Řekni, kdo tě zabil

Je ještě brzy na nějaké objektivnější hodnocení, takže se ho prozatím zdržím, protože seriál může překvapit. Prozatím po několika dílech zhlédlých kostatuji pár poznatků: Když jsem viděl upoutávku, tak jsem si říkal: "Páni, to je ale skvělej námět na film!" Pak jsem se zklamáním zjistil, že jde o seriál. Víte ono takhle pojatý to nemůže mít dlouhou únosnost na seriál. Co jsem měl možnost vypozorovat, tak se jedná o jakousi kombinaci Zoufalých manželek, Amélie z Montmartru a jakéhosi nespecifikovatelného krimi seriálu. Bohužel ta část, která nesází na kecání a vztahy (krimi) je silně podceňována a degradována na minutový pokec s mrtvým a shrábnutí prachů. Taky mi přijde, že scénáristi se snaží tak intezivně až hystericky vyvolávat zdání pohodového seriálu, že tak nějak zapomínají vykreslit charakter dvou hlavních protagonistů - Neda a Chuck. Bohužel, ač se to snaží scénáristé před divákem zatajit, jedná se hlavně o rozvíjení tohoto vpravdě platonického a bezbudoucnostního vztahu těchto dvou, takže se opravdu nemůžu těšit, že by otravná Chuck zemřela nějakým náhodným dotykem, což je naprosto nereálná představa. A možná právě se divák může opravdu vcítit do těch dvou vedlejších hrdinů (detektiva a Olivie), s kterýma může svou nenávist vůči Chuck sdílet. Těmahle dvěma a ještě tím bezva chlápkem z márnice. (12.01.2010)

Tvorba Barryho Sonnenfelda se nezapře, tady si ještě podává ruku se stylizací Tima Burtona, do toho nám hraje velmi příjemný a trefný soundtrack, herci jsou do jednoho neskuteční sympaťáci (vedou Kristin Chenoweth a Chi McBride se svými pletacími jehlicemi :-) - zkrátka vkusně a černohumorně zabalený balíček s tím nejvoňavějším koláčem, jaký si vůbec dovedete představit. (06.06.2012)

Pushing daisies jsem si poměrně zamilovala. Tak nějak se mi líbí ta pestře barevná atmosféra a příjemné vypravování. Je vidět, že se vyřádili i stylisté. Seriál přináší vraždy pojaté v novém a dost originálním stylu. Herecké obsazení je také nadprůměrné, proto seriál vidím jako skvělou oddechovku. Oblíbené postavy: Olive (09.07.2011)

Sľubný začiatok kazia nasledujúce časti, ktorých gýčovosť a snaha byť originálom, hraničí až s presladeným štýlom Burtonoviek ala "Karlík a továreň na čokoládu". Miestami vtipné, miestami zábavne, ale tak isto aj príliš priamočiare a čas od času náramne nudné. Ak však trošičku (ako ja) dokážete prižmúriť oko, zamerať svoj pohľad predovšetkým na sladkú Annu Friel, dostanete možnosť unášať sa na celkom solídnej, popoludňajšej, jemnej, mierne presladenej, krehkej, poetickej.. (15.09.2010)

Nachomýtla jsem se k prvnímu dílu a úvodních pár desítek vteřin na to koukala s užasle pootevřenými ústy a neodbytnou otázkou: "Co to, sakra, má jako být?" Hrozně barevné, hrozně groteskní, hrozně divné, hrozně pitomé... ale nedonutila jsem se telebednu vypnout a odejít. Za několik minut byste mě našli s přiblble blaženým úsměvem a občasnými záchvaty chechtání, ten švihlý styl si mě jednoduše podmanil. Každou středu ve 20:15 čekám před televizí, až "Pushing Daisies" zase rozjede svůj černý humor v jásavých barvičkách, jak se zase budu smát sarkastickým hláškám detektiva Emersona Coda, nebo praštěným tetičkám, jak mi zas bude divně u srdce, že se Ned a Chucky nesmějí vzájemně dotknout, že Ned nemůže pohladit ani vlastního psa. Seriál má jedinou slabinu: český překlad názvu. 95% a šup s tím do TOP10! EDIT: Prvotní nadšení nad něčím neotřelým přešlo, nadšení ochladlo, všechno se holt jednou okouká. Pořád však ve středu večer usedám s příjemným očekáváním před TV obrazovku a za třičtvrtěhoďku odcházím s dobrou náladou. 85% (19.08.2010)