je podán naprosto přesvědčivě a mimořádně zajímavě, když jsem si jeho obraz zarmouceného muže v závěru srovnala s tím klukem ze svatby z prvního dílu, začala jsem ho až litovat. A ta krásná italština! Nemůžu si pomoct, ale zdálo se mi, že se v pokračování objevuje mnohem víc, navíc jak z úst Pacina, tak i De Nira zní více než příjemně. Co dodat? Kmotr II je obrovským soubojem dvou herců, kteří patří mezi nejlepší (nejen mafiánské) herce, jací se kdy narodili. Roberta De Nira a Al Pacina. A tentokrát De Niro Pacina možná skutečně přehrál. To ale rozhodně neznamená, že by vás Pacino jediným pohledem nedokázal naprosto uzemnit. Nádhera, nádhera... "Otec mě v této místnosti naučil řadu věcí. Říkal mi: 'Drž se přátele blízko u těla, ale nepřátele ještě blíž.'" (14.12.2007)

Filmy Kmotr (třetí jsem ještě neviděl, takže..) jsou jako olivy. První chutná strašně trpce a říkáte si, že už si snad ani druhou nevezmete. Jenže pak neodoláte a už žvýkáte druhou. Je pořád trpká, ale už vám začíná chutnat a při třetí už tuto pochutinu považujete za drogu. Chcete víc a nemůžete přestat. A přesně takhle to mám s Kmotrem. První díl s Marlonem Brandonem je sice úchvátný, ale prostě mě to neposadilo na zadek. Dvojka je ale přesně to co jsem chtěl vidět. Emoce, hádky, přestřelky, nenávist, pocity úzkosti atd. Nejvíc se mi líbilo prolínání se s dětstvím Vita, to prostě mělo švih a De Niro tomu všemu vévodil (ten jeho hlas byl skvělej). Ovšem přehlednutí Al Pacina akademií byla opravdu ostuda: "Styďte se!". Za nějakou dobu se určitě budu chtít podívat na finální díl a nesmím zapomenout koupit si k němu olivy :D "Pasuji tímto režiséra F.F. Coppolu do královského stavu ! ". (30.08.2007)