Mansfieldské panství

Bavila jsem se dobře, myslím, že to bylo dobře zahrané, ale ten konec, kdy se na ní pomalu vrhne, to si mohli odpustit. Když budu chtít vidět nějaké vášnivé líbací scény, tak si pustím film jiného druhu. Herečka, co hrála Fanney hrát umí, ale do té role mi moc neseděla, ale pak jsem si na ni docela zvykla. Edmund byl sympaťák a Henry lotr od pohledu, ten by mě ani neuvedl v pokušení. (23.07.2009)

První a doufám, že i poslední americký film natočený dosti necitlivě podle austenovské předlohy, který jsem viděla. Modernější pojetí by ani tak nevadilo, stejně jako vynechané části knihy, které se do filmu nevešly. Co mi vadilo, byla nevhodná volba hlavní představitelky, která svými hrubými rysy a celou osobností neodpovídala mé představě o něžné, skromné a půvabné románové hrdince. Také ostatní postavy byly proti autorčině předloze ploché, nevýrazné a zapomenutelné. Na výpravě se dosti šetřilo, chyběly zde plesy, které byly vždy ozdobou anglických verzí románů Jane Austenové a daly vyniknout dobovým kostýmům. Film postrádal staroanglickou atmosféru, emoce a tehdejší způsob chování a vyjadřování. Závěr toto dílo korunoval a já hodnotím jen z úcty k autorce, která je v tom nevinně. (15.01.2012)

Ani třetí adaptace románu Mansfield Park, kterou jsem měla možnost vidět, nesplnila mé očekávání. Chápu, že do stopáže 88 minut se vše vejít nemůže, ale kdyby se scénaristé trochu snažili a dali více prostoru dialogům než dlouhým záběřům na tváře hrdinů, zmítajících se vlastními city (výjimka, kdy Edmundovi konečně docvakne, jak se vše má), tak by film nepůsobil tak nevýrazně. Charaktery jsou hrozně ploché, občas skoro obrácené. A to skrblictví – Fanny nejede domů, aby se ušetřilo na jiných exteriérech a interiérech ; uvedení do společnosti na plese rovněž, takže dojem že se na ni Henry upnul z nouze nelze smazat (stačilo přeci, aby ji jinak učesali a oblékli, hned by tam bylo trochu novoty). K samotnému obsazení Fanny, pro mne je to typ vzpurného děcka a ne prosté skromné dívenky, která díky svému pevnému charakteru dojde štěstí. Na závěr mám ještě jeden postřeh, když pominu moderní líbací scény v novějších adaptacích J.A., tak dalším prvkem asi oblíbeným pro tu dobu je nespoutané běhání, jo sportem ku zdraví. (20.10.2009)

Ne ne, Austenové věci nejsou vůbec můj šálek čaje. Podívala jsem se pouze a jenom kvůli mému oblíbenci hraběti Riariovi- tedy Blake Ritsonovi- tedy Edmundovi. Nezklamal mě a celou dobu mě mámil a okouzloval. A vida, je tu i moje známá blonďatá Rosie, dokonce mladičký Joseph Morgan a James D´Arcy. Billie mi tedy do role té křehotinky nesedla, ale aspon jsem ji viděla jednou bez Doktora:)) Příběh plynul krásně, nehystericky, lidé - obzvláště Fanny a Edmund - více hovořili očima než slovy a bylo to uvěřitelné. Crawfordovi se mi zdáli poněkud plošší - obzvláště pak ona mi nepřišla, že by dokázala kohokoli nějak fatálně uhranout, ale budiž, mužům občas stačí překvapivě málo:)) Jak nejsem zvyklá na tento žánr, tak jsem jenom trnula, aby někdo nezemřel, nespáchal sebevraždu nebo nepřišla povodeň či cokoli, co by mohlo zhatit happy end a "Stázina se dostala Kubovi za ženu", což mi Jane splnila a tak můžu v pohodě zjihnout a radovat se:) (23.03.2016)

Žádné velké nadšení. Fanny je nějaká zubatá, Edmund má pohled vraha a navíc je to takový suchar, že Fannyino rozhodnutí dát mu přednost před fešným Henrym Crawfordem působí jako špatný vtip. Celé to postrádá jakoukoliv nadsázku a humor autorce předlohy tak vlastní, nejšťavnatější postava příběhu –tetička Norrisová- zůstala trestuhodně nevyužitá a ta dokumentárně rozklepaná kamera mi k Jane Austenové taky moc nepasovala. Ale musím přiznat, že ten konec to docela vylepšil a být takový celý film, mohlo to být i za tři*. (20.05.2009)