Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrají:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videa (1)
Recenze (208)
Prejav blbosti? Pozerať Nenávisť v noci a sám. Už po prvých desiatich minútach som vedel, že to bol zlý nápad. Nezaujímavé herecké výkony, triviálna zápletka o strašidelnom dome, chronologicky až príliš rozhádzaný dej, hustá atmosféra a drastické šoky. Čudné fotky, dlhé vlasy, tichí chlapčekovia, veci loziace po zemi a vydávajúce... to bolo, grganie? Jeden by si pomyslel, že po polhodine to začne byť nudné, ale Nenávisť má taký vysoký počet desivých ľakačiek, že to nehrozí. Sľúbil som si dve veci: že Nenávisť dopozerám ešte v tú noc a pri zhasnutom svetle. To prvé som napokon zázračne dokázal, ale to druhé som vzdal po 40. minútach. Nervy drásajúca záležitosť a nakladačka. P.S. Neukrývajte sa pred duchmi pod perinou! ()
Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu. Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. ()
Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. ()
Tak toto bola strašidelná snímka.Disponovala strachom,napätím i atmosférou.Príbeh je dobre prepracovaný a dobre sa naň pozerá.Aj keď mal pár chybičiek,srať na to.Film sa ubránil nezmyselnostiam a tak scénar je dokonalý.Aspon som nenašiel žiadne vážne pochybenia.Veľmi strašidelný film,ktorý ma stále držal v napatí a stále sa tam niečo dialo a tak nuda nehrozila.Vo filme nemusia byt litre krvi ale aj tak vie film zaposobit silnom atmosferou aj napatím a to je aj tento prípad. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (19)
- Keď je Rika (Megumi Okina) v sprche, je vidieť, že jej vlasy sú plné šampónovej peny, Tesne predtým, ako Kayako na ňu položí ruku, šampón z vlasov zrazu zmizne. (Pat.Ko)
- V japonskej kultúre mať v domácnosti čiernu mačku, prináša šťastie, čo je v tomto filme veľkou iróniou, pretože vo filme sa objavujú práve čierne mačky. (Pat.Ko)
"Jsem z toho jelen, šikmooký... pletu si postavy, hlavně holky. Barákem tápu, v obětech hokej, máloco chápu - neřeš, jen koukej!" Odborné zhodnocení filmu: japonské prase aby se v tom vyznalo! Jako by nestačilo, že pro běžného českého jinocha, např. mě, všechny mladé japonky vypadají stejně, ke všemu se mi mátožily zašmodrchaným scénářem. Nějak jsem se v tom ztrácel. Chvílemi přímo dezorientovaný, jak gynekolog před stonožkou. Co je co a kde to je, kdo je kdo, kdy je kdy, kdy kdo je a kdy kdo už není... Uf. Při druhém zhlédnutí jsem si aspoň přejmenoval postavy, kvůli lepší orientaci v ději. Tokunagovi: rodinka s letargickou tchýní (babka mimoň, všechno má na háku, i duchy), Hirohaši: sociální manager, Rika: Ochotná sociální dobrovolnice, Marika: šik úča, Kazumi: švagrová Hitomi, Hitomi: dcera letargické báby, Katsuja: manžel Kazumi, Izumi: střídavě malá i velká (to jsem nepobral), chlapeček Toshio: sinavý vykuk, jeho táta: žárlivý řezník, jeho maminka: rozkrájená, bývalý detektiv, otec malévelké: divnej fízl, kamarádky malévelké: 3 fuč, tři japonečky missing (nevyužitý potenciál), detektiv 1 a detektiv 2: neschopní, dezorientovaní ve scénáři stejně jako já. Teď se znovu pokusím vyznat v ději. Kapitola {1}. Na příkaz managera Ochotná ochotně zaskakuje místo zmizelého (?) pečovatele. Příjde k Tokunagovým, v baráku bordel jako v tanku. Zkouší mluvit na letargickou tchýni, ta nekomunikuje. Ochotná jí myje záda a uklízí mrdník. Ze skříně na ni vykoukne černá kočka a sinavý vykuk. Ochotná se nelekne, jen diví. Ptá se na kluka letargické tchýně, ta nekomunikuje. Na záznamník volá Hitomi a chce Kazumi. Letargická tchýně si brblá pro sebe, že "jim to říkala", nevíme komu a co. Kapitola {2} předchází kapitole 1. Švagrová mluví na letargickou tchýni, ta nekomunikuje. Sinavý vykuk si hraje s černou kočkou, švagrová se z toho zvencne. Manžel se vrátí z práce, sinavý vykuk vykoukne i na něj, divoce zamňouká a je vymalováno. Příjde dcera, mluví na letargickou, ta nekomunikuje. Dcera kuchtí oběd, manžel táhne mrtvolu do podkroví. {3} Dcera telefonuje, nechává na záznamníku vzkaz z kapitoly 1 (POZOR! Všechny kapitoly se mezi sebou i uvnitř sebe časově prolínají, fakt děsnej čurbes...). V práci jim na WC straší černý duch, sežere sekuriťáka. Dcera se zachová "logicky", čili uteče z práce domů, vytáhne telefon ze zástrčky a schová se pod peřinu :-)). Ale sinavý vykuk je hravý a už pod peřinou číhá! {4} Sociální manager jde zkontrolovat Ochotnou. Mluví na letargickou tchýni, ta nekomunikuje, tentokrát má ale důvod, protože je už tuhá. Ochotná taky nekomunikuje, je letargická. Detektivové 1 a 2 už na scéně, našli v podkroví oba mrtvé manžele. Ochotná převezena do nemocnice, navštívila ji šikúča a detektiv 1 s info o sinavém vykukovi, že je už 5 let mrtev. Divnej fízl a jeho malávelká (tentokrát malá) jsou v parku, detektiv 2 ho žádá o pomoc s případem. Sociální manager mrtev, nacpaný do regálu pod kuchyňskou linkou, nevíme u koho a proč. Divnej fízl na fízlárně zkoukne video jak černý duch zabil sekuriťáka, hrábne mu. Ochotná doma v posteli, navštíví ji sinavý vykuk s rozkrájenou. Dva duchy naráz už Ochotná moc nedává. Divnej fízl čapne kanystry benzínu a jde si hrát na pyromana. V baráku potká 3fuč a svou malouvelkou (dopoledne malou, tentokrát velkou). Zmatení jsme všichni tři, oni dva natolik, že ani nezabučí na pozdrav a dělají, jako by ten druhý byl (vz)duch. 3fuč dívenky, děsně šik v sukýnkách školních uniforem, dráždí mé chlípné očekávání, bohužel zmizí ze záběru, jen zaječí a místo nich se vyplazí rozkrájená. Mlsně vykulí oči na detektivy 1 a 2 a tím je nadobro vymaže ze scénáře, bez jakékoli další zmínky, takže v příběhu už nemá kdo pomáhat a chránit. Divnej fízl vezme roha. {5} Kapitola o malévelké. Holčina mi v tom dělá čím dál větší bordel, například tím, že chybí na školních fotkách. Dále, na plakátech po městě už visí 3 japonečky missing, neb 3fuč ukecaly malouvelkou k tajné návštěvě strašidelného baráku (když už mi neukážou bobříky, aspoň loví bobříka odvahy). Malávelká, tentokrát velká, je doma (v rámečku fotka otce, divného fízla), její divná máma (vypadá jak letargická tchýně za mlada, uf) poslouchá z rádia, že v baráku právě našli tuhou Ochotnou. Malávelká kvalitně zatemňuje okna, polepí je novinami, prý aby na ni 3 fuč furt nečuměly. Svěří se kámoškám, že byla v baráku (prý už zapomněla ve kterém, taky dobrý) s 3 fuč, než zmizely. Kámošky odcházejí zmatené a dorazí je (mě taky) divná máma sdělením, že divnej fízl je už pár let po smrti a taky zatemňoval okna. Malévelké se zjeví mrtvý otec, pak 3fuč, taky mrtvé. Ona zacouvá do skříně a tam ji čapne rozkrájená. Šlus. {6} Ochotná telefonuje šikúče. Dědek na kriplkáře dělá KUKUČ... KUKUČ. Ne na ni, ale na sinavého vykuka. Ochotná odstaví kriplkáru i s plesnivým kukučem a jde se osprchovat, přitom ji ošmatlává pracka. V kavárně jí šikúča vykládá o divném záškolákovi, sinavý vykuk pod stolkem tahá Ochotnou za nohu. Doma se Ochotné přemnožily černé kočky. Šikúča jde navštívit dům sinavého vykuka, Ochotná ji běžela zachránit. Samozřejmě přišla pozdě. Tak aspoň začala dělat KUKUČ, čimž se skamarádila s plazící se rozkrájenou. Žárlivý řezník se nakrknul a zakroutil Ochotné krkem, tím konečně ukončil její i moje trápení. Uf. () (méně) (více)